Halleyova kometa metá po Zemi meteory. Orionidy vrcholí

„Roj Orionidy je jakýmsi pozdravem od slavné Halleyovy komety, neboť jej v naší atmosféře způsobují zanikající částečky kdysi uvolněné z této legendární komety,” připomíná popularizátor astronomie a fotograf Petr Horálek.

Letošní maximum Orionid připadá na úterý 20. října a středu 21. října. Podle Horálka je obecně nejlepší vyhlížet meteory v době, kdy je radiant jejich roje (místo, odkud zdánlivě vylétají) nejvýše nad obzorem – oba dny vždy mezi 3.00 a 6.00 ráno.

Z astronomického hlediska budou podmínky díky večer zapadajícímu Měsíci velmi příznivé, na nebi budou navíc jasné planety: zvečera Jupiter se Saturnem, celou noc Mars, který bude k Zemi blíže než nyní až roku 2035, a časně ráno jasná Venuše.

„Očekávaná frekvence Orionid bude dosahovat asi 20 meteorů za hodinu, nelze ale vyloučit, že bude o něco vyšší. Mezi lety 2006–2009 dosáhla až 70 meteorů kvůli průchodu Země hustší částí proudu ledoprachových částic z komety,” popsal Horálek.

„Krásnou podívanou nám ovšem budou kazit mlhy a nízká oblačnost, která se v nižších nadmořských výškách ve druhé polovině noci bude tvořit na 30 až 60 procentech území. Takže nejlepší viditelnost bude z hor. Bohužel to platí jak pro úterý, tak pro středu,” zareagovala na dotaz Novinek ohledně počasí při možném pozorování jevu Dagmar Honsová ze společnosti Meteopress.

Bez ohledu na počasí je nicméně podle astronoma více než vhodné pozorovat daleko od měst, kde neruší světelné znečištění, tudíž stejně ideálně v horách.

Rychlost meteorů při průletu atmosférou dosahuje 66 km/s, což z nich dělá jedny z nejrychlejších meteorů na obloze. Rychlejší jsou jen meteory z listopadového roje Leonidy, které padají s rychlostí 72 km/s.

První zmínky o roji pocházejí z roku 1839, kdy americký astronom Edward C. Herrick vysledoval jistou vyšší meteorickou aktivitu v první polovině října. Následující rok svá pozorování poopravil s tím, že maximum aktivity nastává mezi 8. a 25. říjnem.

Každoroční meteorický roj Orionid je podzimní větví proudu částic, do kterého Země vstupuje i v květnu – během maxima roje Eta-Aquaridy. Oba roje spojuje nejen stejná rychlost meteorů okolo 66 km/s, ale i původní mateřské těleso, Halleyova kometa (oficiálně značená jako 1P/Halley).

„Vlasatice, která se naposledy u Slunce ocitla v únoru roku 1986, není tou největší kometou, jakou známe, ale první matematicky předpovězenou v historii. Byl to v roce 1705 anglický matematik a královský astronom Edmund Halley, který si všiml, že mezi 24 pozorovanými kometami mezi lety 1337–1698 mají tři z nich, konkrétně pozorované v letech 1531, 1607 a 1682, velmi podobné vlastnosti oběžné dráhy. Halley spočetl, že jde o tu samou kometu a dokonce předpověděl i její další návrat v roce 1758. Sám se ho ale nedožil – zemřel o 16 let dříve,” popsal Horálek s tím, že posmrtnou slávu mu zajistil její objev německým astronomem a farmářem Johannem G. Palitzschem, který ji našel 25. prosince 1758.

Halleyova kometa se ke Slunci vrací každých přibližně 75 až 76 let. Znovu přiletí 28. července 2061 a na severní obloze bude pozorovatelná krátce, ale velmi výrazně už v červnu uvedeného roku.