Článek
Finanční manažeři jsou nejčastěji žádáni o zastavení stejných pohledávek více bankám, o odpisy majetku v rozporu s jeho životností nebo o redukci informací v účetní uzávěrce pod úroveň požadovanou zákonem.
Takovou situaci pak mnohdy řeší podáním výpovědi. Jsou to přitom organizace, a ne jednotlivci, kdo je zodpovědný za to, že oznamovatelé neboli whistlebloweři mohou bezpečně nahlásit nekalé jednání, které nebude zameteno pod koberec.
Firmy přehodnotily stanovisko v menšině případů
Pětina dotázaných uvedla, že byla během své finanční praxe postavena před etické dilema mezi veřejným zájmem, zájmem zaměstnavatele a osobním zájmem. Protikorupční mechanismy ve firmě však následně využilo jen 40 procent z nich.
Ve více než třetině případů vedení společnosti nakonec pochopilo možná rizika vyplývající ze zkreslování účetnictví a firma následně přehodnotila své stanovisko. I přes znatelnou podporu protikorupčních mechanismů však téměř ve čtvrtině případů došlo k tomu, že finanční profesionálové byli nuceni podat výpověď nebo byli přeloženi na jiné pracoviště.
Z výsledků průzkumu ACCA vyšlo najevo, že lidé ve společnosti nahlásí neetické chování pouze tehdy, pokud jsou přesvědčeni, že jejich oznámení situaci skutečně změní. To posiluje důvěru v efektivitu existujících podmínek pro tzv. whistleblowing.
„Vyšší transparentnost může být efektivním nástrojem pro minimalizaci poškození dobrého jména společnosti, které by mohlo být způsobeno případným nekalým jednáním,“ zdůraznila Kateřina Benešová, ředitelka ACCA.
