Článek
Testy byly prováděny na 99 šimpanzích – na nejbližších příbuzných lidí. Díky tomu nebyla studie na rozdíl od všech předchozích, do kterých byli zapojeni lidé, ovlivněna faktory, jako jsou sociokulturní rozdíly nebo vzdělání. Právě proto tomuto výzkumu přikládají badatelé velký význam.
„Šimpanzi nabízejí opravdu jednoduchý způsob, jak přemýšlet o tom, jak mohou geny ovlivňovat inteligenci. Nenesou si totiž s sebou ‚životní zavazadla‘ jako my,“ uvedl vedoucí studie William Hopkins, který působí na americké Emory University.
Do výzkumu byli zapojeni šimpanzi učenliví (Pan troglodytes) ve věku od devíti do 54 let.
Do výzkumu byli zapojeni šimpanzi učenliví (Pan troglodytes) ve věku od devíti do 54 let. Testovaný vzorek zástupců živočišné říše přitom zahrnoval jak šimpanze vychované lidmi, tak jedince, o které se staraly jejich matky v zoologických zahradách i ve volné přírodě.
Výsledky testů pak byly pospojovány podle příbuzenských vazeb konkrétních jedinců. „Chtěli jsme zjistit, jak příbuznost ovlivňuje kognitivní schopnosti šimpanzů,“ podotkl vedoucí studie s tím, že rozdíly byly markantní.
V průběhu evoluce hominidů hrály geny významnou roli.
„Jaké geny za pozorované rozdíly přesně mohou, zatím není jasné. Studie však jasně naznačuje, že v průběhu evoluce hominidů hrály geny významnou roli a mají na svědomí vývoj konkrétních schopností, které jsou tolik typické pro lidskou rasu,“ konstatoval Hopkins.
Práce vědců není ještě ani zdaleka u konce. Hopkins uvedl, že ve studii má jeho tým v plánu pokračovat na ještě větším vzorku primátů. „Další bádání nám pomůže lépe porozumět struktuře lidské inteligence,“ uzavřel vedoucí výzkumu.