Hrozí razantní úbytek čmeláků

Již dřívější výzkumy za posledních třicet let zaznamenaly pokles suchozemského hmyzu na celém světa o přibližně 24 procent. Jedním z ukazatelů je také to, že na sklech aut a na registračních značkách je méně hmyzu než v předchozích desetiletích. Informoval o tom nedávno např. deník The Independent.

Přestože podle nejnovější zprávy Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN), celosvětové ekologické organizace dokumentující stav přírody, je v současnosti 32–76 procent evropských druhů čmeláků klasifikováno jako „nejméně ohrožení“, v příště letech se to razantně změní.

Výzkum zveřejněný v časopise Nature uvádí, že by evropští čmeláci mohli v příštích 40–60 letech ztratit až 30 procent svého současného přirozeného prostředí, čímž by bylo ohroženo 75 procent tohoto druhu. Nejvíce ohrožené jsou druhy z arktického a vysokohorského prostředí – ti by ve stejném období měli ztratit až přibližně 90 procent svého území.

Dr. Guillaume Ghisbain, biolog ochrany přírody působící na Svobodné univerzitě v Bruselu v Belgii, je situací zarmoucen. „Již několik desetiletí bijí vědci na poplach kvůli úbytku opylovačů, zejména čmeláků,“ poznamenává.

„Jejich populační trendy byly v posledních desetiletích v Evropě podrobně zkoumány a jejich úbytek byl v mnoha různých zemích výrazný. Příkladem může být Belgie, kde zcela vymizela pětina druhů, které se v zemi kdysi vyskytovaly,“ uvádí Ghisbain.

Podle jeho slov dochází mnoho biologů z různých koutů světa ke stejným smutným závěrům. Opylovačů ubývá mnohem výrazněji, než se předpokládalo dříve.

Čmelák je považován za klíčový pro opylování plodin v chladných a mírných oblastech severní polokoule. Vzhledem k tomu, že jejich přirozená prostředí jsou ničena spolu se zvyšováním globálních teplot, je podle vědců zásadní pochopit dopady těchto změn na hmyz a vypracovat plány na jejich ochranu.

Dr. Ghisbain a jeho tým použili k vypracování svých modelů data z pozorování z let 1901–1970 a 2000–2014, přičemž prognózy byly vypracovány až do roku 2080. Z modelů vyplynulo, že záchranou by mohla být Skandinávie, kde je klima chladnější, a tudíž by pro hmyz byla ideálním útočištěm.

„Aby tato oblast mohla v budoucnu účinně hostit rozmanitá společenstva čmeláků, bude nezbytné zajistit, aby zde nepůsobily četné faktory úbytku, které nebyly v našich modelech zohledněny,“ poznamenává však Ghisbain.

Mezi tyto faktory patří mimo jiné vlny veder, sucha a rozsáhlé používání pesticidů.

„Dalším významným rizikem je, že pokud se mnoho druhů sblíží na stejném území, mohlo by dojít ke geografické koncentraci jejich parazitů, což by mohlo mít dopad na jejich společenstva,“ vysvětluje s tím, že neexistuje žádná záruka, že čmeláci budou skutečně schopni migrovat do Skandinávie z jiných částí Evropy.

Podle jeho slov bychom neměli Skandinávii ani jiná místa brát jako samozřejmou záchranu pro čmeláky. Vše bude totiž nakonec záviset na tom, jak budeme chránit životní prostředí.