Článek
Hvězda HD 10180 není – ve vesmírném měřítku – nijak daleko, leží pouhých 127 světelných let od našeho Slunce. Patří do stejné hvězdné třídy a rovněž má neobvykle početnou rodinu planet. Tím ale podobnost končí.
Na kmitající HD 10180 zaměřil svou pozornost Chrtistopher Lovis z Ženevské univerzity. Sledoval ji spektrografem HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher – vysoce přesný měřič radiálního pohybu planet), který tvoří součást vybavení 3,6 metrového dalekohledu Evropské jižní observatoře ESO v La Silla v chilských Andách.
Nejbohatší? Početně určitě ne
„Je to nejbohatší systém exoplanet – oběžnic jiných hvězd než našeho Slunce,“ napsal v časopise Astronomy and Astrophysics o výsledcích práce své skupiny.
Není nejpočetnější, stejně rekordních pět přírodních satelitů obíhá i hvězdu 55 Cancri v souhvězdí Štíra, ovšem ta má jen tři planety „pevné“, zbylé dvě jsou pouhými plynovými koulemi. A samozřejmě s výjimkou naší sluneční soustavy o osmi, dříve devíti planetách (Pluto byl předloni jako planeta diskvalifikován a zařazen mezi „planetky“). Astronomové dosud objevili na čtyři sta exoplanet, z toho ale bylo jen 15 případů, kdy šlo o systém hvězdy s nejméně třemi oběžnicemi.
Lovisův tým planety nenašel dalekohledem, ale objevil je nepřímo, prostřednictvím dat získaných zařízením HARPS. Ten s vysokou přesností měří pozici hvězdy v čase, jinými slovy je schopen rozpoznat její relativně nesmírně malé výchylky ze „správného“ místa. Ty jsou způsobeny gravitací blízkého tělesa, což je buď další hvězda – pak se jedná o dvoj, případně trojhvězdu – nebo planetou, případně planetami.
„Planeta vyvolá u své mateřské hvězdy pohyb, který se nám jeví jako krůček vpřed a zase vzad,“ vysvětlil Lovis. „Co platí o jedné planetě, platí i o dalších.“ Astronom už skromně nedodal, že už rozpoznat pohyby planety je velice obtížné, natož pak dešifrovat celý komplex pohybů a každý z nich správně přiřadit předpokládané planetě a ještě odvodit její hmotnost a parametry oběžné dráhy.
Planety těsně u sebe
„Analýza pohybů jednotlivých součástí planetárního systému HD 10180 nám umožnila poznat vzájemné gravitační působení a nahlédnout zpět do vývoje soustavy,“ poznamenal vědec. Celkem s jistotou identifikoval pět planet na téměř kruhových drahách. Pětice oběžnic je podle výpočtů podobná našemu Neptunovi, ale všechny jsou k mateřské hvězdě blízko. Ta krajní obíhá hvězdu za 600 pozemských dní ve vzdálenosti 1,4 astronomické jednotky (AU – 149 mil. Km, vzdálenost Slunce – Země), asi jako náš Mars. Ostatní leží ještě blíže ke hvězdě, takže na té nejbližší, vzdálené devět miliónů km, rok trvá pouhých šest dní. Velikost planet je v rozmezí 15ti až 23ti násobku Země.
HARPS podle Lovice ukázal ještě na dva slabé gravitační vlivy: mohl by to být projev existence dalších dvou planet, ale také falešný poplach. Astronom ale věří, že se potvrdí správnost měření a že hvězdě bude moci připsat další dvě planety.
Obr a trpaslík
Jedna z nich by měl být obr Saturnova typu s hmotností 65krát větší než Země, obíhající hvězdu jednou za 2200 dní.
Druhá předpokládaná planeta by však měla být ani ne o polovinu hmotnější než Země – tedy nejmenší známá cizí planeta. Problém ale je v tom, že zřejmě obíhá těsně u mateřské hvězdy. Lovis ji podle výpočtů umisťuje do vzdálenosti pouhých dvou setin AU a doba oběhu kolem HD 10180 mu vychází na 26 až 27 hodin.
„Tento objekt podle našich výpočtů vychyluje hvězdu jen rychlostí 3 km za hodinu, to je pomaleji než lidská chůze, což je skutečně těžké měřit,“ doplnil šéfa týmu Damien Segransan. Tak kratičký „rok“ by sice nevadil, ale co asi bude skutečnou překážkou případnému osídlení bude teplota. Švýcaři předpokládají, že půjde o podobnou skalnatou planetu jako je „pekelný“ Corot 7b, kde by měla být denní teplota 2200 stupňů Celsia, zatímco v noci by měl teploměr spadnout na mínus 210.
Informacemi nabitý systém
Pro Martina Dominika, astronoma z britské Univerzity Sv. Ondřeje, je označení „nejbohatší systém“ nesprávný. „Předsunul bych tomu raději výraz informačně. Šíře údajů o systému HD 10180, které kolegové získali, charakteristické rysy této soustavy – v porovnání s tou naší – otevírají možnosti k tomu, abychom mohli naši vlastní existenci zařadit do kontextu celého vesmíru,“ řekl v komentáři k objevu švýcarských kolegů.
Možná tím vesmírným kontextem myslel jemnou kritiku častého přístupu lidí k vlastnímu chápání nás jako měřítka: proč by náš systém, potažno naše civilizace, měla být tím jediným možným a správným. Dominik totiž ještě dodal: „Tak jako tolik vědeckých objevů, i tenhle předkládá víc otázek než odpovědí.“
V jednom má ale Lovis nepochybně pravdu. „Naše práce také ukazuje skutečnost, že vstupujeme do nové éry výzkumu exoplanet – zkoumáme už ne jen jednotlivé planety, ale celé planetární systémy.“ Protože, jak připomenul, početnější planetární systému jsou zřejmě ve vesmíru častější, než se dosud tvrdilo.