Humanitní vědy už stahují ztrátu

Vyplývá to z nové studie think-tanku IDEA při pražském centru CERGE-EI. „Jen ve východní Evropě najdete toto dělení na přírodní vědy a ty ostatní. Pohlíží se na ně jako na pseudovědy, měkké vědy a odráží se to i na financování. Na Západě nic takového není. Je to relikt komunismu,“ řekl Právu autor studie Martin Srholec.

„Ale v posledních letech se situace mění. Teď už jsme na tom srovnatelně se Švédskem a Řeckem. A nůžky mají tendenci se uzavírat, přibližujeme se tak ještě více k normálním poměrům na Západě,“ dodal.

Podle studie nyní náklady na výzkum v přírodních vědách v ČR převyšují financování humanitních a společenskovědních oborů „jen“ o zhruba 30 procent.

V průměru let 2000 až 2020 však činil rozdíl 71 procent. A třeba v roce 2012 měly přírodní vědy dokonce 2,5krát víc prostředků.

Ještě silnější upozaďování humanitních a společenských věd je patrné v Polsku, kde ve dvacetiletém průměru byl rozdíl dvojnásobný. Na Slovensku činil průměr 53 procent ve prospěch přírodních věd. Následuje Maďarsko s 31procentním rozdílem, ale to už je zhruba na stejné úrovni jako Švédsko (30 procent) a Řecko (28 procent).

V Rakousku a Portugalsku nejsou rozdíly žádné a v případě Finska, Dánska a Nizozemska jsou výdaje na humanitní a společenské vědy dokonce vyšší než na vědy přírodní či technické.

Nyní je na tom Polsko stejně jako ČR. Slovensko a Maďarsko rozdíly rovněž postupně snižovaly, ale v posledních letech se nůžky opět rozevírají. Přírodní vědy jsou zde financovány o polovinu lépe, což je opět největší rozptyl v Evropě.

Sbližování nákladů na mzdy, investice do infrastruktury a dalších výdajů se v Česku týká jen výzkumu. V případě financování výuky zůstávají ve mzdách českých učitelů na univerzitách rozdíly velké.

Podle studie se nijak neliší mzdy mezi oběma oblastmi, co se týče vědeckých pracovníků najatých čistě na výzkum a vývoj. Ale akademici v sociálně-humanitních oborech mají v průměru 55 tisíc korun hrubého, přičemž u přírodních věd je průměrná mzda VŠ učitelů na 68 tisících. A například profesoři přírodovědných oborů berou až o třetinu víc než profesoři humanitních a společenských věd, ukázala studie.

Jediný důvod pro nerovnosti v odměnách za výuku je podle autora studie Srholce v „archaickém“ rozdělování podle koeficientu ekonomické náročnosti určeného před třiceti lety, navíc s předrevolučními kořeny.

Právě tento koeficient přírodní vědy finančně dosti zvýhodňuje. Ministerstvo školství sice už formálně podle koeficientů peníze nerozděluje, ale stále s nimi kalkuluje při odhadu potřebných nákladů. A mnohé univerzity při rozdělování peněz fakultám zatím jiný nástroj neobjevily.

„Kolegové z přírodních věd s oblibou argumentují, že výuka v jejich oblasti stojí daleko víc, protože je náročná na nákup stále dražších materiálů a vybavení. Že třeba museli koupit za desítky milionů nový přístroj, který stál před lety polovinu. Ale v sociálně-humanitních oborech jen papír a tužka už opravdu nestačí,“ popsal Srholec.

Kromě zajištění prostor a energií je potřeba výpočetní technika, software, udržují se také například knihovny a archivy, nakupují se databáze, provádí se terénní výzkum a organizují se experimenty ohledně chování lidí, kterým se za účast platí. „Asi každý pochopí, že se náklady za třicet let posunuly někam úplně jinam a držet koeficienty je absurdní,“ uzavřel Srholec.