Článek
„Freelancer je člověk, který se pohybuje na volném trhu jako podnikatel, odborník a sjednává si zakázky s různými subjekty. Velice často jde o podnikání, například marketing, patří sem i lektoři, grafický design, umělecká tvorba, překladatelé. Pokud vystupujete pod svým jménem, jste nositelem odbornosti, jste freelancer. Když dáte značku, zastřešíte se nějakou společností, bavíme se spíš o firemním podnikání,“ vysvětlil Právu Robert Vlach.
Jde o jednoho z nejznámějších českých freelancerů, pohybujícího se na volné noze již od konce 90. let.
Osmatřicetiletý muž pracuje jako podnikatelský poradce. Provozuje největší český web zaměřený na podporu nezávislých profesionálů, školí. A v Praze nyní pokřtil svůj nejnovější literární počin Na volné noze o tom, jaké know-how by měl mít začínající freelancer.
Není to pro každého
„Stát se freelancerem není pro každého, ale jestli je to vhodné právě pro vás, poznáte, až když to vyzkoušíte,“ usmívá se Vlach, který studoval podnikání. Jako volnonožec, jak také překládá anglický výraz, začínal koncem 90. let ve Španělsku, kde pracoval pro jednoho velkého klienta. V Česku podniká od roku 2003.
Doba podle něj freelancerům přeje. Přístup firem se konečně změnil, nezávislý profesionál je vnímán jako plnohodnotná kariérní volba.
Pracuje z kanceláře nebo z kavárny
Samozřejmě tento způsob obživy přináší i svoje nevýhody. Dokonce spoustu, připouští Robert.
„Na rozdíl od zaměstnance nemáte jistý příjem. A máte velké výkyvy příjmů a výdajů. Pokud pracujete doma, a tak činí 80 procent freelancerů, dochází často ke stírání hranice mezi soukromím a prací. Proto je nutné nastavit si hranice a hlídat si je, aby člověk nepracoval pořád, nebo jen tak neprokrastinoval. Musíte se naučit umět si udělat prostor na odpočinek,“ upozornil.
I jemu to chvíli trvalo. Teď se Robertův život točí především kolem malého syna. „Vstávám v šest hodin a co nejvíc práce se snažím udělat dopoledne. Dám si oběd s rodinou, odpoledne mám dvě tři hodiny, abych něco dotáhl, snažím se být do 17 hodin hotový,“ líčí Právu svůj běžný den. Pracuje hlavně z kanceláře nebo kavárny.
„Zimu trávíme na Kanárských ostrovech, jsme digitální nomádi,“ směje se Robert, který si krátce vyzkoušel, jaké to je, být zaměstnaný. Po návratu ze Španělska si jako prevenci proti vyhoření naordinoval rok na vinařské škole ve Valticích. Do pracovního poměru by se ale vracet nechtěl.
