Jsme stejné krve, neandrtálci i my

Úzkou genetickou příbuznost moderních lidí Homo sapiens a neandrtálců, dosud převážně označovaných za samostatný, starší druh hominidů, s definitivní platností potvrdilo srovnání genomu obou n“druhů“. V květnu jej publikoval tým antropologů při německém Institutu Maxe Plancka v magazínu Science.

„Je to absolutní vědecká senzace,“ řekl agenturám Ralf Schmitz z výzkumného týmu. Ve všech učebnicích se totiž píše, že neandrtálci byli samostatným druhem, který se od předchůdců moderních lidí oddělil už před půl miliónem let. Připouštělo se, že lidé i neandrtálci se mohli setkat, ale myšlenka, že jsme blízcí příbuzní nebo dokonce že mezi námi docházelo ke „křížení“ byla odmítána. Dokonce i nedávno odhalená shoda některých našich genů s geny neandrtálců  - vyskytuje se asi u 1 až 4 procent evropské, asijské a tichomořské populace – byla vysvětlována jako pouhý důsledek existence dávného společného předka. To vše se ale nyní zdá překonané.

Podle nejuznávanější teorie lidské evoluce, označované jako „ven z Afriky“, se moderní lidé H. sapiens jako samostatný druh vyvinuli na černém kontinentě asi před 200 tisíci lety. Poměrně malá skupina pak před 50 – 60 tisíci lety Afriku opustila a osídlila celý svět (některé nálezy ale potvrzují přítomnost moderních lidí na Blízkém východě i v Asii už dříve). V Evropě a v Asii již žili neandrtálci, které měli moderní lidé během několika málo desítek tisíc let vytlačit, protože neandrtálci již měli být za zenitem svých možností a rovněž se měli stát obětí klimatických změn.

Německý tým extrahoval neandrtálskou DNA čtyři roky ze tří jedinců, nalezených v chorvatské jeskyni Vindija. Získat vzorky nebylo nijak snadné, protože DNA se za desítky tisíc let působením bakterií a hub rozpadly na malé fragmenty, které navíc postihly chemické změny. Tyto změny se ale podařilo identifikovat a díky počítačové korekci vyloučit.

„Srovnání (neandrtálského a lidského) genomu nám umožnilo najít rozdíly mezi námi a naším nejbližším příbuzným,“ vysvětlil přední světový antropolog Svante Paabo. Ukázalo se, že genom dnešních ne-Afričanů (Evropanů, Asijců a obyvatel Nové Guineji) má k neandrtálcům relativně nejblíže. Přítomnost neandrtálských genů u obyvatel Asie je překvapením, protože tam podle dosavadních nálezů nikdy neandrtálci nežili.

K přenosu genů, tedy křížení, tak muselo docházet současně s exodem moderních lidí z Afriky – na severu černého kontinentu, na Arabském poloostrově a v tzv. Levantu (východ Středomoří, Blízký východ, sever Mezopotámie, zakavkazská oblast). Odtud s sebou člověk vzal i dědičnou informaci neandertálců na další putování Evropou a Asií.

Mezinárodní tým identifikoval 70 míst, kde se genom lidí a neandrtálců liší. Jde zejména o geny určující fyziologii, rozvoj mozku, kůže a kostí. Rovněž určil celkem 212 klíčových míst, kde se DNA dávných neandrtálců přírodním výběrem „obrátila“ k charakteristicky lidským znakům, jež nám daly evoluční výhodu. Nejnápadnější jsou rozdíly ve fyziognomii: podsadité, svalnaté rysy neandrtálců ostře kontrastují s naší „jemnější“ postavou. Významnější rozdíly jsou ale pochopitelně v jednání a chování.

Skutečnost, že stále neseme některé stejné geny, ukazuje jejich užitečnost i pro nás. „Není to jen náhoda, že neandrtálská anatomie se u lidí už nevyskytuje,“ vysvětlil John Hawks, antropolog z Univerzity Wisconsin-Madison. „Naší populaci nevyhovovala.“

Až čtyři procenta shodných genů se nezdá mnoho, ale je to víc, než se předpokládalo.

