Expertka: Umělá inteligence osvobodí učitele od rutiny

Můžete přiblížit, jak umělá inteligence funguje?

Umělá inteligence je systém, který je schopen simulovat lidské chování, myšlení či akce. Ke svému fungování potřebuje data. Metoda, díky níž se z dat učí, se nazývá strojové učení a jeho hlavním produktem je tzv. model strojového učení. Například když se bavíme o ChatGPT, říkáme, že je to velký jazykový model. Případně někdo může znát DALL-E nebo MidJourney, které generují obrazy. Těm pak říkáme generativní modely.

Co tyto modely umějí?

Mohou generovat texty, obrazy, hudbu, 3D modely, videa, a další… Spousta takových aplikací, které na těchto modelech staví, je k mání třeba na stránkách „There‘s an AI for that“.

Kde je hlavní využití umělé inteligence v současnosti?

S AI a jejími rozhodnutími se dnes setkáme skoro všude. Poradí nám nejkratší nebo nejekologičtější cestu, rozpozná rostlinu, doporučí obsah na sociálních sítích, hudbu nebo film, přeloží text, vygeneruje či vyhledá obrázek, rozpozná anomálie na rentgenových snímcích, zahraje si s námi hru, popovídáme si s ní nebo nás třeba někam doveze autem.

Umělá inteligence je velmi silná v simulacích či předpovědích. Proto své smysluplné využití najde v boji s klimatickou krizí, kde dokáže významně šetřit zdroje, případně předpovídat riziko záplav a podobně. Nebo také ve vývoji léků.

V poslední době se hodně mluví o ChatGPT, který zatím mnohdy plodí úsměvně texty, ale to se asi časem zlepší, že?

Nemyslím si, že texty generované ChatGPT jsou úsměvné. Naopak mi přijde, že v některých případech předčí texty psané člověkem. Hodně záleží na podnětech, které mu dáme. Říká se jim prompty. Pokud dokážeme dobře popsat, co si od ChatGPT přejeme, většinou dostaneme dobré výsledky. Dovednost komunikace s AI je a bude podle mého velmi potřebná a stojí za snahu ji rozvíjet.

To, kde je ChatGPT v současnosti slabší, je např. matematika. Často také tzv. halucinuje, vymýšlí si. Plyne to z podstaty fungování jazykových modelů, které generují slovo za slovem, jak by je s největší pravděpodobností vybral člověk, ale neopírá se o faktické znalosti.

Jak už se AI prosazuje do běžného života?

Docela hezký příklad jsem zaznamenala někdy na přelomu roku, kdy někdo „zaměstnal“ ve své reklamní agentuře dvě AI stážistky. Aiden analyzuje zprávy, sleduje trendy a generuje texty. Aiko upravuje fotografie, generuje skici nebo navrhuje ikonky.

AI tedy dělá mravenčí práci. Role člověka je dát této práci smysl a formu. Tak by to mohlo fungovat asi v jakémkoli oboru.

Je dobrý nápad vpustit AI do škol?

Stoprocentně. Z mého pohledu by děti měly rozumět nejen tomu, jak umělá inteligence v principu funguje, ale také efektivně využívat její nástroje a v neposlední řadě znát její limity a tím si k ní vytvářet realistický postoj.

Naše společnost se díky technologiím silně proměňuje, AI přináší velké změny. Technologie dobře slouží, pokud je v dobrých rukou. A pokud není, společnost musí být na dopady připravená. Připravená je pouze vzdělaná společnost.

A jak se promění samotné vzdělávání?

Myslím, že trend jednoznačně směřuje k rozvíjení kompetencí, protože informace jsou všudypřítomné, okamžitě dohledatelné. Zároveň nelze úplně rezignovat na memorování. Žáci by z mého pohledu měli mít penzum znalostí, aby byli schopni kriticky posuzovat informace. AI může také významně pomoci v práci učitele.

