Fosilní stopy odhalily, že dva staré druhy předchůdců člověka se mohly setkat na břehu jezera v Keni

Jejich stopy, které byly vytvořeny pravděpodobně v rozmezí několika hodin nebo dnů, poskytují první přímý fyzický důkaz, že dva rané lidské druhy koexistovaly ve stejném prostředí a ve stejném čase. Upozornila na to nová studie publikovaná 28. listopadu v časopise Science.

Analýzy ukázaly, že stopy byly vytvořeny jedinci s různými styly chůze a postoji, a autoři předpokládají, že se jedná o druhy člověk vzpřímený a australopiték východoafrický. Přitom se v dané oblasti již dříve – sporadicky – našly zkameněliny obou druhů, spadající do dané doby, tzv. pleistocénu (starší oddělení čtvrtohor).

Tento zásadní objev také samozřejmě vyvolává otázky, jestli se tyto dva druhy – považované podle analýzy stop právě za Homo erectus a Paranthropus boisei – vzájemně ovlivňovaly, nebo ne.

„Možná tito hominidé aktivně soutěžili o stejné jídlo; možná se jen ostražitě dívali přes travnatý plácek,“ poznamenala podle magazínu Smithsonian Briana Pobinerová, paleoantropoložka ze Smithsonian’s National Museum of Natural History, která se na výzkumu nepodílela. „Možná se ale úplně ignorovali… to už je dnes, po 1,5 milionu let, nemožné zjistit.“

Vědci poprvé objevili zkamenělé stopy na východním břehu jezera Turkana v Keni při vykopávkách v červenci 2021. Zpočátku našli jednu stopu hominida, stejně jako jiné stopy, které zde pravděpodobně zanechali velcí ptáci, uvedla zpravodajská stanice CNN.

V roce 2022 se sem výzkumníci vrátili a prozkoumali i okolní plochu o rozloze něco přes 23 čtverečních metrů. Toto úsilí odhalilo celkem 12 stop hominidů v přímé linii, které pravděpodobně vytvořil stejný jedinec. Nedaleko našli tři další izolované stopy hominidů, které vypadaly, jako kdyby byly vytvořeny třemi různými jedinci.

Odhalili také desítky stop vytvořených divokou zvěří, včetně tří od zvířat podobných koním a třiceti od zvířat podobných kravám. Našli také 61 stop zanechaných ptáky, mj. vyhynulým druhem obřího čápa. Největší ptačí stopa byla široká více než 25 cm. Vědci předpokládají, že stopy byly vytvořeny nejméně před 1,52 milionu let a poté byly téměř okamžitě zakryty pískem a sedimenty, což je zakonzervovalo. Stopy nevykazují žádné známky prasklin, což naznačuje, že nebyly vystaveny slunci a větru příliš dlouho – a že byly tedy vytvořeny velmi krátce po sobě.

Zpočátku výzkumníci nevěděli, zda stopy zanechaly různé druhy hominidů. V okolí bylo objeveno jen málo jejich zkamenělých pozůstatků, a proto nemohli udělat něco jako „Popelčin test“, tedy přímo porovnat kostry chodidel s příslušnými stopami, jak řekl spoluautor studie Kevin Hatala, paleobiolog z Chathamské univerzity, v rozhovoru pro New York Times.

Ale po vytvoření podrobných 3D obrázků – počítačových modelů stop a jejich porovnání s jinými exempláři – tým našel zřetelné rozdíly v chůzi a anatomii chodidla, jako jsou např. úhly prstů a hloubka klenby, což naznačuje, že po břehu jezera v dané době chodily nejméně dva druhy hominidů.

Přímou linii s 12 otisky pravděpodobně vytvořil australopiték východoafrický, hominid, který měl velké stoličky, čelisti a velké žvýkací svaly, které pravděpodobně používal k pojídání tvrdých rostlin a tvrdých ořechů. Tento druh s malým mozkem a plochýma nohama vyhynul během několika set tisíc let poté, co byly tyto stopy vytvořeny, ale vědci stále přesně nevědí proč.

