Geneticky modifikované organismy – záchrana, nebo strašák?

Každý rok se plocha, celosvětově osázená plodinami genově upravenými (říkají příznivci) či geneticky mutovanými (záměrně podezřele zavánějící termín, který volí odpůrci) rozšiřuje o deset procent. V Novém světě, ať už v Brazílii nebo ve Spojených státech, je jí čím dál víc, zatímco Starý svět, zejména Evropa, zůstává nedůvěřivá a zemědělskou půdu jim spíše ubírá.

Od roku 1996, kdy se GM plodiny začaly pěstovat ve velkém, jimi byla osázena už miliarda hektarů. Přesto je pěstuje jen kolem 15 miliónů zemědělců. Tak to alespoň uvedla organizace ISAAA, spojující firmy angažované v agrobiotechnologiích.

„V loňském roce dosáhl součet ploch, které byly kdy komerčně využity pro biotechnologické plodiny, jedné miliardy hektarů – to je víc než rozloha Spojených států nebo Číny,“ řekl k bilanční zprávě ISAAA její šéf a zakladatel Clive James. „Poslední dva roky zaznamenáváme ročně dvouciferný nárůst – teď jsme na ploše 148 miliónů hektarů. GMO už v rostlinné výrobě zaujímá stabilní místo.“

Je to hodně nebo málo? Jde o pouhých – nebo celých!? – deset procent obdělávatelné půdy planety, jak ji definuje Organizace OSN pro výživu (FAO).

Když GM organismy začaly, hlavním argumentem byl hlad, svírající miliardu – každého sedmého – obyvatel Země. FAO upozorňovala, že do roku 2030 bude třeba zvýšit zemědělskou produkci o polovinu.

Jenže jak? Vodní zdroje jsou limitovány, roste cena energie, obdělávatelná půda už je většinou obdělávaná a ještě k tomu jsou tu klimatické změny, které přinejmenším zamíchají zemědělcům hlavy.

V zemích s vyspělým moderním zemědělstvím, jako jsou Evropská unie nebo USA, je možné používat dokonalejší osiva, snížit potřebu pesticidů a zlepšit hospodaření se závlahou – to může podle ISAAA zvýšit produkci o deset procent. V Africe to ale za stávající situace nepůjde – chybí voda, hnojiva a komunikace, po kterých by se kvalitní osivo dostalo na venkov a sklizeň do měst. Zavedení moderních metod do zaostalého zemědělství by vyžadovalo investice a kvalifikované lidi – ani jedno v Africe (Latinské Americe, Asii) není.

To všechno měly z velké části vyřešit geneticky modifikované plodiny.

Genetická modifikace je svou podstatou jednoduchá záležitost. Vezmete rostlinu, průměrně obsahující kolem 30 tisíc genů, a několik jí jich přidáte z jiného organismu. Podle potřeby – geny na posílení obrany proti hmyzím škůdcům, nemocem, plevelům či chemikáliím, na menší náročnost na závlahu, na zvýšení produkce výživných látek, vyšší hektarový výnos nebo třeba geny, které učiní krmnou rostlinu stravitelnější pro dobytek, aby jeho exkrementy a plyny ekologicky nezatěžovaly životní prostředí, případně upravíme všechny tyto ukazatele.

Je to sice technologicky náročné, ale při současné úrovni znalostí proveditelné. Biotechnologické laboratoře musí provést stovky pokusů, z nichž řada skončí neúspěchem. Postup, který se nakonec vybere pro komerční použití, musí být jednoduchý, replikovatelný (při správném postupu poskytnout vždy stejný výsledek) a rostlinu nepoškozující.

Teorie je barvitá, praxe jednodušší. Na začátku GMO se mluvilo o prakticky neomezených možnostech genového inženýrství a mnoha výhodách, které GM plodiny přinesou. Drtivá většina dnes pěstovaných GMO je však upravena jen ve dvou ohledech: rostliny jsou buď odolné proti nejnebezpečnější nemoci, nebo proti jedné herbicidní (plevel hubící) chemikálii. Asi pětina nese oba tyto znaky.

Zatím v pěstování GMO vedou vyspělé státy, rozvojový svět je ale dohání. Pákistán a Barma loni začaly s pěstováním GM bavlny odolné proti hmyzím škůdcům.

Unie jako celek pod tlakem opatrné veřejnosti GMO brzdí a loni plochy pro modifikované plodiny mírně omezila. Greenpeace totiž Evropské komisi předložila petici s miliónem podpisů proti povolování dalších GM plodin. Komise pak přijala „miliónovou iniciativu“, umožňující požádat o změnu závazného předpisu.

„Unijní statistiky ukazují, že GM plodiny nemají úspěch na trhu, zemědělci ani spotřebitelé nepodlehli biotechnologické masáži,“ shrnula vedoucí kampaně Biotechnologie proti GMO Stefanie Hundsdorferová. „Tyto plodiny v podmínkách klimatické změny nepřinášejí ve srovnání s moderním zemědělstvím výrazně vyšší výnosy. Naopak představují vážné ohrožení životního prostředí,“ trvala na stanovisku ochranářské organizace.

