Elektrická violoncella z 3D tiskárny vyrábějí v Přerově jako první na světě. Následovat budou kytary

S kamerou Novinek vcházíme v Přerově do malé místnosti s odhlučněnými stěnami, kterou majitelé start-upu Sensio nazývají showroomem. Na stěnách tu visí řada ukázek futuristicky vyhlížejícího předmětu v různých barvách a velikostech.

Jde o produkt, díky němuž moravskou softwarovou firmu znají i ve světě – o vytištěné 3D elektrické violoncello. Takto profesionálně je zatím nevyrábí nikdo jiný na světě.

„Jako profesionální cellista jsem potřeboval v době pandemie cvičit doma. V panelovém domě to ale nešlo, protože sousedy moje hraní rušilo. Hledal jsem proto tichý nástroj. Protože jsme měli v tu dobu 3D tiskárnu ve firmě a hledali pro ni využití, oba dva nápady jsme spojili,“ vypráví o zrodu projektu Ondřej Kratochvíl, spolumajitel firmy a také učitel v umělecké škole.

Přetvořit dřevěný nástroj, poprat se s konstrukcí, stavbou, tiskem a vyladit zvukové vlastnosti jim zabralo víc než půl roku. S financemi do začátku pomohla crowdfundingová platforma.

Výsledný produkt s minimalistickým vzhledem dostal anglický název MyCello. Odkazuje na jednu z jeho zásadních vlastností – výrobci ho dokážou každému zákazníkovi navrhnout přesně na míru a podle jeho představ. Anebo udělat tištěnou verzi jeho dřevěného nástroje, na který je zvyklý.

Zákazník si doma nástroj přeměří a pošle míry do firmy. Tímto způsobem jsou schopni je dodávat i do ciziny, aniž by k nim do Česka musel zákazník vážit cestu.

Zájemce mají např. v USA, Singapuru či Austrálii. Větší část poptávky ale přichází z tuzemska. Hraje na něj třeba violoncellistka a modelka Terezie Kovalová nebo koncertní mistr Pavel Šabacký.

„Díky tomu, že nemá ozvučnou desku, tedy to největší, co na nástroji je, je MyCello skladné. Dá se dokonce rozložit a snadno převážet v houslovém futrále, a to i letecky na dovolenou,“ popisuje Kratochvíl další z výhod.

A jeden takový futrál s kousky hudebního nástroje nám v showroomu i názorně ukazuje. Složit ho zpátky je podle něj jednoduché, zvládne to i dítě.

A co když se některý díl rozbije? „Stačí nám jen sdělit číslo nástroje a my jsme schopni tu danou část znovu vytisknout a poslat zákazníkovi klidně v obálce,“ odpovídá ředitel firmy Jan Tobolík.

MyCello dnes vyrábějí v šesti velikostech: od menších, třeba pro děti, které s hraním začínají, po velká pro dospělé hráče. Hodí se jak pro začátečníky, kteří si drahý dřevěný nástroj nemohou dovolit, tak pro profesionální koncertní mistry na pódia. Jim je určená vyšší modelová řada.

MyCello překvapí profesionály nejen vzhledem, ale i různými vychytávkami. Třeba stojánkem na smyčec, držákem na mobilní telefon či váhou – má jen pár kilo, a šetří tak hudebníkova záda. Výběr ze široké škály barev zase podle něj oceňují především ženy.

Violoncellista Kratochvíl, který se nástroji věnuje už 35 let, bere do ruky jedno červené, usadí se s ním na židli a spouští krátký koncert pro kameru Novinek: hraje klasiku i modernu, nejdřív tiše, jako by byl zpátky doma v paneláku, a pak hlasitě přes reproduktory.

Vtipkuje, že za jedinou nevýhodu útlého MyCella považuje to, že se za něj prostorově výraznější hráč, na rozdíl od masivního dřevěného nástroje, neschová.

„Vytisknout jeden nástroj trvá zhruba sto hodin na jedné tiskárně. Tím, že jich máme až patnáct, jsme schopni ho vytisknout už za deset hodin,“ informuje nás Jan Tobolík. Dalších více než deset hodin pak zabere kompletace, připojení kovových částí a kontrola.

Bere nás i na prohlídku jejich sbírky 3D tiskáren. Zahrnuje jak nejzákladnější modely, tak tiskárny vyššího typu. A spotřební materiály? Ne všechny jsou pro jejich účely vhodné, ty nejlepší hledají i ve spolupráci se zlínskou Univerzitou Tomáše Bati.

„Je to unikátní výzkum, který na žádné jiné univerzitě ve světě není – výzkum akustiky plastu. Kupříkladu automobilky potřebují plast utlumit, my oproti tomu potřebujeme co největší rezonanci,“ doplňuje. A přidává perličku: některé jsou na bázi kukuřičného škrobu a při tisku pak voní, jako by se pražil popcorn.

Maximum komponentů včetně snímačů a elektroniky se snaží získávat v tuzemsku, aby byl produkt tzv. Made in CZ. A jejich cena? Pohybuje se okolo 25 tisíc korun, oproti běžným elektrickým violoncellům jde tedy o zhruba poloviční částku. Prodaných mají už kolem 150 kusů.

„Tento projekt nás velmi baví a posouvá kupředu. Jsme vlastně průkopníky, protože touto cestou se ještě nikdo profesionálně nevydal,“ říká Tobolík a jde vidět, že se v práci našel.

Jejich nadšení pro věc si všimla i porota v soutěži kreativních start-upů pořádanou agenturou CzechInvest. V národním kole jim 3D violoncella vynesla první místo, ve světové konkurenci pak skončili třetí.

Plány do budoucna mají velké. Aktuálně „boří tabu a experimentují“ s tištěním dalšího hudebního nástroje – elektrickou kytarou. Vývoj jim jde prý dobře a hlavně rychle. Ty nejtěžší překážky už díky violoncellům zdolali.