Jak lidé opustili Afriku? Nové archeologické objevy potvrzují osídlení v Ománu

Oblast ve středním Ománu měli archeologové již poměrně dobře zdokumentovanou, jednalo se však o období pozdního paleolitu a neolitu, tedy do období zhruba před 12 000 až 5000 lety. Artefakty ze středopaleolitického osídlení objevili experti ve středním Ománu úplně poprvé.

Jedná se konkrétně o dvě nové archeologické lokality: Wadi Baw 3 a 4, kde byly právě nalezeny kamenné artefakty charakteristické zejména pro období středního paleolitu. Paleolit neboli starší doba kamenná je označení nejstaršího a nejdelšího období lidských dějin.

Jelikož se zmíněné ománské oblasti nacházejí v poušti, není možné určit jejich stáří obvyklými způsoby. Věk se proto odhadoval podle toho, jak se podobají nálezům z jiných míst.

Mezinárodní tým vědců při určování stáří nálezů neporovnával jen podobnosti s jinými vzdálenými místy, ale také zkoumal, jak moc jsou artefakty na povrchu opotřebované. Různá úroveň mechanického i chemického zvětrání totiž naznačuje, že některé artefakty byly vystaveny vnějším přírodním vlivům déle než jiné, a mohou tedy charakterizovat různé fáze osídlení.

Např. přítomnost malého núbijského levalloiského jádra v lokalitě Wadi Baw 4 naznačuje kulturní vazby na tzv. núbijský technokomplex, technologický styl výroby kamenných hrotů známý z jižního Ománu, Afriky a Levanty z dob asi před 10 tisíci lety, kdy byla Arábie stále ještě zelená.

Jak pro Novinky upřesnil hlavní autor studie Dominik Chlachula z Archeologického ústavu AV ČR v Brně, jako núbijské levalloiské jádro označujeme specifickou techniku výroby kamenných hrotů s původem v Africe. „Je spojována s anatomicky moderním člověkem (Homo sapiens) ve středním paleolitu,“ doplnil.

Většina zkoumaných artefaktů ze středního paleolitu v Ománu má podle odborníků více podobností s nálezy ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů než s jinými místy v Ománu. To naznačuje, že tento region mohl být kulturně a geograficky oddělený, ale v období vlhčího klimatu do něj mohli občas přicházet lidé z jiných oblastí. Tuto teorii vědci musí ověřit dalším výzkumem.

Nové poznatky pomáhají lépe porozumět prvním migracím moderního člověka z Afriky a jeho přizpůsobení se klimatickým změnám na Arabském poloostrově.

„Výzkum připomíná, že je chybou si tyto migrační vlny představovat jako jednoduché šipky na mapách. Jednalo se zjevně o mnohem komplexnější proces adaptací, kulturních a geografických separací a znovu setkání,“ uvedl Chlachula.

Výzkum vedla Univerzita La Trobe z australského Melbourne ve spolupráci s dalšími institucemi, mezi kterými byly i Archeologické ústavy AV ČR v Praze a v Brně. Nové poznatky publikoval vědecký časopis Antiquity.