Článek
„Je nepravděpodobné, že by se v dohledné době podařilo zvrátit zrychlení, jakým vrůstá hladina oxidu uhličitého v atmosféře,“ uvádí profesor Tim Garrett ve zprávě ke studii, kterou odmítlo zveřejnit několik časopisů. Nakonec ji však zveřejnil server Climatic Change, který řídí klimatolog Stephen Schneider ze Standford University.
Garrett svou teorii založil na třech základních poznatcích, které zformuloval. Za prvé - úspory energie nevedou ve skutečnosti k celkovému snižování energie, ale naopak podněcují hospodářský růst a v důsledku toho naopak spotřeba energie celkově roste. Spotřeba energie odpovídá akumulované ekonomické aktivitě. Stabilizovat emise oxidu uhličitého by pak vyžadovalo do roka 300 gigawatt z čistých zdrojů, namísto starých zdrojů. Tedy uvést do provozu jeden nový jaderný reaktor denně.
Ekonomové studií opovrhli
Ekonomové však Garrettovu studii opovržlivě strhali s odkazem, že by měl nejdřív problematiku hlouběji prostudovat.
„Nejsem ekonom a přistupuji k ekonomii jako k fyzikálnímu problému,“ přiznává Garrett. Na civilizaci se dívá jako na motor na teplo, který spotřebovává energii a funguje formou hospodářské produkce. Při jejím zvyšování se tedy logicky zvyšuje i spotřeba energie a s tím i množství civilizací vyzářeného tepla.
Garrett tvrdí, že ekonomická produkce je dlouhodobě konstantně úměrná spotřebě energie. Tato konstanta je podle něj 9,7 miliwattů na jeden dolar. Podle něj to dokládají nejen dostupná data za období 1970 až 2005, ale i studie, které sahají až 200 let nazpátek do lidské historie. Garrett zároveň zdůrazňuje, že se v rámci svého modelu nemusí zabývat populačním růstem a standardy života.
Tvrdí proto, že současné emise oxidu uhličitého jsou založené na minulé produkci a pokud se nevzdají společnosti neustálého zvyšování produkce, není možné emise omezit.