Entomologové objevili více než stovku druhů mravenců a zjistili, co jim chutná

Výsledky bádání, které mj. přineslo objev více než 100 dosud nepopsaných druhů mravenců, byly letos v září publikovány v odborném časopise Global Ecology and Biogeography. Zástupci BC AV ČR o tom informovali minulý týden.

Mravenci, přezdívaní „ekosystémoví inženýři“, jsou často zkoumáni jako obecný model k objasnění otázky, jak hmyz reaguje na změny životního prostředí – zejména na změny z důvodu klimatických extrémů. Tito sociálně žijící tvorové jsou považováni za jedny z nejběžnějších živočichů souší, kde dosahují největších početností a rozmanitosti v tropických lesích.

„Dosud ale chybělo mezikontinentální srovnání rozmanitosti mravenců různých tropických velehor. A velmi málo se tušilo o tom, jaké živiny mravencům v prostředí chybějí,“ vysvětlil Petr Klimeš z Entomologického ústavu BC AV ČR, který mezinárodní studii vedl.

„Každá hospodyňka dobře ví, že nechtěným mravenčím návštěvníkům v domácnosti nejvíc chutná cukr, my jsme chtěli zjistit, jestli to platí i v přírodě tropů. Různé druhy mravenců totiž hrají rozmanitou ekologickou úlohu v potravních sítích. Některé druhy loví jiný hmyz, jiné se živí převážně nektarem a medovicí, další jsou všežraví a plní úlohu přírodních hrobníků,“ popsal.

K zodpovězení otázek provedli vědci experiment v tropických velehorách na třech kontinentech. Jednalo se o jedny z posledních horských masívů s původními pralesy na světě:

Výzkumníci nabízeli mravencům různé potravní zdroje. Od úpatí až po vrcholky hor rozmístili více než 2300 lahviček, z nichž každá obsahovala roztok s jednou ze šesti živin: cukr, sůl, olivový olej, glutamin, medovici a vodu.

Každou lahvičku ponechali otevřenou, aby byla volně přístupná mravenčím dělnicím.

„S takovým množstvím návnad jsme šplhali náročným terénem až do nadmořské výšky téměř 4000 metrů. Výstup neprostupným pralesem s taškou plnou jídla pro mravence nám dal opravdu zabrat,“ přiznal papuánský domorodec a první autor studie Jimmy Moses - bývalý doktorský student na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.

Experiment s návnadami ukázal, jak se mění potravní preference mravenčích druhů s narůstající nadmořskou výškou. Potvrdilo se, že mravenců výrazně ubývá směrem do vyšších chladnějších poloh. Jejich potravní aktivita klesla přibližně o 25 procent každých 500 výškových metrů.

Na všech kontinentech bylo směrem k vrcholkům hor pozorováno více druhů dravých mravenců, zatímco druhy živící se sladkou medovicí byly hojnější v nížinách.

Výzkum prokázal, že mravencům nejvíce chutná cukr a olej, a to na všech zkoumaných horách. Překvapením bylo, že chutě mravenců se měnily s přírodními podmínkami na každé hoře jinak, a to v závislosti na tom, zda prší, nebo je sucho, případně zda šlo o nížinné či horské druhy.

„Pozorovali jsme významný nárůst aktivity mravenců v Jižní Americe v období sucha, kdy zvýšili zájem o olej a sůl v potravě, zatímco na Papui tomu bylo přesně naopak,“ poznamenala spoluautorka studie Yvonne Tiede z německé Marburské univerzity, která vedla expedici v Andách.

Důvodem může být, že v suchém období je v lesích Jižní Ameriky méně potravy s obsahem těchto živin, zatímco na papuánském ostrově je mimo období dešťů zdrojů naopak více.

Dalším zjištěním této studie byla druhová rozmanitost mravenců. Celkem vědci pozorovali 183 druhů mravenců, tedy téměř dvakrát více, než jich žije v Česku. Většině z nich se expertům nepodařilo přiřadit latinské druhové jméno, a jde tak pravděpodobně o dosud neobjevené druhy hmyzu.

Každý z druhů byl zaznamenán navíc jen na jedné ze tří zkoumaných hor.

„S tím, jak se mění klima a bujné porosty mizí, neumíme ještě spolehlivě předpovědět, jaká bude reakce hmyzu na změny prostředí. Když jsme se na narušené lesy a otázku potravních preferencí dívali na Kilimandžáru, odhalili jsme, že rozmanitost mravenců i živin, které využívají, tam poklesla. To je alarmující zjištění. Dalším krokem je zodpovědět, zda podobné vztahy platí i na jiných tropických horách,“ doplnil spoluautor studie Marcell Peters z Univerzity ve Würzburgu v Německu.

Vědci tak plánují další výzkumy.