„Překvapilo mě, nakolik se shodujeme. Není tak správné tvrdit, že neandrtálci totálně vyhynuli. Žijí dál v některých z nás. Jsme oni, jsou my,“ shrnul Hawks.

„Předpokládali jsme, že neandrtálci jsou oddělená, samostatná linie,“ připustil jeden z tvůrců teorie Ven z Afriky Chris Stringer z londýnského Přírodovědného muzea. „Studie ale ukazuje překvapivou či snad šokující skutečnost: že lidé a neandrtálci se v minulosti mísili.“

Je téměř jisté, že shodné geny lidí a neandrtálců pocházejí ze dvou období. Máme společného předka, takže i stejný základ. Když se pak naše linie oddělily, obohacoval se genom nás a neandrtálců samostatně. V době odchodu lidí z Afriky pak došlo ke druhému „míchání ras“, které ale zasáhlo jen část moderních lidí: tu, která se s neandrtálci znovu setkala na Blízkém východě. Proto moderní lidé, kteří v Africe zůstali, tuto novou dávku neandrtálských genů už nemají.

Přístup seriózních badatelů a moderních novinářů k převratným vědeckým objevům se diametrálně liší. Zatímco vědec čeká, až se nad objevem usadí zvířený prach, a potom přemýšlí a promýšlí, média vystřelí fakta co nejbombastičtěji. Když se předloni ukázalo, že mezi neandrtálci existovali i zrzaví jedinci, média byla zaplavena rekonstrukcemi ryšavých pralidí a rudovlasé celebrity byly in, i když vědci marně upozorňovali, že typický neandrtálec byl tmavovlasý.

Čím bizarnější objev, tím dychtivěji se na něj média vrhnou. Představa subtilní „člověčice“ a jejího robustního neandrtálského partnera se našim estetickým a morálním zásadám hodně příčí, proto se v květnu po potvrzení faktu míšení lidí a neandrtálců objevily šťavnaté titulky typu Měli s námi sex!

Podle ředitele Gibraltarského muzea  Cliva Finlaysona na tom ale z biologického hlediska nic mimořádného není. Patří k těm antropologům, kteří o blízkosti lidí a neandrtálců nepochybují – na rozdíl od romantiků, pro něž je představa intimního styku kultivovaného člověka s opici podobným hrubiánem nepřijatelná, nebo od těch, kdo jsou bizarně přitahováni myšlenkou sblížení člověka a opice tváří v tvář nebezpečí jeskynních medvědů, šavlozubých tygrů a zuřivých mamutů.

Finlayson ještě ve svých posledních publikacích označoval neandrtálce za vyhynulé, v nedávném vystoupení v televizi BBC ale tento znalec pravěku svou terminologii změnil.

Mnozí archeologové dál přiznávají kulturní revoluci jen našemu lidskému společenství (a ne komukoliv dalšímu z rodu Homo) a mnozí paleoantropologové dál staví na tom, že moderní lidé a neandrtálci jsou samostatnými, odlišnými druhy, připomněl.

„To jistě musí z učebnic ven,“ prohlásil. „Takový postoj je založen jen na naší neschopnosti důsledně uplatnit základní biologický koncept druhu i na nás.“

Podle tohoto konceptu, aplikovaného na všechny pohlavně se rozmnožující druhy, jsou jedinci všech populací, které se v přírodě přirozeně množí a zanechávají životaschopné potomstvo, příslušníky stejnému druhu. „To je třeba vztáhnout i na moderní lidi (H. sapiens sapiens) a neandrtálce (H. sapiens neanderthalensis),“ žádá Finlayson.

Gibraltarský expert považuje tělesné i behaviorální (zde: v chování) rozdíly mezi lidmi a neandrtálci jen za odchylky, vyplývající z přirozené variability a lokálních geografických podmínek. Podle něj je náš druh polytypický, má různé formy či poddruhy podobně jako řada dalších živočichů. Proto odmítá i „chybné a senzacionalistické“ formulace, že neandrtálci existují i nadále, protože jejich geny přežívají v nás. Finlayson považuje za logické, že přenos genů, který popisuje studie ve Science, se ve skutečnosti odehrál obráceným směrem, od převažujících neandrtálců k hrstce moderních lidí.