Článek
Podle psycholingvistů Dana Dediua a Stephena C. Levinsona z Institutu Maxe Plancka v Nijmegenu lze kořeny jazyka vysledovat až k poslednímu společnému předkovi (Homo heidelbergensis) obou druhů z doby před půl miliónem let.
Nizozemští vědci publikovali podle nich přesvědčivé důkazy (genetické, fosilní i archeologické), které ukazují, že řeč a jazyk existovaly u neandrtálců, Denisovanů (vyhynulá vývojová větev rodu Homo, jejíž stáří bylo určeno až na 41 tisíc let) a raných příslušníků našeho druhu.
„Moderní lidé, neandrtálci a Denisované jsou geneticky velmi podobní a existují známky o mezidruhovém křížení,“ řekl Dan Dediu televizi Discovery News. Podle něj mohl klíčovou roli v jejich jazyku a řeči sehrát gen FOXP2, který je přítomný u všech tří skupin.
Spory zůstávají
Poslední roky byly ve znamení posouvání vědomostí o neandrtálcích, kteří fascinují odborníky již od okamžiku, kdy byly před téměř 200 lety poprvé objeveny jejich ostatky. Původně značně podceňovaný zaostalejší druh měl podle všeho svébytnou kulturu a svými schopnostmi se mohl vyrovnat druhu Homo sapiens sapiens. A přes poměrně hluboké spory antropologů, genetici tvrdí, že oba druhy se v minulosti i zkřížily. Dokazovat to má i genom moderních lidí.
Teorie, s níž nyní Dediu a Levinson přicházejí, však vyvolává neméně ostrou kritiku, protože je obtížné ji dokázat a doklady jsou nejednoznačné. Především však posouvá hranici vzniku jazyka mnohem hlouběji do minulosti než dosud obecně přijímaná teorie. Místo uváděných 50 tisíc let až někam do období mezi půl miliónem až miliónem let.
Souvisí s tím i odlišný pohled na samotný vznik řeči, který se podle dosud uznávané teorie odvíjí od přelomové genetické mutace. Scénář, který lépe odpovídá nově prezentované teorii, spoléhá spíše na postupné hromadění biologických a kulturních inovací.