Článek
Období, které se označuje jako termální maximum na rozhraní paleocénu a eocénu (PETM), se ve své hlavní fázi projevilo zvýšením průměrných teplot o pět až šest stupňů Celsia. Toto globální oteplení pak trvalo 170 000 let a vedlo kromě roztátí pevninských ledovců i k vymření většiny živočišných druhů v mořích i na pevnině.
Vědci, kteří svou analýzu zveřejnili v časopise Nature Geoscience, se domnívají, že mezi koncentracemi skleníkových plynů a růstem průměrných teplot existovala tehdy i dnes příčinná souvislost. Co tedy vyprodukovalo takové množství emisí před milióny let, kdy žádný průmysl neexistoval?
Metan posílaly do vzduchu organické usazeniny
Podle paleoceánografů Adama Charlese a Iana Hardinga z Národního oceánografického centra v Southamptonu průmysl zastoupily na organické složky bohaté sedimenty, které se díky zvýšené vulkanické aktivitě „pekly“ a spustily prvotní fázi globálního oteplování zvyšováním koncentrace metanu v atmosféře. To následně vedlo nejen k ohřátí moří, ale i k dalšímu náhlému uvolnění metanu z hydrátů uložených na mořském dně a skokovému zvýšení globálních teplot.
Krystalický metan-hydrát, uložený v bohatých vrstvách na oceánském dně, je stabilní při nízkých teplotách. Po uvolnění všech jeho přirozených zásob by se podle odhadů zvýšily globální teploty až o 10 stupňů Celsia. Následné extrémní výkyvy počasí by většina živočichů nebyla schopna dlouhodobě přežít. To se také stalo v období PETM.
Lidstvo pouští do ovzduší rekordní množství CO2
Na základě analýz množství izotopu uhlíku vědci s pomocí počítačových modelů určili, že uhlíkové emise se během termálního maxima před necelými 60 milióny let pohybovaly mezi 0,3 až 1,7 miliardy tun ročně, což je mnohem méně než dnes. Jen vloni bylo do ovzduší uvolněno rekordních 30,6 miliardy tun.
„Naše zjištění ukazuje, že lidstvo způsobilo narůst emisí oxidu uhličitého na Zemi v dříve nevídané míře, které by mohlo naznačovat potenciální zvyšování teplot v rychlejším tempu než během PETM,“ uvedl Harding.