Článek
Vysokoškolské vzdělání je dnes otevřeno širokým vrstvám veřejnosti a byla by škoda nevyužít možností doby, obzvláště když na vzdělání je v posledních letech kladen velký důraz.
Přehled vypsaných druhých kol přijímacích zkoušek zmapoval server Kampomaturitě.cz, jehož pracovníci se prolistovali stránkami vysokých škol a zjistili jejich termíny. Nicméně i tak je lepší si informace na webech škol pro jistotu ověřit.
Dobrou zprávou je, že pokud škola přijímá ještě v září, většinou bez přijímacích zkoušek. Často se jedná o technické obory, a nutno dodat, že ty je obvykle dosti náročné absolvovat a úmrtnost je na nich vysoká.
Podle statistik mají navíc absolventi technických oborů větší problém uplatnit se v praxi než absolventi humanitních oborů. I když je totiž po kvalitních inženýrech poptávka, studenti humanitních oborů jsou schopni se uchytit i v jiných odvětvích, než byl právě předmět jejich studia.
Kromě toho si často preventivně hledají práci už během studia, a pak mají vedle diplomu i praxi.
Proč se (ne)bát soukromé školy
A právě praxe je to, co v posledních letech, kdy vysokou školu studují bezmála tři čtvrtiny populačního ročníku, zaměstnavatelé ve stále větší míře berou v potaz.
Na tuto poptávku se snaží odpovídat zejména soukromé vysoké školy, které v konkurenci s veřejnými univerzitami musí bojovat o každého studenta.
Jestliže jdou každoročně na vysokou tři čtvrtiny ročníku, tak veřejné školy přijímají bezmála 64 procent. Výhody veřejného sektoru jsou dány jasně: studium je zdarma a tradice zaručuje prestiž. Jenže dostat se na veřejnou školu je mnohem obtížnější než na soukromou. Soukromé školy často nevypisují přijímací řízení a nechávají na studentech, aby si rozmysleli, zda studium zvládnou. Průměrná úspěšnost přijetí se odhaduje na devětaosmdesát procent.
Mezi studenty soukromek je menší konkurence a vzhledem k tomu, že soukromé školy jsou mnohem menší než veřejné, student může těžit i z individuálnějšího přístupu kantorů.
Dalším plusem je už zmíněný důraz na praxi, která na veřejných školách mnohdy není vůbec žádána. Některé soukromé školy jsou třeba i přímo provázány se zaměstnavateli, jako například Škoda Auto VŠ nebo Unicorn College.
Soukromky se také snaží mnohem více vycházet vstříc studentům kombinovaného studia, kteří se nemohou zapojit do denní formy.
Začarovaný kruh peněz a kvality
Alfou a omegou je financování. Nejnižší ceny za rok studia začínají kolem 20 tisíc na rok, horní hranicí je pak sto tisíc. Většina škol stojí mezi 30 a 40 tisíci korun. Školné studenty odrazuje, v důsledku čehož je nižší náročnost studia, aby se na škole udrželo co nejvíce studentů, a tím je pak i nižší úmrtnost během studia.
Pak se dostává na řadu otázka kvality, která opět může působit odrazujícím dojmem. Jenže nutno dodat, že i soukromé školy spadají pod dohled Akreditační komise, která střeží, zda školy odpovídají základním parametrům pro vysokoškolské vzdělávání. Soukromé školy navíc lákají kvalitní učitele z veřejných škol na výhodnější podmínky výuky a lepší odměny.
Už i fakt, že profesoři své tituly obhájili před vědeckými radami svých univerzit, by měl být o kvalitě studia na soukromé škole vypovídající.
Jak říká prorektor Vysoké školy obchodní v Praze Pavel Neset, placením školného si „student rozhodně titul nekupuje. Tuto domněnku vyvracejí statistiky úspěšnosti studia, podle kterých v žádném případě neplatí, že každý přijatý student se stane zároveň i absolventem. Neúspěšnost studentů na veřejných i soukromých vysokých školách je přibližně stejná.“
A i ve školném vidí soukromky výhodu – podle nich si student kvůli poplatkům více studia váží a mohou ho motivovat ke shánění přivýdělku, díky čemuž si může do životopisu připsat další zkušenosti. Zároveň se tak u studentů může posilovat cílevědomost a samostatnost. To platí i o motivaci ke studiu.
Ještě v září organizují soukromé školy dny otevřených dveří a uchazeče přijímají prakticky až do začátku vysokoškolského školního roku.
Praktické VOŠ ještě berou
Poněkud nedoceněnou možnost pomaturitního studia představují vyšší odborné školy. V republice je bezmála 120 veřejných vyšších odborných škol a šance na přijetí je vysoká.
Čísla hovoří příznivě dokonce i pro absolventy nástavbových studií, kteří se na vysoké školy dostávají hůře než studenti z ostatních typů škol. Ba dokonce si vedou lépe, protože VOŠ jsou na praxi zaměřeny úžeji. Podle statistik z roku 2010 se na ně dostane devět z deseti absolventů nástaveb.
Řada VOŠ den otevřených dveří ještě připravuje a druhá a třetí kola přijímacích řízení ještě neproběhla, takže času na přípravu zbývá ještě dost. Kromě odborné praxe ve firmách, která je nadřazena vyučovacím hodinám, a třeba i stáží v zahraničí nabízejí VOŠ také zdokonalení v cizím jazyce, bez jehož znalosti už se dnes zaměstnání hledá ztěžka.
I veřejné VOŠ vybírají školné, a to od 2500 do 5000 korun ročně. Soukromky vybírají od 11 do 50 tisíc ročně. Úspěšný absolvent může používat za jménem titul DiS. – diplomovaný specialista.