Hřbitovy budoucnosti: louky zúrodňované lidským kompostem

Místo toho jen naprosto normální krajina, s níž by měl mrtvý splynout nejlépe tak „aby ji zúrodnil“.

„Pietní biocentra místo hřbitovů jsou pro nás jedinou šancí. Pro někoho to nyní může být těžko představitelné, ale pohřbívání se brzy posune vpřed k úplně novým a neotřelým metodám. Časem určitě dospějeme k tomu, že uložení ostatků do krajiny je důstojnější formou posledního rozloučení než to, co s ostatky děláme teď,“ řekla Právu architektka, která je absolventkou brněnského Vysokého učení technického (VUT) i univerzity v Glasgow.

V jejím hřbitově budoucnosti je jen pár drobných stavbiček, jako jsou například schody, dveře v kousku nedokončené zdi nebo sklo, jimž protéká světlo. Pozůstalý přes ně vstupuje do krajiny, nikoli do parku. Cílem je, aby celý biotop po přírodní stránce vzkvétal.

Místo může plnit několik pohřebních funkcí. Může být rozptylovou loučkou, na niž lze vysypat popel zesnulého. Může být také uložen do jamky a nad ním vysazen strom nebo keř.

Ve hře jsou i další možnosti. Jednou z nich je teramace, tedy kompostování těl. Ta se rozloží natolik, že je z nich hmota zúrodňující půdu. Jde o postup testovaný v Německu.

Z amerického Colorada lze převzít projekt pohřební rezervace. Trochu to v ní připomíná Divoký západ. Tělo je zakopáno bez rakve, na hrobě je vztyčen prostý dřevěný křížek se jménem. Vše je ponecháno ladem - dřevo časem spadne a vše pohltí porost.

Solár zkoumá nové formy pohřbívání již léta. Přimělo ji k tomu hned několik věcí: je to osobní zkušenost, kterou prý lze pojmenovat blízkost smrti, pohled na opuštěné hroby, o které se nemá kdo postarat, a také nedůstojné nakládání s lidskými ostatky při úpravě hřbitovů.

Neméně důležitá je i ekologie. „Svíce na hrobech vypadají krásně, ale co ty neuvěřitelné hromady plastových krabiček, co po nich zbývají. Kolik lidí ví, že se kameny na náhrobky vozí až z Asie? Je to fakt nutné?“ ptá se architektka.

Podle jejích představ pozůstalí do biocenter nebudou nic přinášet, ale naopak si z nich budou po procházce odnášet na památku třeba luční kvítí nebo list stromu. Cennější než věnce a svíčky je prý vzpomínka.

Blanka Solár se problémem pohřbívání zabývala ve své diplomové práci. Své neotřelé vize představuje na výstavě Hřbitov bez hrobů; pietní biocentrum?, která se koná do 26. října v Galerii Mini brněnské techniky. V polovině listopadu se z VUT přesune do Prahy.