Hrozivý trend: Muži budou v roce 2060 neplodní

V roce 1990 byla podle Světové zdravotnické organizace (WHO) norma 40 miliónů spermií v jednom mililitru ejakulátu. V roce 2000 ji WHO snížila na 20 mil./ml a v roce 2010 dokonce na 15 mil./ml.

„Když za mnou v 90. letech přišel muž a vyšlo mu, že má 20 miliónů spermií v jednom mililitru ejakulátu, sdělil jsem mu, že má těžkou poruchu, a léčili jsme ho. Kdyby takový člověk přišel v roce 2000, pogratuluju mu, že je v pořádku, a v roce 2010 by byl vlastně nadmíru. Jak toto číslo stanovuje WHO nevím, ale tento šedesátiprocentní pokles za 25 let se pro gynekology jeví jako katastrofální,“ upozorňuje David Rumpík, ředitel Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie ve Zlíně.

Příští týden bude v Brně kongres, na kterém tato rizika budou odborníci probírat, případně hledat, jak hrozivé prognóze utéct.

„Podle některých studií zahraničních kolegů se nám blíží takzvaný rok spermatické nuly. Někteří autoři uvádějí, že mezi rokem 2060 a 2070 dojde k poklesu až k nulovým hodnotám. Ale není to ortel soudu. Snad si s tím příroda nějak poradí a najde cestu,“ doufá Rumpík.

Za neplodnost páru je muž zodpovědný ve 40 procentech, z dalších 40 procent je na vině žena, ve 20 procentech je to kombinace faktorů obou partnerů. V České republice je dnes neplodných párů 20 až 25 procent. Při léčbě dokážou lékaři pomoci až 95 procentům párů.

„Někdy stačí jednoduchý zásah. Ale jinak musí lidé počítat s tím, že je to proces táhnoucí se roky. A taky je důležité rozlišovat úspěšnost cyklů IVF (in vitro fertilizace – oplodnění ve zkumavce, pozn. red.), tam úspěšnost dosáhne až 50 procent,“ říká ředitel kliniky s tím, že Česko je jednou z nejvyspělejších zemí, pokud jde o asistovanou reprodukci.

První uměle počaté dítě přišlo na svět ve Velké Británii v roce 1978, první dítě ze zkumavky u nás se narodilo v Brně jen čtyři roky poté. Loni se u nás narodilo díky asistované reprodukci asi 5000 dětí, tedy zhruba čtyři procenta z celkového stotisícového počtu novorozeňat. Za 15 až 20 let může být podle odhadu lékařů až polovina dětí počata uměle.

Nejčastějšími příčinami neplodnosti jsou u žen nemožnost uvolnit vajíčka, neprůchodnost vejcovodů, endometrióza, genetika nebo imunologický faktor. U mužů je to nízký počet spermií, jejich nedostatečná pohyblivost, špatný tvar, taktéž genetika nebo problémy s pohlavním stykem. Co stojí za těmito příčinami, dosud se stoprocentní jistotou nikdo neřekl.

„Jedná se o kombinaci více faktorů – životního prostředí a stylu života, stresu, ale také jsou to i zdánlivé drobnosti, které muži často podceňují, například vyhřívaná sedačka nebo těsné prádlo. Varlata by měla mít vždy o stupeň méně než zbytek těla, proto nejsou schovaná, ale my je vlastně celý den zahříváme – typický příklad je, když někdo pracuje s notebookem v klíně,“ upozorňuje Rumpík.

„Nikdo také nezná přesný vliv takzvaného elektronického smogu. Výrobci tvrdí, že to žádné negativní vlivy nemá, ale toto záření je tisícinásobné oproti době například před deseti lety. Vždyť dnes ani doma člověk neví, kolik wi-fi sítí na něj září, někdy je to pět i deset,“ dodává.

Neplodný pár by měl rozhodně vyhledat pomoc psychologa. Neplodnost není vnímána jako lékařská diagnóza, ale jako selhání, tedy stigma.

„Pocit viny, dlouhodobý stres a nejistota jsou nejčastější příčinou rozchodu partnerů. S muži je to mnohem těžší, z mé praxe celé páry tvoří jen deset procent pacientů s touto problematikou. Pro muže je v první moment oznámení neplodnosti totéž, jako kdyby jim někdo řekl, že mají rakovinu,“ říká psycholožka Markéta Rokytová.

Přichází i s poměrně překvapivou praxí lidí, kteří se snaží o umělé oplodnění.

„Kdyby to viděly pojišťovny, tak jim snad ani ty cykly nehradí. Lidé pod tíhou traumat a stresu úplně zapomínají na to, mít sex. Měla jsem jednu pacientku, která chodila na asistovanou reprodukci a při sezení mi sdělila, že vlastně s manželem neměla pohlavní styk už čtyři roky,“ upozornila psycholožka na to, že lidé v momentech, kdy jejich pohlavní styk nemůže vést k reprodukci, na něj rezignují i z rekreačního hlediska.