Na Šumavu se vrací sokol stěhovavý

Sokol stěhovavý byl v 70. a 80. letech téměř vyhuben. Stojí totiž na vrcholu potravního řetězce. Jeho hlavní potravou jsou ostatní ptáci jako například holubi či hrdličky, ti se zase živí rostlinnou potravou. Zemědělci ale v 50. a 60. letech používali na ochranu rostlin před škůdci jedovatý insekticid zvaný DDT.

„Tímto způsobem se jedovatý prostředek dlouhodobě kumuloval do tkání ptáků, kteří jsou kořistí právě sokolů. Jedovatý koktejl jim způsoboval zásadní problém v rozmnožování. Buď byly páry zcela neplodné, nebo se líhla nevyvinutá mláďata,“ vysvětlil ornitolog Správy národního parku Šumava Aleš Vondrka.

Jako první tento jed zakázalo v roce 1968 používat Maďarsko, postupně se přidávaly další státy. U nás byl zakázán v roce 1974.

„Jenže to už bylo pro sokola pozdě. V naší republice se nevyskytoval žádný hnízdní pár. V okolních zemích Evropy, ale i jinde na světě, byla situace obdobná. Zafungovala ale celosvětově ochrana sokola: nesměl se lovit, bylo zakázáno vybírat hnízda. Přistoupilo se k vysazování uměle odchovaných sokolů do přírody a obsazená hnízdiště se bedlivě střežila,“ doplnil Vondrka.

A ochrana dravců se vyplatila. První sokoli byli v Česku pozorováni na konci 80. let v oblasti šumavských jezer Královského hvozdu, tedy Černého a Čertova jezera.

„Zakrátko se přidal další pár, a to na Plešném jezeře. V roce 2008 již bylo hnízdišť pět, v roce 2010 hnízdilo na Šumavě šest párů. Od roku 2016 máme na Šumavě osm hnízdících párů, které vyvedly osmnáct mláďat. Ty ale zahnízdily na jiných místech,“ sdělil mluvčí šumavského parku Jan Dvořák s tím, že sokol stěhovavý skoro vstal z popela jako bájný fénix.

Podle ornitologů je nicméně nutné sokolí populaci chránit dál. „Nesmí se povolit jejich lov a hlavně je nutné jim v době hnízdění dopřát klid. Sokola, který sedí na vejcích, stačí párkrát vyrušit a lokalitu opustí. Tím se mláďata nevylíhnou a celá jedna generace je pryč,“ upozornil ornitolog Vondrka. Správci parku tak v místech, kde sokoli hnízdí, omezují vstupy.

Sokol stěhovavý je nerychlejším tvorem na Zemi, při střemhlavém letu překonává rychlost 300 km/h. Rozpětí křídel má mezi 74 až 120 centimetry.

Sokolové mají velice dobrý zrak – pro zajímavost, sokol vidí letící ptáky na podstatně delší vzdálenost než lidé, a to i když člověk použije dalekohled s mnohonásobným zvětšením.