Emirát Šardžá vydal 80 tisíc let staré kamenné čepele z dílny Homo sapiens

Sestava různorodých kamenných čepelí byla datována pomocí speciální luminiscenční technologie a v současné době představuje příklad nejstarší systematické výroby kamenných čepelí z dílny Homo sapiens, která byla na Arabském poloostrově dosud objevena, napsal portál Heritage Daily.

Doprovodná studie k výzkumu byla nedávno publikována v časopise Archaeological and Anthropological Science, kde sklidila uznání odborné veřejnosti.

„Naše výsledky naznačují, že jižní Arábie hrála, na rozdíl od severu poloostrova, odlišnou roli, a to nejen v usazování, ale i v kulturní diverzifikaci populací Homo sapiens v jihozápadní Asii,“ přiblížil význam objevu Knut Bretzke.

„Nedávný objev poskytuje zcela nový pohled na dávnou historii lidského obydlí v Arábii a současně vytyčuje i možné cesty, používané lidmi Homo sapiens při jejich expanzi z Afriky,“ poznamenal Bretzke.

Džebel Fája, místo, kde byl výjimečný nález objeven, je zavedeným archeologickým nalezištěm nacházejícím se poblíž města Al-Madam ve Spojených arabských emirátech (SAE), které odhalilo některé z důkazů o lidské aktivitě již v minulosti. Poslední objevy se v časové ose datují od starší doby kamenné (paleolitu) až po dobu bronzovou v období 210 000 až 10 000 př. n. l.

Aktuální vykopávky v Džebel Fája zasáhly technicky až do hloubky pěti metrů, načež postupně odkryly soubory různorodých čepelí nástrojů pocházejících z paleolitu, neolitu a doby bronzové.

Aby mohly být jednotlivé objevy časově definovány, zamířily posléze ke specializované analýze, prováděné pomocí luminiscenčních technik. Právě ta datovala komplexní kamenné seskupení čepelí z Džebel Fája, jak uvedl vědecký server Phys.org, přibližně do doby před 80 tisíci lety.

Soubor kamenných nástrojů se vyznačuje zejména protáhlými čepelemi s rovnoběžnými hranami, vyráběnými převážně obousměrnými metodami. Podle autorů studie byly tyto kamenné nástroje nejen s určitostí vyrobeny rukou Homo sapiens, ale zároveň jsou i nejstarším dokladem systematické výroby kamenných čepelí na Arabském poloostrově. Objevená sestava mohla být vyrobena za účelem ochrany a lovu, konkrétně lidmi, kteří svého času plánovali migraci, a výzbroj se jim tudíž hodila.

Aktuální objev poukazuje na život Homo sapiens přímo, nicméně už i dřívější výzkum ukázal, že lidé v této oblasti žili. S pokračujícími pracemi archeologové nyní doufají v odhalení dalších důkazů, které by mohly přinést nejen více světla do samotné historie regionu, ale současně i do oblasti a mechanismů, které napříč časem umožnily adaptaci člověka na zdejší měnící se klimatické podmínky.

Arábie se v minulosti vyznačovala především přítomností stálých řek a jezerních útvarů, které, jak uvádí web labrujulaverde.com, osídlení oblastí lidem logicky ulehčovala. Příznivé podmínky na celém Arabském poloostrově pak vedly mj. i ke vzniku podobných tradic, jako je výroba kamenných nástrojů.

S přechodem do extrémní aridní fáze (označení suchého klimatu s nedostatečnými sezonními dešťovými srážkami, jehož výsledkem je vznik pouští – pozn. red.) se však v severní a jižní Arábii začal objevovat odlišný kulturní vývoj.

Data získaná v Džebel Fája nicméně naznačují, že minimálně jedna z migrací Homo sapiens putovala podél jižního okraje Arabského poloostrova, což ji potenciálně zavedlo spíše na sever než zpět do Afriky. Tato diferenciace v jižní Arábii je nicméně klíčovým aspektem pro pochopení chronologie a trajektorie raného pohybu Homo sapiens z Afriky do Asie, ke kterému docházelo v několika vlnách, začínajících přibližně před 150 tisíci lety.

Zjištění, že Homo sapiens byli na Arabském poloostrově pevně usazeni, naznačuje, že tito lidé mohli místa mezi Afrikou a Asií spíše než jen procházet i trvale obývat.

„Pokud byla jižní Arábie cestou pro Homo sapiens, pak nové teorie týkající se migrace z Afriky do Asie a dalších částí světa potřebují revizi,“ konstatoval Bretzke.

I tak ovšem badatelé čelí významné překážce, neboť až dosud nebyly v jižní Arábii nalezeny žádné lidské pozůstatky z období paleolitu, což brání přímým genetickým analýzám, které by mohly poskytnout četné doplňující informace. Absence zkamenělých kostí nebo zubů však přímo neomezuje schopnost vědců posuzovat kamenné nástroje.

Archeologický projekt vedený Bretzkem zahrnuje kromě týmu výzkumníků z univerzity v Jeně také specialisty z německého Tübingenu a Freiburgu či z britské Oxford Brookes University. Vědci mj. úzce spolupracují se specialisty z místních úřadů v emirátu Šardžá, kteří svými aktivitami usnadňují nejen průběh vykopávek, ale i analýzu nalezeného archeologického materiálu.