Hlavní obsah

Družice pomáhají předpovídat počasí už 60 let

Washington/Praha

Nosná raketa Thor-Able, která odstartovala 1. dubna 1960 z kosmodromu na floridském Mysu Canaveral, vynesla na oběžnou dráhu družici Tiros 1. Rok po nepříliš úspěšném pokusu Vanguardu 2 se konečně povedlo dopravit do vesmíru satelit, který byl schopen sledovat počasí a přenášet obraz na Zemi. První z řady Tirosů nesl na palubě dvě kamery, které snímaly obraz ve viditelné a blízké infračervené oblasti spektra.

Foto: ČTK/ZUMA/Keystone Pictures USA, Profimedia.cz

Vlevo start americké rakety Thor-Able dne 1. dubna 1960 s družicí Tiros 1. Vpravo snímek z roku 1963 s meteorologickým centrem ve francouzském Lannionu, jak přijímá signály z pozdější družice Tiros 8.

Článek

Během 11 týdnů činnosti první meteorologická družice odeslala vědcům téměř 23 tisíc snímků Země. Od druhého exempláře měly satelity Tiros na palubě infračervené radiometry, které nejen na dálku měřily teplotu vzduchu i povrchu, ale dodávaly data také o obsahu vodní páry v atmosféře.

Někdy je za první meteorologickou družici považována jiná americká družice Vanguard 2, která odstartovala již v únoru 1959, avšak ta se nedostala na určenou oběžnou dráhu.

Rakety na Bílé hoře. Před 90 lety je vypustil jejich nedoceněný vynálezce Očenášek

Historie

Historie meteorologických družic jinak sahá až do první poloviny 20. století. Již ve 20. a 30. letech se v tehdejší sci-fi literatuře objevovaly myšlenky o umístění družic na oběžnou dráhu a s tím možnosti nepřetržitého sledování počasí na obrovském území. Významným milníkem byla druhá světová válka a s ní spojený rozvoj raketové techniky.

Američané byli první, kdo se zkoumáním počasí z vesmíru zabýval, postupně se k nim přidaly další kosmické velmoci jako evropská mezivládní organizace Eumetsat, Rusko a další.

Počasí může letos bláznit, říká NASA. Sluneční aktivita bude nejnižší za 200 let

Věda a školy

Mezi významná data patří i 7. prosinec 1966, kdy byla vypuštěna ATS-1, první geostacionární družice s meteorologickým přístrojovým vybavením, dále 16. říjen 1975, kdy začala pracovat první operativní ryze meteorologická družice na geostacionární dráze GOES-1, a 23. listopad 1977, kdy do vesmíru odletěla první evropská geostacionární meteorologická družice Meteosat 1.

Jedna polární družice pokryje celou Zemi

Meteorologické družice se dělí podle typu drah na družice polární a geostacionární.

  • Geostacionární družice, které nedohlédnou na póly, provozuje nyní Eumetsat (Meteosat), Spojené státy (GOES), Japonsko (Himavari), Jižní Korea (Geo-Kompsat), Čína (FY-2, FY-4), Rusko (Elektro-L) a Indie (Insat). Tyto satelity obíhají nad rovníkovou rovinou Země ve výšce 38 500 kilometrů. V této výšce se rychlost družice rovná rychlosti rotace Země a družice zůstává stacionární nad určitým bodem na rovníku. Oběžná dráha umožňuje, aby družice pozorovala stále stejnou oblast, asi 42 procent zemského povrchu. Globální pokrytí vyžaduje síť pěti až šesti družic.
  • Meteorologické družice s polární oběžnou drahou provozují Eumetsat (Metop), USA (NOAA), Rusko (Meteor) a Čína (Feng-jün-3). U tohoto typu stačí ke globálnímu pokrytí jedna družice.

„Bez aktuálních družicových snímků si dnes meteorolog nedokáže představit den ve službě ani sestavení předpovědi počasí. Ta sice primárně vychází z posouzení výstupů numerických modelů, ale i v nich hrají družicové snímky svoji nezastupitelnou roli,” okomentovala pro Novinky aktuální družicové výročí Dagmar Honsová ze společnosti Meteopress.

Numerické modely zpracovávají také velké množství dat, která měří čidla na letadlech. „V současné době jsme o mnoho dat kvůli sníženému množství letů ochuzeni, tak uvidíme, zda kvůli tomu neklesne úspěšnost předpovědi počasí,” dodala meteoroložka.

Související články

Výběr článků

Načítám