Velkou úlevou bude systém pro personalizované učení (založený na AI), který sleduje výsledky žáka a doporučuje vzdělávací obsah na základě jeho učebních stylů a zájmů. Takový systém nejen že generuje část vzdělávacího obsahu, ale také hodnocení na základě dat, které učiteli předloží ke kontrole, úpravě. Tím pedagoga osvobodí od části rutinních úkonů a díky tomu se bude moci soustředit více na vzdělávání, být pro žáky průvodcem, nositelem hodnot, choreografem vzdělávání.

Do extrému takový systém zahnali v Číně, kde testují zařízení, která snímají mozkovou aktivitu žáků a učitel v reálném čase vidí, kdo se soustředí či je naopak duchem jinde. Z našeho evropského pohledu je naštěstí toto za hranou.

Takže učitel bude mít více času na individuální přístup?

AI pravděpodobně urychlí změnu vztahu žáka a učitele. Z mého pohledu učitelé už nemohou být pouze ti, co stojí před tabulí a vykládají látku. Tento model přestal fungovat, protože děti rozumějí technologiím mnohdy lépe.

Nabízí se tedy společné objevování v hodinách, aktivnější zapojení žáka do vzdělávacího procesu, přenesení odpovědnosti za jeho vlastní učení. V mnoha školách, kde se pohybujeme, takto k žákům přistupují a je to skvělé. I pedagogům je v tom lépe.

Jak by mělo zapojení ChatGPT vypadat v praxi?

Při zadávání úkolů je vhodné, aby pedagog specifikoval, které části úkolů žáci mají vypracovat pomocí ChatGPT a které ne. Například: vypracujte osnovu práce pomocí ChatGPT a jednotlivé body podle Wikipedie nebo knihy. Případně pokud si pedagog nepřeje, aby žáci na vypracování úkolu využili ChatGPT, tak odůvodnit proč. Třeba proto, že je dobré si kvůli zapamatování látku procvičit.

Je ale důležité zmínit, že ChatGPT mohou žáci využívat až od 15 let se souhlasem zákonného zástupce. Proto je lepší v hodinách s ChatGPT pracovat ve skupině, kdy pedagog pracuje s aplikací a žáci navrhují postup.

Jak využít ChatGPT v konkrétních předmětech?

Nyní kupříkladu vydáváme metodiku do hodiny dějepisu. Ta by měla sloužit k rozvoji digitální kompetence. Žáci si přečtou dobové texty na téma vzniku EU a ChatGPT využijí k tomu, aby lépe pochopili celý kontext. Pokládají mu otázky, které jim vyvstanou po přečtení historických materiálů.

Fungují aplikace na rozpoznávání textů napsaných AI?

Zatím jsem na žádný, který spolehlivě funguje v češtině, nenarazila. Nejnadějněji vypadá nástroj AI classifier od OpenAI, mám ale informace od členů naší facebookové skupiny, že často hlásí u textů psaných člověkem, že jsou vygenerované. Dokonce jsem četla, že takhle klasifikoval i část bible, což mi přijde úsměvné. Sama jsem to ale pořádně netestovala.

Ztěžuje se to i tím, že AI dokáže napsat stejnou věc různými způsoby?

To je právě podstata dané věci. Na každý prompt je generována odpověď znovu, většinou se liší. Proto není vůbec jednoduché takový nástroj vytvořit.

Znakem školství je velká setrvačnost a zrovna teď dáváme horko těžko dohromady nové rámcové vzdělávací programy (RVP). Nebude třeba je znova rychle měnit?

K celkovým změnám nedokážu nic bližšího říct. Sleduji pouze novou informatiku a digitální kompetenci. Obojí se teď ve školách zavádí. Podle mého názoru je tento koncept postavený skvěle.

Když se nad ním zamýšlím z hlediska umělé inteligence, dokážu ji dosadit do všech oblastí nové informatiky, jimiž jsou: data, informace a modelování; algoritmizace a programování; informační systémy; a digitální technologie.

Zrovna programování by měla AI zvládat relativně dobře, proč se to tedy učit?

