Článek
Někde je příjemná, panuje zde neustálé „slunečné počasí“. Zaměstnanci jsou uvolnění, příjemní a vtipní a šéfové mají patřičnou dávku empatie a pochopení. Takovým pracovním týmům jde vše takříkajíc samo.
Existuje ale i mnoho pracovišť, kde se přehnaně dbá na kázeň a každý pokus o uvolnění ovzduší je vnímán takřka jako zločin. Neustále napjatá atmosféra zaměstnance stresuje, takže jsou permanentně otrávení a jejich zaměstnání je jim protivné.
Umět vypnout je potřeba i práci
Lidé nejsou stroje, aby dokázali bez ustání pracovat na sto procent, potřebují k tomu i chvilky na regeneraci. Někdo to řeší cigárkem mimo kancelář, jiný si zajde na procházku do parku, další si v klidu přečte noviny nebo zajde na oběd, kde se neřeší pracovní problémy, ale třeba fotbal nebo včerejší film.
Dobrou atmosféru nevytváří jen chvilky oddechu, ale hlavně humor. Ten se nijak naordinovat nedá, k jeho vzniku je třeba, aby v pracovním týmu existoval alespoň jeden optimista, který si dokáže udělat legraci nejen z kolegů, ale především ze sebe. Takový člověk dokáže své kolegy nejen rozesmát, ale také urovnat případné spory mezi kolegy.
Humor ano, ale ne přes míru
Ideální kombinace je, pokud člověk, který dokáže rozptýlit chmury na tvářích pracovníkům, je i jejich nadřízeným. Občasným zavtipkováním nebo humornými poznámkami k obecným věcem pomůže „dobít baterky“ svým kolegům a zároveň jim dává najevo, že je bere jako rovnocenné partnery. Pak nebudou mít strach přijít za ním s pracovními problémy či naopak s inovacemi.
Ale nezapomeňte – všeho s mírou. Je nezbytné umět odhadnout, kde leží pomyslná hranice mezi vtipem a urážkou, která sice bude znít vtipně, ale dotyčného hluboce zasáhne. Takovým „žertováním“ si rozhodně nikdo pověst vtipného a chápajícího šéfa nevyslouží, spíše bude považován za arogantního hlupáka.