Článek
„RNA vám dává možnost projít buňku, tkáně a najít skutečnou biologii, která se u zvířete zachovala v čase těsně před jeho smrtí,“ uvedl hlavní autor studie Emilio Mármol Sánchez, počítačový biolog z Centra paleogenetiky a SciLifeLab ve Švédsku. Nové zjištění odborníků bylo zveřejněno ve vědeckém časopise Genome Research.
Vakovlk tasmánský neboli tasmánský vlk byl masožravý vačnatec žijící na území dnešní Austrálie, Tasmánie a Nové Guineje. Svá mláďata samice odchovávala ve vaku - stejně jako klokan. Svůj vak měl dokonce i samec, ten ho využíval pro ochranu vnějších genitálií. Přestože se nejedná o tygra, díky pruhům na zádech se mu přezdívá také tasmánský tygr.
Před zhruba 2000 lety zmizel tento druh prakticky ze všech míst kromě australského ostrovního státu Tasmánie. Tam se mu stali osudní obyvatelé ostrova, kteří byli přesvědčení, že zabíjí ovce a kuřata - a vakovlka tak zcela vyhubili. Poslední vakovlk žijící v zajetí se jmenoval Benjamin a uhynul v roce 1936 v hobartské zoologické zahradě v Tasmánii.
Prý to není sci-fi. Vědci hodlají oživit vyhynulého tasmánského vlka
Exemplář, který nyní využili vědci k získání molekul RNA, pochází ze sbírky přírodovědného muzea ve švédském hlavním městě Stockholmu. A je starý 130 let.
Mármol Sánchez uvedl, že primárním cílem výzkumu jeho týmu nebylo zvrácení vyhubení, ale lepší pochopení genetické výbavy tasmánského tygra, které by mohlo pomoci nedávno zahájeným snahám o navrácení tohoto zvířete v nějaké podobě zpět do života. Informoval o tom také server CNN.
Deextinkce vyhynulého druhu
Podle Andrewa Paska, který celý projekt na deextinkci, tedy oživení vakovlků vede, se jedná o průlomové zjištění.
„Dříve jsme si mysleli, že ve starých muzejních a prastarých vzorcích zůstává pouze DNA, ale tato práce ukazuje, že z tkání lze získat také RNA,“ řekl Pask, profesor na Melbournské univerzitě v Austrálii a vedoucí laboratoře pro integrovaný výzkum genetické obnovy vakovlků.
- Deextinkce je proces vytváření organismu, který splňuje charakteristiky druhu, který je považován za vyhynulý, nebo je výsledkem křížení takových či příbuzných druhů. Nejznámější metodou přivedení nového druhu na svět je klonování a šlechtění. Podobné techniky bývají používány právě k zachování ohrožených druhů.
Pask je také přesvědčen, že objev významně prohloubí vědecké znalosti o biologii vyhynulých živočichů a pomůže vytvořit mnohem lepší genomy vyhynulých zvířat. Např. starobylá DNA může za správných podmínek vydržet více než milion let a ve vědě způsobila převrat v chápání minulosti.
Ostatky posledního tasmánského tygra měli celou dobu před očima. Zjistili to až po 85 letech
RNA vypoví více než DNA
Získání RNA vakovlka je přelomové také z toho důvodu, že RNA, jakožto dočasná kopie části DNA, je křehčí a rozpadá se rychleji než DNA.
Ještě donedávna se předpokládalo, že delší dobu ani nevydrží. Pouze z RNA lze ale vyčíst, jak přesně buňky živočicha fungovaly a umožní vidět skutečnou biologii buňky.
Nejstarší DNA odhaluje dva miliony let starý ztracený svět. V Arktidě bylo teplo
Už v roce 2019 vědecký tým sice sekvenoval RNA z kůže vlka staré 14 300 let, která se zachovala ve věčně zmrzlé půdě, tzv. permafrostu, ale nejnovější výzkum je prvním případem, kdy byla RNA získána z již vyhynulého zvířete.
Mármol Sánchez a jeho kolegové nyní doufají, že se jim podaří získat RNA ze zvířat, která vyhynula mnohem dříve, kupříkladu z mamuta srstnatého.
| Ribonukleová kyselina (RNA) je nukleová kyselina tvořená vláknem ribonukleotidů, které obsahují cukr ribózu a nukleové báze adenin, guanin, cytosin a uracil. Je zodpovědná za přenos informace z úrovně nukleových kyselin do proteinů a u některých virů je dokonce samotnou nositelkou genetické informace. V mnoha ohledech je podobná deoxyribonukleové kyselině (DNA). Díky větší reaktivitě ribózy může molekula RNA zaujímat větší množství prostorových uspořádání a zastávat mnohem více funkcí než mnohem stabilnější DNA, která je využívaná buňkou hlavně jako úložiště genetické informace. |
Pozůstatky vakovlka má i Česko
Vzhledem k tomu, že je vakovlk často zkoumán, vznikla i celosvětová databáze jeho pozůstatků.
Podle informací pražského Národního muzea se ve sbírkách 110 institucí z 23 zemí celého světa dochovalo více než 750 různých pozůstatků vakovlka včetně několika desítek vycpanin.
Své pozůstatky vakovlka vlastní i tři české instituce. V Národním muzeu se nachází kompletně zachovaná kůže a ve sbírkách zoologického muzea v Protivíně je uložena lebka. Nejvzácnější jsou ovšem čtyři embrya vakovlka, která jsou na katedře zoologie Karlovy univerzity. Na světě takových embryí existuje pouze šestnáct.
Jurský park pomalu realitou? Záchrana téměř vyhubených nosorožců pokračuje
