Hlístice byly zmrzlé 46 000 let. Vědci je nyní oživili

Pleistocénní hlístice byly objeveny ve dvou z tří set odebraných vzorků, které získali výzkumníci z ruské laboratoře zabývající se trvale zmrzlou půdou v Duvanném Jaru u řeky Kolymy v roce 2002. Vzorky s hlísticemi pocházely z hloubky 40 metrů a ležely jedenáct metrů nad hladinou řeky. Nacházely se u vstupů do nor arktických syslů.

Už dříve se předpokládalo, že by hlístice z pleistocenního permafrostu měly jít oživit. To se nakonec povedlo. Vzorky nechali vědci několik týdnů v Petriho misce s výživným roztokem ve zhruba pokojové teplotě. Některé hlístice se probraly k životu a začaly se množit. Už vytvořily sto generací potomků.

Ukázalo se, že samice jsou podobně jako další hlístice rodu Panagrolaimus partenogenetické, tedy že se mohou rozmnožovat bez nutnosti oplodnění. Usnadňuje jim to skutečnost, že jsou triploidní, nesou tři sady chromozomů.

Při prvotní analýze vyšlo najevo, že se jedná o hlístice rodu Panagrolaimus nebo Plectus, uvádí se ve studii v PLOS Genetics. Přesné zařazení komplikovalo, že šlo jen o samice. Po sekvenování genomu se ukázalo, že jde o zcela neznámý druh prvního rodu. Jestli jde o skutečně vyhynulý druh, však není zcela jasné, upozornil expert na hlístice William Crow z Floriské univerzity: „Většina druhů hlístic nebyla popsána.“

Radiokarbonová datace ukázala, jak jsou hlístice staré. „Radiokarbonová metoda datace je zcela přesná a my víme, že skutečně přežily 46 000 let, řekl spoluautor studie Teymuras Kurzchalie z drážďanského Institutu Maxe Plancka pro molekulární buněčnou biologii a genetiku.

Oponenti namítají, že Kurzchalie nebyl přítomen získání vzorků v roce 2002 v rámci několikaletého výzkumu a nelze vyloučit možnost, že došlo ke kontaminaci vzorku, zmínil článek v Scientific American. On je ale přesvědčen, že ke kontaminaci nemohlo dojít. Nasvědčuje tomu i fakt, že jde o dosud neznámý druh hlístice.

K životu se podařilo přivést už více živočichů z permafrostu, už v roce 1936 se podařilo oživit několik tisíc let starého korýše, připomněl list The Washington Post. V roce 2021 vědci oznámili, že se jim povedlo přivést k životu vířníky, kteří byli v permafrostu 24 000 let. V případě hlístic se ovšem dosud podařilo oživit antarktický druh, který byl hibernovaný několik desítek let. Háďátka, což je jeden z rodů hlístic, jsou mimořádně odolná. Přežila i katastrofu raketoplánu Columbia.

Živočichové v permafrostu byli po desítky tisíc let ve stavu takzvané kryptobiózy, jejich organismy přestaly metabolizovat, vyvíjet se i obnovovat se. Kryptobióza má různé podoby, které se mezi sebou liší svým spouštěcím mechanismem. Vědci ji pozorují jak u živočichů, tak u rostlin. Jak přesně funguje, však stále není jasné.

„Komplexní a mnohobuněčný organismus, který se dokáže vypnout, vejít do stavu jakéhosi pozastaveného žití a ve všech rozměrech se jevit jako mrtvý, to je ohromující,“ řekl listu The Wall Street Journal, molekulární biolog z Wyomingské univerzity Thomas Boothby.

Tým zjistil, že objevný druh hlístic používá při kryptobióze podobné mechanismy jako volně žijící háďátko obecné (Caenorhabditis elegans). Potomci oživených hlístic jako obranu proti stresovým faktorům, jako je třeba dehydratace, používají sacharid zvaný trehalóza, který při zamrznutí zformuje substanci podobnou sklu, jež má schopnost chránit buňky.

Kryptobiózu u zvířat poprvé popsal v 18. století Antoni van Leeuwenhoek, nizozemský obchodník s textiliemi, který je považovaný za otce mikrobiologie, píše WSJ. Pomocí mikroskopů pozoroval mikroorganismy, které nazýval „malými zvířaty“. V dopise v roce 1702 popsal, jak vhodil do vody materiál, který působil mrtvě, ale během hodiny se začal hemžit životem.

Hlístice (Nematody) jsou kmen prvoústých živočichů, který zřejmě existuje od starohor, tedy z doby před více než 550 miliony lety. Mnohé z nich jsou parazitické, parazitují na rostlinách i  živočiších včetně člověka. Patří mezi ně roupy, škrkavky nebo svalovci ale i měchovci nebo vlasovci.

Háďátko je prvním mnohobuněčným organismem, u nějž byl popsán celý genom.