Článek
Na počátku 13. století bylo v českých zemích, pravděpodobně v klášteře v Podlažicích u Chrudimi, vytvořeno pozoruhodné literární dílo známé jako Ďáblova bible – podle výjimečného vyobrazení ďábla. Původní název byl Codex gigas, což v překladu z latiny znamená doslova „Obrovská kniha“. Jde totiž o největší rukopisnou knihu (kodex) světa.
Jediný autor?
Obří knihu, jejíž původ dodnes není jasný, napsal a barevnými iluminacemi vybavil neznámý autor. Grafologové s historiky se shodují v tom, že se jedná o dílo vytvořené jednou rukou, tím pádem jedním autorem, který se pro svou anonymitu i své schopnosti nazývá „Velký písař“.
„Těžko však uvěřit, že práci takového rozsahu mohl zvládnout jeden člověk v krátkém časovém úseku. Ledaže by mu v tom pomáhal ďábel!“ uvádí s nadsázkou univerzita.
Univerzita Hradec Králové vystavuje legendární Ďáblovu bibli.
Do knihy je latinsky, jazykem římsko-katolické církve, vepsán text nejen celé Bible, tj. Starý a Nový zákon, ale i Kosmova Kronika česká, řada různých traktátů a menších spisů, kalendář s nekrology, seznam podlažického bratrstva, zaklínadla i všelijaké dobové záznamy.
Celá výzdoba knihy je dle UHK ojedinělá, iluminace tohoto díla je tvořena nádhernými iniciálami v červené, modré, žluté nebo zelené, místy zlaté barvě.
Osm listů bylo záhadně vyříznuto
Codex gigas je svázán v dřevěných deskách potažených světlou kůží, opatřených kovovým zdobením. Rozměr desek je 920×505×220 milimetrů. Původně kodex obsahoval 320 pergamenových listů – tedy 640 stran – o velikosti 890×490 mm. Osm listů bylo vyříznuto – není známo kdy, kým a proč. Odstraněné listy ale zřejmě obsahovaly řeholní pravidla benediktinského řádu.
Hmotnost celého kodexu je 75 kg, na výrobu veškerého potřebného pergamenu se měla spotřebovat kůže ze 160 oslů.
Originál je ve Švédsku
Rukopis se později po svém vzniku dostal do vlastnictví Břevnovského kláštera, následně jako kuriozita do sbírek císaře Rudolfa II. (1552–1612). Z Pražského hradu jej odvezli za třicetileté války jakožto svou kořist Švédové, nyní je uchováván v Královské knihovně ve Stockholmu.
V roce 2007 se sice originál vystavoval v Praze, šlo ale jen o zapůjčení. Prý to navíc bylo naposledy, kdy Švédsko opustil.