Základní znalosti programování by měl mít každý. Je to také o způsobu uvažování. Dovednost popsat problém, rozložit ho na menší části, abstrahovat…

Myslím si také, že se hodí umět pracovat v tzv. low-code platformách, kde si uživatelé mohou velmi rychle vytvářet různé aplikace na míru.

Učitelé už teď s novými požadavky na výuku informatiky a rozvoj digitální kompetence bojují. Na prvním stupni už je to povinné, na druhém to bude od příštího roku. Zvládnou další výzvu?

Vývoj je překotný a školství bojuje s nedostatkem učitelů, v oblasti informatiky navíc těch kvalifikovaných. Na učitele jsou systémově kladeny velké nároky. Nemají čas, jsou přetížení. Nejsou v lehké situaci.

Národní pedagogický institut (NPI) jim nabízí zdarma školení v různých formátech a další podporu. Stačí o ni požádat. I my se snažíme v rámci iniciativy AI dětem učitele podpořit ve formě dobře připravených vzdělávacích a metodických materiálů. Do našeho programu se zapojilo už téměř 400 škol z celé ČR. Děláme maximum, abychom efektivně pomáhali.

Bude třeba zakoupit větší množství zařízení?

Ne vždy je potřeba pro výuku informatiky nebo rozvoj digitální kompetence pracovat s počítačem, tabletem, mobilem. Když budu mluvit o našich materiálech, tak je zhruba polovina aktivit bez zařízení. Každý učitel by měl mít příležitost vybrat si, co mu nejlépe vyhovuje. Zároveň k tomu, abyste žáky vedli k aktivnímu postoji, žádné zařízení nepotřebujete. Stačí o tom mluvit.

V čem spočívají další rizika využívání AI?

Problémem může být tzv. Black Box AI, kdy lidé nerozumějí, jakým způsobem umělá inteligence ke svému rozhodnutí došla. Ve společnosti, která musí pracovat s tolika daty, že už to lidé nezvládnou, je východiskem využití umělé inteligence, protože ta právě velká data ke svému fungování potřebuje.

Nevyhnutelně to vede k tomu, že lidé nechávají za sebe více a více rozhodovat stroje. Spějeme k algoritmicky řízené společnosti. Pokud ale nedokážeme zjistit, jak AI k některým rozhodnutím došla, může to být problém. Je tedy nutné systémy regulovat tak, aby byly bezpečné, transparentní.

Například?

Hypotetickým chybným příkladem užívání algoritmů je, že v bance nedostanete půjčku, protože máte blonďaté vlasy a je úterý, protože z historických dat vyplývá, že lidi s blond vlasy, kteří přišli v úterý, nejsou schopni půjčku splácet. Děti je proto třeba učit aktivnímu postoji a že když se mi něco nezdá, tak se ozvu.

Rizika číhají také tam, kde lidé systémy umělé inteligence připraví buď špatně, či s nekalým záměrem. S obojím už máme v nedávné historii zkušenosti. V případech, kdy chyby nevznikly vědomě, se jedná většinou o špatně připravená data, která byla buď nekompletní, nebo nevyvážená. Říká se tomu předpojatost.

Stejně jako my lidé máme předsudky, může je mít i AI, přejímá je ale většinou z dat vytvořených lidmi. Předpojaté systémy mohou upřednostňovat jednu rasu na úkor druhé nebo znevýhodňovat různé minoritní skupiny obyvatel.

Pak jsou případy, kdy byly systémy umělé inteligence vytvořeny za účelem někomu uškodit nebo na někom neoprávněně vydělat. To se jedná většinou o zneužití dat, která za sebou lidé zanechávají na internetu. Taková data se dělí na vědomě a nevědomě zanechaná. Většinou lidé rozumějí, že pokud reagují na příspěvek např. na Facebooku lajkem či ho okomentují, zanechávají stopu.

