Extrémní sucha mohou být ve střední Evropě až sedmkrát častější, tvrdí odborníci

Suchem byla zasažena více než polovina střední Evropy, což z něj činí největší dvouleté sucho ve více než 250leté historii, experti pracovali s využitím dlouhodobých údajů o klimatu z let 1766 až 2019.

Nová studie publikovaná v časopise Scientific Reports očekává, že četnost závažných dvouletých období sucha do konce století několikanásobně vzroste.

„Zastavíme-li emise skleníkových plynů, klimatické modely předpokládají, že počet těchto období bude v druhé půlce století až o 90 procent nižší než při výrazném růstu koncentrací skleníkových plynů,“ konstatoval jeden z autorů výzkumu Martin Hanel z Fakulty životního prostředí ČZU.

To, co jsme v minulých dvou letech zažili, bylo podle něj naprosto extrémní.

„Druhé takto vážné sucho bylo zaznamenáno v letech 1949–1950, to ale zasáhlo pouze třetinové území. Naše výsledky, které zohledňují vývoj klimatu od roku 1766, ale jasně ukazují, že pokud se nám povede růst emisí zastavit, četnost podobných extrémů se nemusí dramaticky zvyšovat. Pokud naopak emise výrazně porostou, počítejme s tím, že sucho může zasáhnout až o 40 milionů hektarů zemědělské půdy více,“ upozornil Hanel.

Vědci použili výstupy globálních cirkulačních modelů simulující změnu klimatu k vyčíslení toho, jak se může v nadcházejících desetiletích změnit četnost dvouletých období sucha a jaký účinek na to mohou mít emise skleníkových plynů.

Při nejvyšším nárůstu skleníkových plynů klimatické scénáře očekávají až sedminásobné zvýšení počtu dvou po sobě jdoucích období sucha. Bude-li nárůst mírný, předpovídaný počet dvouletých období sucha by se snížil téměř o polovinu.

Pokud by se zastavil nárůst koncentrací skleníkových plynů, předpokládá se snížení očekávané frekvence o více než 90 procent.

Zavedení opatření vedoucích k výraznému snížení emisí skleníkových plynů se tedy podle ČZU jeví jako účinný nástroj pro omezení výskytu dlouhotrvajícího sucha v celé Evropě.

„Jsou státy a regiony, které se aktivně snaží o snižování emisí CO2. Bohužel největší producenti se k této cestě staví spíše negativně. Nedá se tedy předpokládat brzké výrazné snížení emisí, naopak je nutné počítat i s horšími variantami a na situaci se snažit připravit. V rámci ČR budou jistě nutné změny ve způsobu zemědělského hospodaření, což je resort, kterého se nejspíš tyto efekty dotknout nejdříve,“ doplnila Kateřina Černý Pixová z katedry biotechnických úprav krajiny na zmíněné fakultě.