Článek
„Původně jsem chtěla jít na střední výtvarnou školu, ale nevyšlo to. Řekla jsem si, že to tedy zkusím další rok. Abych rok nezahálela, domluvil mi můj tatínek brigádu v knihařské dílně,“ vypráví energická žena.
Práce se jí zalíbila natolik, že místo dalšího pokusu dostat se na výtvarnou školu se vrhla na učení knihařiny.
Pracuje i s pravým zlatem
Dodnes zastává názor, že se od svých počátečních přání zase tolik neodchýlila. „Protože i dobře svázaná kniha je takové malé umělecké dílo,“ dodává s úsměvem.
V malé dílně na pražských Vinohradech, kde je několik knihařských lisů, řezačka a nespočet dalších pracovních nástrojů, „oblékla“ již stovky knih. Pracuje s kůží, pergamenem, ale i s pravým zlatem.
„Práce s plátky pravého zlata patří k nejnáročnějším a v republice tuto techniku ovládá jen hrstka lidí. Člověk musí být opatrný, protože plátky jsou velice křehké,“ vysvětluje Jarmila s tím, že pravé zlato se používá například na tzv. ořízky knih, což jsou hrany listů, a zdobí se tak především vazby biblí a historických knih.
Nedávno jsme koukali s manželem na film a já jsem komentovala knihu, kterou hlavní hrdinové měli jako rekvizitu. Byla příliš přezdobená. Manžel se začal smát, nakonec se totiž ukázalo, že to byla moje práce.
Knihařce tak prošly rukama staré vazby děl z 18. století, ale i obyčejné diplomové práce vysokoškolských studentů. Někdy nad výrobou stráví jen pár hodin, jindy jí zabere i několik dní. Kromě vázání knih také vyrábí a opravuje ozdobné krabičky a pouzdra.
Její autorské kousky se dostaly do Vatikánu, do prezidentské kanceláře nebo ke Karlu Gottovi, kterému věnovala manželka Ivana k jeho 70. narozeninám ručně vázané album.
Dělá i rekvizity pro filmy
Kromě běžných zakázek od zákazníků dostává Jarmila často práci také od filmařů. Knihy, které vázala, se již nesčetněkrát objevily jako rekvizity ve filmech nebo v seriálech.
„Nedávno jsem dokončila vazbu knih pro americký seriál Génius a vázala jsem také deník a kroniku pro film Bathory,“ říká knihařka.
Vášeň pro knihařinu neopouští Jarmilu, ani když za sebou zavře dveře své dílny. Ráda chodí po pražských antikvariátech a hledá zajímavé bibliofilie, které pak váže a prezentuje na knihařských výstavách.
Kniha na prvním místě
Jak sama přiznává, trpí i profesní deformací. „Třeba nedávno jsme koukali s manželem na nějaký film v televizi a já jsem komentovala knihu, kterou tam hlavní hrdinové měli jako rekvizitu. Byla příliš přezdobená. Manžel se začal smát, nakonec se totiž ukázalo, že to byla moje práce, kterou jsem ale musela udělat přesně podle představ filmařů,“ vykládá.
Třebaže se snaží vyjít každému zákazníkovi vstříc, někdy je podle ní potřeba jejich přání usměrňovat. „Pro mne je vždy na prvním místě kniha, až pak zákazník,“ objasňuje s nadsázkou Jarmila, jež se ve volném čase zabývá též historií knihařství. Před dvěma lety dala dokonce dohromady a vydala odbornou publikaci, která se tomuto oboru věnuje.
„Tuto profesi dělá stále méně lidí. Chybí mladá generace,“ posteskne si knihařka, která ve skrytu duše doufá, že v jejím řemesle bude pokračovat jedna z jejích dcer, která teď v její dílně pracuje.