Ale to, že se obsah jejich streamu upraví už jen tím, jak dlouho a jaká sledují videa, čtou text apod., už si většinou neuvědomují. Sociální sítě si tak o nás utvářejí docela přesnou představu. A pak nám mohou naservírovat manipulativní obsah v takové formě, kterou nejsnáze přijmeme.

Takže děti by měly už ze školy vědět, že když se na síti cítí být obklopeny stejnými názory, tak to ještě neznamená, že je to většinový názor?

Přesně tak. Pokud si děti, kterým není zrovna do smíchu, několik hodin denně potvrzují svůj obraz světa na sociálních sítích, je to špatně. Měly by zahodit telefon a raději si povídat s živými kamarády. Rodiče by měli vědět, co děti na sociálních sítích vidí, pochopí tak, co se v nich děje. Nemyslím, že by měli šmírovat v jejich mobilu, každý má právo na soukromí. Ale popovídat si třeba obden, co děti viděly na YouTube, co nového na Instagramu nebo TikToku, je podle mě opravdu důležité.

Děti to zřejmě potěší, protože prokazujeme, že o ně máme zájem. A věřím, že budou hovořit relativně otevřeně, pokud to my dospělí vydržíme a nebudeme jejich vnímání hodnotit nebo snad dokonce kritizovat. Což občas pochopitelně není snadné.

Dá se už dnes říct, na jakou budoucnost děti připravujeme?

Vídám teď hodně citát: „Práci vám nesebere AI, ale člověk, který s ní umí pracovat.“ Umělá inteligence nám opravdu dokáže pomoci ve spoustě věcí. A nejde o žádnou raketovou vědu. Aplikace, které ji využívají, jsou většinou velmi uživatelsky přívětivé, dokonce je s nimi zábava pracovat. Není se čeho bát.

V obecné rovině si myslím, že je dobré děti učit správný přístup k práci, což dle mého znamená vědomě hledat kreativní řešení problémů, spíš než se zabývat úkoly, které nás nebaví.

Zásadní mi také přijde nastavení mysli na celoživotní učení. Svět se mění velmi rychle, je víc než pravděpodobné, že se náplň práce bude neustále měnit. Takže bychom se ideálně neměli zaměřovat pouze na jednu věc.

Ale hlavní jsou samozřejmě vztahy. Úplně nejdůležitější je hledat cesty ke spolupráci, rozvíjet toleranci, naslouchat si navzájem. Neustále se skloňuje ta nebo tamta technologie, ale vždy je to o lidech. Technologie tu máme, aby nám pomáhaly. Aby nám tu bylo dobře.

Jaké změny ve společnosti nám AI přinese?

Mnohé. Spoustu věcí nám přinese, spoustu naopak sebere. Možná budeme muset znovu a znovu definovat fungování společnosti, stejně jako nás k tomu přimělo masové rozšíření internetu. Ale je třeba si uvědomit, že všechny velké změny naše společnost už zvládla. Věřím, že stejně tak to bude i nyní. Přispěje k tomu hlavně ochota se vzdělávat, naslouchat i těm, se kterými nesouhlasíme a aktivní přístup k životu.

Kde mohou lidé hledat inspiraci pro další vzdělávání?

Na našich stránkách najdou materiály nejen učitelé, ale i rodiče. Vydali jsme příručku Obecný úvod do umělé inteligence pro dospělé, průvodce ChatGPT, vzdělávací komiksy pro dospělé i děti. Na vzdělávacím blogu nabízíme spoustu praktických tipů na různé nástroje. Vydáváme metodiky. S časopisem Raketa jsme vytvořili hru William & Meriwether, která dětem vysvětlí základy fungování AI.

Skvělý je bezplatný kurz umělé inteligence v češtině, z něhož dokonce účastníci získají certifikát. V Čechách ho máme díky společnosti prg.ai. Kluci z Aignos přinášejí do českých škol program zaměřený na rozvoj kreativity pomocí AI. Projekt Odpovědné občanství vytvořil digitálního Václava Havla, se kterým si mohou děti povídat o demokracii a dalších tématech.