Itokawa jako „vesmírný polštář“. Asteroidy na bázi hromady suti jsou věčné

V roce 2005 přistála sonda Hajabusa na povrchu velmi malého asteroidu Itokawa, který se vyskytuje v (z astronomického hlediska) blízkém okolí dráhy Země, reálně cca 2–4 miliony kilometrů od naší planety.

Dané těleso má rozměry 0,5 × 0,3 × 0,2 km a je zatím vůbec nejmenším vesmírným tělesem, na kterém kdy přistála lidská kosmická sonda.

Příslušné návratové pouzdro pak přistálo na Zemi v roce 2010.

Nyní – konkrétně 23. ledna – byla v americkém časopisu PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences) publikována důležitá studie o tom, z jakého materiálu je tento asteroid složen. Její název doslova zní „Asteroidy na bázi hromady suti jsou věčné“.

Na analýze prachových částic přivezených z asteroidu Itokawa spolupracoval mezinárodní tým vedený Fredem Jourdanem z australské Curtin University. Výsledky jejich výzkumu jsou dost zajímavé a až nečekané.

Asteroid Itokawa má (v dnešní podobě) podle Jourdana historii dlouhou asi 4,2 miliardy let, je tedy téměř stejně starý jako samotná Sluneční soustava. Asteroid není vytvořen z jednoho kusu kamene jako tzv. monolitické asteroidy, ale jeho původní monolitický základ byl poničen a osekán, načež se na tento jeho zbytek začaly po troškách nabalovat drobné kousky vesmírné suti posbírané z okolí – většinou jde o trosky či úlomky původních monolitických asteroidů.

Tento proces si můžeme představit jako postupně rostoucí „skládku“, na níž se zachytávají a „přilepují“ stále nové a nové kousky kamení a prachu.

Zdálo by se, že takový „slepenec“ nebude držet moc pohromadě, avšak kupodivu naprostý opak je pravdou. Materiál, ze kterého je tvořen asteroid Itokawa, vykazuje ve skutečnosti velmi dobrou soudržnost a trvanlivost, která nám navíc v případě hypoteticky hrozící kolize se Zemí znemožní tento asteroid snadno eliminovat, např. výbuchem jaderné nálože.

Velká část objemu Itokawy je přitom tvořena prázdným, jakoby pórovitým prostorem, podobně jako vnitřek polštáře (např. molitan nebo peří). Výbuch na asteroidu instalované nálože či náraz sondy do něj by byl tedy jeho materiálem poměrně snadno pohlcen a znemožnil by rozbití tělesa na menší kousky.

Zatímco monolitické asteroidy o velikosti Itokawy by nevydržely v daném místě pohromadě více než stovky milionů let, vlivem nárazů okolních meteoritů a asteroidů díky vlastnostem „vesmírného polštáře“ drží asteroid Itokawa pohromadě již přes čtyři miliardy let. Asteroid se při nárazu pouze smrští nebo jinak deformuje, ale zůstane pohromadě. Asteroid je tak skoro „nezničitelný“.

Jourdanův tým detailně zkoumal vlastnosti prachových částic přivezených z asteroidu a podařilo se mu zjistit jak stáří asteroidu (pomocí metody argonového datování), tak i do jaké míry byl materiál asteroidu poznamenán nárazy – tedy dopady meteoritů. Pokud jsou asteroidy vytvořené z vesmírné suti velmi trvanlivé a odolné vůči nárazům, jak to vypadá z výsledků tohoto výzkumu, znamená to, že jich je v okolí Země velmi mnoho, což jsme doposud nevěděli.

A to také znamená, že pokud se se Zemí v budoucnu srazí nějaký asteroid, velmi pravděpodobně půjde o podobnou trvanlivou „polštářovitou“ vesmírnou suť smíchanou s prachem.

Scénář nouzového odpálení asteroidu jadernou bombou, který známe ze sci-fi filmu Armageddon, tedy nebude proti takovému asteroidu účinný. Ani srážka kosmické sondy s asteroidem za účelem jeho odklonění by zřejmě příliš nepomohla – většinu kinetické energie bodové srážky by absorboval „polštářovitý“ materiál asteroidu, jako kdybychom udeřili kladivem do polštáře.

Pravděpodobně bude podle vědeckého serveru Phys.org lepší uvažovat o včasném a silném výbuchu jaderné bomby v těsném sousedství asteroidu, aby takto vzniklá tlaková vlna odtlačila asteroid jako celek poněkud stranou, což by mělo změnit jeho dráhu natolik, aby nakonec Zemi minul a nesrazil by se s ní.

Pokud se tedy předtím nepodaří včas odchýlit dráhu asteroidu nějakou jemnější metodou typu „odtažení“.

Zmiňovaný asteroid Itokawa by sice určitě v tomto století do Země narazit neměl, podobných asteroidů ale může být v okolí dráhy Země hodně.