Článek
Oxytocin, přezdívaný hormon lásky, nepůsobí jen na savce, ale také na ptáky. Polétavá zvěř se pod vlivem tohoto mozkového přenašeče stává sdílnější a přátelštější.
„U savců tomuto hormonu říkáme oxytocin. Tato látka je ovšem poměrně stará a vyskytuje se i v tělech zvířat, která jsou savcům příbuzná jen velmi vzdáleně,“ řekl britskému deníku The Independent Juan Duque, neurolog z Univerzity v Nebrasce. „U ptáků ho nazýváme mezotocin, ale je to v podstatě ptačí oxytocin,“ dodal.
To, že mezotocin a oxytocin jsou v podstatě to samé, je vědcům jasné už dlouho. Méně jasné je ale to, do jaké míry se jeho účinky pozorované u lidí a dalších savců dají očekávat u ptáků.
Vysoce společenská sojka
Duque se svými kolegy pustil do zkoumání sojky modré – vysoce společenského ptáka příbuzného vráně. Navrhli experiment, při němž sojky měly možnost nakrmit sebe i další členy hejna v sousedních klecích chutnými červy. Tento experiment dokázal, že sojky často byly poměrně ochotné podělit se s ostatními o potravu.
Při dalším pokusu vědci podali ptákům roztok s vysokým obsahem „hormonu lásky“ a sledovali, jak to ovlivní jejich interakce s ostatními. Zjistili, že ptáci jsou po mesotocinu štědřejší a ještě mnohem ochotnější rozdělit se. Výsledky experimentu vydal časopis Biology Letters.
Když se podařilo dokázat, že stejně jako oxytocin u savců hraje mezotocin u ptáků klíčovou roli v prosociálním chování, rádi by teď vědci zodpověděli další otázku: Proč vůbec sojky modré mají tuto schopnost laskavosti? K čemu jim slouží?
„Jedna možnost je, že sdílení potravy a další prosociální jednání je úzce propojené se společenskými vazbami – formováním nových vazeb i udržováním už existujících,“ řekl Duque pro The Independent. „Je tedy možné, že sojky prostě štědrost, sdílení a další prosociální chování používají cíleně jako způsob, jak zvýšit počet kvalitních sociálních vazeb ve svých životech,” dodal.