Článek
Smíšený americko-japonský tým zjistil, že mozek si zároveň vytváří dvě vzpomínky na každou událost. Jedna je pro daný okamžik a ta druhá na celý život.
Dlouho se přitom myslelo, že všechny vzpomínky začínají v krátkodobé paměti a postupně se pak překlápějí do té dlouhodobé. Vědci přiznávají, že jejich objev je překvapivý, přitom prý ale přesvědčivý.
Při zapamatování našich osobních zkušeností hrají roli hlavně dvě části mozku. Hipokampus je místem, kde pracuje krátkodobá paměť, a mozková kůra je domovem pro dlouhodobou paměť.
Toto zjištění bylo založeno na zkoumání případu Henryho Molaisona v 50. letech 20. století. Tento muž prodělal operaci mozku kvůli epileptickým záchvatům a při zákroku mu lékaři poškodili hipokampus. Následkem toho už si nedokázal vytvořit žádné nové vzpomínky, ale ty staré, z doby před operací, mu zůstaly. Převládající teorie tedy od té doby tvrdila, že vzpomínky vznikají v hipokampu a pak se přesouvají do kůry mozkové, kde se ukládají.
Významný pokrok
Tým v Riken-MIT Centru pro genetiku nervových obvodů v Japonsku ale ohromil vědecký svět zjištěním, že tato teorie není správná. Experimenty musely být provedeny na krysách, ale díky značným shodám ve struktuře mozku u savců se dá očekávat, že výsledky budou platné i pro člověka.
Vědci pozorovali, jak se v reakci na šok u myší tvoří vzpomínky jako shluk propojených mozkových buněk. Následně s pomocí světelného paprsku převzali kontrolu nad aktivitou jednotlivých neuronů – doslova mohli vzpomínky zapínat a vypínat.
Výsledek experimentu, který publikovali v prestižním časopisu Science, zní takto: vzpomínky se tvoří v hipokampu a v kůře mozkové zároveň.
„Tohle bylo velmi překvapující. Náš objev je v naprostém rozporu s populární hypotézou, která se desítky let považovala za jedinou správnou. Je to velký posun oproti dřívějším teoriím,“ řekl pro webový portál BBC News profesor Susumu Tonegawa, ředitel výzkumného centra.
Silné důkazy
Krysy nejspíš dlouhodobou paměť v kůře mozkové prvních pár dnů po vytvoření vzpomínky nepoužívají. Zapomněly na šok, když jim vědci „vypnuli” krátkodobou paměť v hipokampu. Nicméně – což bylo velmi překvapivé – dokázaly si potom vzpomenout, když jim vědci „zapnuli” dlouhodobou paměť.
„Vzpomínky v dlouhodobé paměti jsou zřejmě prvních pár dnů po vytvoření pouze němé, nebo nehotové, ale rozhodně tam jsou,“ domnívá se profesor Tonegawa.
Vědci také dokázali, že vzpomínka v dlouhodobé paměti nikdy „nedozraje“, když se zablokuje propojení mezi hipokampem a kůrou mozkovou. Tyto části mozku jsou tedy stále propojené, pouze se postupně přelévá kontrola nad proudem vzpomínek z hipokampu do mozkové kůry.
Amy Miltonová, která zkoumá paměť na Univerzitě v Cambridge ve Velké Británii, popsala studii pro web BBC News jako extrémně přesvědčivou.
„Jsem velmi překvapena. To, že pro paměť potřebujeme mozkovou kůru, už víme dlouho. Že se ale zapojuje tak brzy, to je pro mě velmi překvapivé. Je to samozřejmě zatím jen jediná studie, ale myslím, že je dost přesvědčivá a že se přes ni dostaneme i k tomu, jak u lidí vzpomínky vznikají a jak se ukládají.“
Profesor Tonegawa navíc doufá, že by nový výzkum mohl vrhnout nové světlo na to, jaký je přesně mechanismus některých poruch paměti, například demence. Jedna z jeho předchozích studií ukazovala, že myši postižené Alzheimerovou nemocí si stále vytvářely vzpomínky, ale nebyly schopné si je vybavit.
„Když lépe pochopíme, jak vzpomínky vznikají, ukládají se a vybavují, mohlo by to znamenat novou naději pro mnoho pacientů s onemocněním mozku,“ řekl Tonegawa.