Článek
Kantoři se tak třeba dozvědí, co dělat se žákem, jenž si do třídy přinese pistoli. „Jestliže někdo něco podobného do školy přinesl, obvykle se s tím někomu pochlubí – je nutné budovat síť informátorů, kterou k vám tato zpráva svižně doputuje,“ stojí v metodickém doporučení učitelům.
Faktem je, že krvavé útoky - hlavně na středních školách - se množí v celém světě. V roce 2008 mladík zastřelil v Kauhajoki na jihozápadě Finska 10 spolužáků a několik dalších těžce zranil. Německým městečkem Winnenden loni otřáslo, když sedmnáctiletý chlapec chladnokrevně postřílel na své bývalé škole devět školáků a tři pedagožky. Další tři lidi zabil během následného útěku, na jehož konci si vzal život.
Hvězdice, obušky, struny
Kdykoliv se podle českého ministerstva v nějaké škole ve světě střílí, souvisí to zejména s tím, že dítě mělo možnost si zbraň opatřit; často je součástí otcovy sbírky. Ostatní zbraně jsou podle školství nože, obušky, hvězdice, tyče, struny.
„Nejčastěji s nimi děti na základní škole zraní samy sebe. Zraní-li někoho druhého, je to spíš nešikovností obou než úmyslem. Na střední škole je to něco jiného a řada chlapců se zbraněmi zacházet umí nebo mají alespoň dost síly a odhodlání, aby mohli způsobit slušný malér,“ upozorňují autoři příručky.
Dětský psycholog Václav Mertin Právu řekl, že co se týká příčin masakrů, jde o celé spektrum, nejen o internet, kde jsou často popsány podrobné návody.
„Rvačka vyčistí vzduch“
„My ale neděláme kroky, jak útokům zabránit. Kupříkladu škola má velmi důsledně dbát, je-li už od první třídy striktně dodržován její řád,“ uvedl psycholog. Z ankety chování žáků, jíž se před rokem zúčastnilo přes tisíc učitelů, přitom vyplývá, že agresivita školáků roste. Ministerstvo v určitých situacích kantory nabádá k pasivitě.
„Normální rvačka vyčistí vzduch a případná zranění způsobená především celkovou neobratností aktérů nebývají nijak strašná. Když se k rvačce nachomýtnete, zasahujte rozumně až ve chvíli, kdy se účastníci trochu unaví. Jinak můžete přijít také k úhoně a zranění učitele je přeci jen zbytečná komplikace,“ stojí v metodickém doporučení.
Učitelé se rovněž dočtou, jak řešit drogy, záškoláctví, syndrom týraného dítěte či jak postupovat, jsou-li sami žákem napadeni. „Jakmile se žák začne chovat agresivně, začne vyskakovat nebo je zřejmé, že je rozrušený, okamžitě se s ním přestaňte dohadovat,“ doporučuje kantorům příručka.
Další rady zní: Snižte hlas do klidnější polohy, mluvte spisovně, jasně a snažte se hovor ukončit nějak neutrálně: „Nechme to být, možná jsem to přesně nepochopil.“ –„Jestli jsem tě naštval, tak promiň…“ Je prý úplně jedno, kdo je v právu, nejdůležitější je, aby se dítě uklidnilo a pominula aktuální hrozba.
„Pohled zraněné laně“
Za „normálních“ okolností se podle školství útoky pohybují pouze ve verbální rovině. „Což neznamená, že nedokážou pěkně vyděsit. Jestliže se dítě zvedne a začne vám sprostě nadávat uprostřed hodiny, je to ošemetná situace. Důležité je, aby nestrhlo celou třídu. Jakmile začnou bučet, hučet, nadávat a pokřikovat všichni, zvládá se to dost těžko,“ upozorňuje školství učitele.
Jestliže je útočník chronicky drzý, pomáhají podle příručky dlouhé vážné pohledy „zraněné laně“ nebo zvolání: „Ale, Pepo, už tě to zase bere?“ Humor prý zchladí překvapivě dost horkých hlav. „Rozhodně nepomáhá hádání se s útočníkem. Ještě vždycky můžete z rozbouřené třídy odejít, ale berte to jako poslední možnost. Zbabělost vám totiž děti nikdy neodpustí a jako zbabělost to v každém případě vyzní,“ konstatuje ministerstvo.