Článek
Přitom právě ochota vzít na sebe zodpovědnost za své činy je zárukou úspěchu. Problém nastává, když vy se snažíte své úkoly plnit svědomitě a na sto procent, ale zároveň se nemůžete se zbavit dojmu, že ostatní kolem vás se tak nechovají. Namísto toho, aby si své záležitosti zařizovali sami, žádají to po vás.
V duchu si možná kladete otázku, proč byste to vlastně měli za ně dělat, nakonec si ale řeknete, že jde vlastně jen o maličkost, a tak ji splníte. Pokud si na toto nedáte pozor, stane se z vás oběť, jejíž dobroty budou všichni kolem s oblibou zneužívat. Vaše rozmrzelost a rozčilení bude zároveň stále větší. Může se stát, že vám tzv. rupnou nervy a nakonec vyjedete po někom, kdo vám řekne jen o to, abyste mu podali šanon, ležící vedle vašeho počítače.
Odmítnout nebo vyhovět?
Když vás tedy někdo požádá o laskavost, máte vždy nejméně dvě možnosti. Tou první je, že dotyčnou osobu odkážete na patřičná místa s tím, aby se o své záležitosti postarala sama. Především, jedná-li se o větší množství práce navíc, je to zcela v pořádku. Pokud vás tedy o tu laskavost nepožádal váš nadřízený, to se odmítá malinko hůř.
Druhou možností je zamyslet se nad tím, jestli byste svým odmítnutím nevyvolali svár, neúměrný výši požadavku. Nemáte-li z takové možnosti obavu, tak ještě zvažte, jestli by se vám přece jen nevyplatilo tomu člověku vyhovět, i když jeho požadavek není zrovna oprávněný. Pokud tento fakt dokážete náležitě "prodat", můžete tím jen získat. A navíc vám osoba, jíž jste prokázali laskavost, bude zavázána.
Je zde ale ještě jedna možnost, a sice ta, že jste životní altruista, jenž je ochoten kolegům pomoci kdykoliv a v čemkoliv. Přesto však dejte svému okolí najevo, že to se žádostmi o pomoc nemají přehánět, a že by si vaší případné pomoci měli vážit. Protože ani vy tu nejste od toho, abyste na sebe brali něčí zodpovědnost. Tu za své skutky musí nést každý sám.