Pádným argumentem „tradicionalistů“ je také skutečnost, že existující GM úpravy plodin nenesou přímý užitek spotřebitelům. Chybí modifikace, zvyšující výživnou hodnotu, stejně jako úprava pro suché a zasolené půdy a horké klima. Na trhu jsou prakticky jen čtyři GM plodiny – sója, bavlna, kukuřice a canola, příbuzná řepce. Modifikace pro rýži, proso a čirok, tolik důležité v rozvojovém světě však neexistují.

„Zlatá rýže (se zvýšeným obsahem vitamínu A) bude dostupná během pár let na Filipínách, v Bangladéši, Indonésii a Vietnamu,“ slibuje James za ISAAA. Do pěti let podle této organizace bude dost sadby modifikovaných banánů, cukrové třtiny, lilků, rajčat, manioku, podzemnice olejné, kasavy a luštěnin.

Zastánci GMO mají také dobrý argument. Zkušenost ukázala, že pěstování GMO má příznivý efekt i na kvalitu sklizně stejných „tradičních“ plodin, pěstovaných v okolí. Američané, kteří jsou v GM velmocí, to loni prokázali vědeckými metodami a přínos dokonce kvantifikovali v penězích.

V USA se pěstuje hlavně GM kukuřice, která představuje dvě třetiny sklizně této plodiny. Do jejího genomu je vpraven gen bakterie Bacillus thuringiensis (Bt), který v rostlině zajišťuje produkci toxinu, zabíjejícího larvy škodlivého motýla zavíječe kukuřičného. V pěti zemědělských státech, kde výzkum proběhl, platí nařízení, že pole s GM kukuřicí musí být obklopeno lány s klasickou sadbou.

„Je všeobecně známo, že v těchto okrajových lánech se zavíječ vyskytuje méně,“ připomenul v úvodu ke zprávě, publikované loni v časopisu Science, šéf výzkumného týmu Bill Hutchison z Univerzity státu Minnesota v St. Paul. „Naše studie ale ekonomický přínos této praxe zdokumentovala.“

Vědci vyčíslili faktické škody, způsobené zavíječem na běžné kukuřici pěstované v blízkosti GM lánů, a odečetli od celkových zisků z obou typů rostliny. Na druhou stranu rovnice podle historických údajů, meteorologických dat a dalších okolností odvodili škody, které by na kukuřici, kdyby byla pěstována jen nemodifikovaná, měl motýl za normálních podmínek napáchat. Celkový zisk farem díky GM kukuřici během 16 sledovaných let činil 3,2 miliardy dolarů. Hlavní díl tohoto zisku však vznikl z výnosů normální kukuřice, „chráněné“ hmyzuprostými lány GM plodiny.

Pro GM mluví ještě další skutečnosti. Modifikace genem Bt šetří pesticidy – díky GM kukuřici bylo životní prostředí ušetřeno 200 tisíc tun jedů proti škůdcům. Jako „vedlejší efekt“ to přináší i zmenšení rizika, že kukuřičné zrno bude obsahovat jedy z hub. Dírky, které v zrnu vyhlodá larva zavíječe, jsou pro houby vítaným záchytným bodem.

A méně hub znamená i méně mykotoxinů čili „zdravější“ mouku. Modifikace Bt zabíjí i mandelinkovitého brouka s hezkým jménem bázlivec kukuřičný. Asi centimetrový brouček je pohromou amerických pěstitelů kukuřice, ale v 90. letech minulého století se objevil i v Evropě. Ze Srbska se rozšířil všemi směry a zasáhl i Moravu. Ožírá kukuřici mladé blizny, čímž způsobuje tzv. hluchost klasů, a několikamilimetrové larvy zase vyžírají kořeny, takže rostliny jsou „žíznivější“ a padají.

Snad posledním argumentem „proti“ v debatě o GMO bývá monopol výrobců. Snaha udržet si zisk je pochopitelná – je na něm založena celá naše společnost. Modifikovat rostlinu, aby byla „lepší“, stojí spoustu práce a času. Když už je hotova, firma musí prokázat její nezávadnost a nakonec zaplatit regulačním orgánům poplatek. V USA jsou průměrné náklady na novou modifikaci odhadovány na 20 miliónů dolarů. Co je na tom špatného, že je chce firma zpátky?

Úplně poslední protiargument, totiž že GMO mohou pro člověka představovat zdravotní rizika, je ryze hypotetický – ještě nikde nikdo nic nenašel. Ekologické organizace přesto prosazují tzv. princip předběžné opatrnosti. Proti tomu se nedá nic namítnout, ale kolik má lidstvo času? A kolik možností?