Objev stop P. boisei je významný sám o sobě, protože vědci předtím nevěděli, zda tito hominidé chodili po dvou, nebo čtyřech nohou. „Nalezené stopy jsou ale jednoznačným důkazem jejich chůze po dvou nohou,“ konstatovala Ashleigh Wisemanová, biologická antropoložka z University College London, která se na výzkumu nepodílela, pro New Scientist.

Tři roztroušené stopy byly pravděpodobně vytvořeny různými jedinci druhu Homo erectus, který měl větší mozek a od krku dolů anatomii podobnou člověku. Tento druh jedl rozmanitou stravu, používal kamenné nástroje a uměl vařit na ohni. Daný člověk vzpřímený přežil nejméně další milion let poté, co byly keňské stopy vytvořeny, a rozšířil se do dalších částí světa.

„Stopy, které připisujeme druhu Homo erectus, měly velmi moderní tvar podobný člověku, s vysokým obloukem sedimentu uprostřed dráhy, který naznačuje ztuhlou nohu a chůzi, která zahrnuje odrážení prstů,“ sdělil podle agentury Reuters evoluční biolog a spoluautor studie z Harvardovy univerzity Neil Roach.

„Stopy Paranthropa postrádají tento vysoký oblouk a naznačují spíše plochou nohu. Stopy tohoto australopitéka navíc ukazují palec u nohy, který je o něco více oddělený od ostatních prstů a pohyblivější. Oba tyto aspekty se více podobají způsobu, jakým chodí šimpanz, i když jsou jasně odlišné. Jsou jakýmsi mezistupněm mezi šimpanzí a lidskou stopou,“ řekl Roach.

Rozměry chodidel přitom měl (podle stop v bahně) konkrétní jedinec tohoto druhu větší než „kolemjdoucí“ exempláře Homo erectus.

Kosterní pozůstatky H. erectus a P. boisei jsou přitom jedinými ranými pozůstatky hominidů, které kdy byly v této oblasti nalezeny, což podporuje představu vědců o tom, kdo tyto stopy vytvořil. Fosilní důkazy naznačují, že zmíněné dva druhy mohly sdílet toto místo po dobu až 200 tisíc let.

„Takto dlouhý časový rámec naznačuje, že H. erectus a P. boisei museli dosáhnout nějakého druhu pokojného či aspoň stabilního soužití,“ prohlásil Hatala – nebo přinejmenším se pravděpodobně nepovažovali za přímé konkurenty. Předchůdci lidí na březích jezera také žili navzdory přítomnosti nebezpečných zvířat, jako jsou hroši a krokodýli, jezero pro ně bylo velmi důležité.

Srovnatelně odlišné vzorce stop byly nalezeny při terénních pracích vedených Hatalou před téměř 20 lety v Ileretu, dalším zhruba 1,5 milionu let starém keňském nalezišti.

Jedním z možných vysvětlení tohoto zdánlivě mírumilovného soužití je odlišná strava těchto dvou druhů, uvádí web Science News. H. erectus byl všežravec, který jedl širokou škálu potravin, včetně masa, aby mohl vyživovat svůj velký mozek. Zatímco P. boisei jedl většinou rostliny podobné travinám nebo šáchorovitým rostlinám, rostoucím poblíž vodních nádrží a toků.

Pokud tyto druhy nebojovaly o stejné zdroje, mohly zde mít „zabrané“ různé ekologické niky a mohly s jezerem zacházet jako s rozmanitým „bufetem“, kde je všeho dost pro každého.

Přesto stopy samy o sobě nemohou odhalit povahu interakcí těchto druhů, a je tedy možné, že k nějaké konkurenci a konfliktům docházelo. Vědci také zatím nenašli žádné důkazy o jejich případném mezidruhovém křížení.

„Lidská evoluce je komplikovaná a chaotická a v jejím rámci probíhá spousta procesů a ‚testů‘,“ řekl k tomu pro NBC News William Harcourt-Smith, paleoantropolog z Amerického muzea přírodní historie a City University of New York, který se ovšem na studii nepodílel. „Není to jednoduchá a přímá linie.“