Článek
V roce 2017 pořídil fotograf Martin Frouz v pražském Národním muzeu 150 snímků lebky Judity, což bylo základem pro vytvoření její podrobné digitální kopie. S tímto modelem pracoval Moraes při rekonstrukci královnina obličeje.
Při práci aplikoval anatomickou metodu, která využívá známek na kostech o úponech svalů, a metodu, která využívá znalosti tloušťky měkkých tkání na lebce.
Díky tomu vytvořil svalovou hmotu obličeje, kterou pokryla simulovaná hmota podkožního tuku a kůže. Podoba pak byla dotvořena nanesením textur, vlasů nebo obočí, což je už fáze do velké míry umělecká. Z výzkumu ani písemných pramenů totiž nejsou informace o Juditině barvě očí nebo barvě a délce vlasů.
Měřila kolem 160 centimetrů a zemřela na tehdejší dobu ve vysokém věku 75 až 80 let ve skvělém zdravotním stavu, o čemž svědčí i to, že měla všechny zuby bez jediného kazu.
Ostatky královny Judity byly nalezeny v 50. letech minulého století při archeologickém výzkumu románské baziliky a kláštera v Teplicích.
Antropologické expertizy ukázaly, že měřila kolem 160 centimetrů, měla krevní skupinu B a zemřela na tehdejší dobu ve vysokém věku 75 až 80 let ve skvělém zdravotním stavu, o čemž svědčí i to, že měla všechny zuby bez jediného kazu. Juditina lebka je uložena v depozitáři Národního muzea.
Hledání ostatků jejího manžela
Iniciátorem výzkumu je pedagog Karel Andrle Sylor. „Dostal jsem nápad, že bychom mohli tyto ostatky pohřbít ve Strahovském klášteře, protože tam byl pohřben kníže a král Vladislav, její manžel,” řekl.
Spojil se proto s tehdejším opatem Michaelem Pojezdným, se kterým se domluvili, že by královna mohla být letos na podzim pohřbena v kostele na Strahově, k čemuž podle Andrleho udělilo souhlas i Národní muzeum.
„Při této příležitosti si opat Pojezdný posteskl, škoda že jsme ještě nenalezli ostatky krále Vladislava. Už dva roky tak hledáme na Strahově ostatky krále,” dodal Andrle. Zatím se podle něho našly tři prázdné hrobky, nyní mají vytipované další místo, kde by mohl být.
Juditin most strhla povodeň, nahradil ho Karlův
Judita se narodila v roce 1135, provdala se v roce 1158 za druhého českého krále Vladislava II. Podle kronikářů byla Judita „ženou znamenité krásy, podnikavého ducha, mysli smělé, milovnice nauk a literatury, zběhlá v řeči latinské i ve věcech politických”.
V Praze iniciovala stavbu kamenného mostu, který byl v centrální Evropě ojedinělou stavbou. Juditin most byl dokončen pravděpodobně v roce 1172. V roce 1342 jej strhla povodeň, zhruba na jeho místě byl později vybudován Karlův most.
Metoda rekonstrukce obličeje podle lebky se rozvíjí od 70. let 20. století, kdy začalo zkoumání vztahů mezi tvarem lebky a tvarem obličeje. Dnes se užívá několik možných postupů, nejjednodušší je metoda kresebná, díky novým technologiím jsou v posledních letech využívány trojrozměrné metody.
Této metody využívá i Moraes, který již dříve zrekonstruoval i tváře takzvaného upíra z Čelákovic a svaté Zdislavy z Lemberka. Vytvořil také vizualizaci podoby zhruba deseti světců pro Vatikán.