Článek
Vzdala jste se kariéry architekty a rozhodla se pro charitu, co vás k tomu vedlo?
Je to spíš pozvolný proces než okamžité rozhodnutí – v obdobích mezi dobrovolnickou prací při povodních na Moravě, mojí první misí na Blízkém Východě, další na Srí Lance a Ugandou jsem pořád jako architektka pracovala - teď se k ní poprvé nevracím, i když jsem doma. Možná je jenom jednodušší a rychlejší vidět smysl a výsledky práce v neziskové sféře než v architektuře. Mám pocit, že mě tahle práce více učí a obohacuje, pracuji se zajímavými lidmi v zajímavém prostředí.
Pracujete pro Česko-slovensko-ugandskou nemocnici v Ugandě. Vypadá to romanticky – jaká je taková práce ve skutečnosti?
Snažíme se naučit místní zaměstnance, aby co nejvíc práce zvládali sami – to je podle mě jeden z hlavních úkolů rozvojové pomoci. Ze začátku často děláte ledacos: kromě manažerských, finančních a koordinačních věcí prostě taháte bedny léků do skladu, dohlížíte nad uklízeči nebo se pokoušíte opravit mikroskop. Je to pohlcující prostředí – nemocnice se nikdy nezastaví...
Jaký je rozdíl mezi nemocnicí v Evropě a v Africe?
Škála služeb je podobná, nemoci a prostředí jsou jiné – pacienty doprovází příbuzní, kteří v nemocnici spí u jejich postelí, perou jim prádlo, vaří na ohni přímo v areálu nemocnice - s sebou si přivezou trs banánů a slepici – je to taková mikrovesnice. A neumírají na srdeční příhody ale na malárii a AIDS, není jim sedmdesát ale čtyřicet.
Co má udělat člověk, který by rád pracoval na zahraniční misi?
Nabídku práce najde na webových stránkách neziskovek, ale neměl by čekat, že zachrání svět, že práce spočívá v rozdávání jídla a přijímání díků od vyhladovělých dětí. Pracujete dlouho v odlišném prostředí bez rodiny a přátel, se zodpovědností za tým místních zaměstnanců a finanční prostředky z veřejných zdrojů, a tak moc jak je potřeba.
Když se řekne Afrika, každý si představí šamana. Těší se ještě pořád větší vážnosti než lékaři?
Tradice a nové se v Africe hodně prolínají, spíš než postupný vývoj tam civilizace prodělala skok – místní lidé věří v původní duchy a božstva stejně jako moderní medicíně, vše kombinují. Na rozdíl od lékařské péče jsou šamané téměř v každé vesnici, léčí pomocí kouzel a bylin. K nám se bohužel často dostávali pacienti v pozdním stadiu onemocnění, kteří se nejdříve pokoušeli léčit u šamana, se zanícenými ranami po rituálních nářezech kůže nebo otrávení bylinami.
Jste sebevědomá a úspěšná mladá žena – jak žije žena vašeho věku v Ugandě?
Nevím, do jaké míry jsou tyhle přívlastky pravdivé, ale u nás si pod nimi člověk představí spíš manažerku s vysokým platem a dobře střiženým kostýmem – v Ugandě je to holka v zablácených botách řídící neřiditelné.
A na závěr – vrátíte se ještě někdy ke své původní profesi?
Kdo ví, život mi zatím přináší samá překvapení a já se nechávám překvapovat ráda.
Na Česko-slovensko-ugandskou nemocnici můžete přispět odesláním dárcovské SMS v hodnotě 30 Kč ve tvaru: DMS UGANDA na číslo 87777 nebo libovolnou částkou na účet: 749011/0100 (var. symbol 804)
