Článek
Studie navazuje na často diskutovanou otázku, zda takzvaná vzduchová kapsa může prodloužit přežití sněhem zavalené oběti. Prvních 15 minut totiž přežije zasypání sněhovou lavinou až 90 procent osob, avšak poté nastává rapidní pokles šancí. Po dalších 15 minutách je naživu méně než jedna třetina lidí.
Co významného se stane mezi 15. a 30. minutou? Na přesném popsání se nadále pracuje, nicméně některé procesy se již podařilo objasnit.
Vzduchová kapsa prý není potřeba
Výzkum dýchání pod lavinou konaný na FBMI již přinesl první nečekané výsledky. Dlouhá desetiletí tradovaná poučka, že se musí oběť snažit vytvořit si před ústy co největší vzduchovou kapsu, aby z ní mohla poté dýchat, se ukázala jako mylná.
„Objem potenciálně vytvořeného prostoru je oproti dechovým objemům člověka zanedbatelný a poskytuje jen málo vzduchu. Prokázali jsme, že k dýchání pod sněhem člověk žádnou dutinu nepotřebuje. Je pouze nutné, aby měl volné dýchací cesty,“ vysvětlil vedoucí vědeckého týmu Karel Roubík.
Aby se proces a jeho limitace lépe pochopily, provádějí odborníci série experimentů se zdravými dobrovolníky (vojáky), kteří pomocí speciálně upravené aparatury dýchají do simulovaného lavinového sněhu. Během pokusů jsou pečlivě monitorováni přístroji používanými na jednotkách intenzivní péče.
Simulovaný lavinový výzkum českých odborníků
Podle ČVUT to vše přináší další otázky, na jejichž zodpovězení se také nadále pracuje. Chystané experimenty budou navíc navrženy i na základě dotazníkového šetření mezi oběťmi lavin, které v současné době probíhá za podpory Společnosti horské medicíny ČR.
„Dotazník není zaměřen jen na okolnosti nehody, ale hlavně na subjektivní prožitky při dýchání do sněhu, s následným úbytkem kyslíku a hromaděním oxidu uhličitého, a vliv rozhodovacího procesu skupiny před nehodou,“ doplnila členka výzkumného týmu, lékařka Lenka Horáková.
