Doktorand našel pomocí „světelného radaru“ ztracené mayské město v mexické džungli

Vědci vlastně vyměnili mačety a dalekohledy za počítačové obrazovky a laserové mapování. Výzkum byl publikován na konci října vydavatelstvím Cambridge University Press v rámci časopisu Antiquity.

Vědci se domnívají, že Valeriana je druhé nejhustěji osídlené objevené mayské město po Calakmulu ve střední části Yucatánského poloostrova, který je považován za největší mayské naleziště starověké Mezoameriky.

Valeriana byla pravděpodobně založena před rokem 150 našeho letopočtu.

Tým pod vedením Lukea Auld-Thomase, doktoranda z Tulane University v USA, objevil celkem tři hustě osídlená místa v oblasti o velikosti skotského hlavního města Edinburghu. Stalo se tak vlastně mimoděk, když si jeden archeolog prohlížel na internetu data, pocházející ze starších dálkových lidarových výzkumů.

„Našel jsem jistý kvalitní letecký lidarový průzkum provedený mexickou organizací pro monitorování životního prostředí v roce 2013,“ zmínil.

Když Auld-Thomas zpracoval starší LIDARová data pomocí metod používaných archeology, uviděl něco, co ostatní přehlédli - obrovské starověké město, které mohlo být (v době svého vrcholného rozkvětu mezi lety 750 až 850 n. l.) domovem pro 30 000 až 50 000 lidí. To je více než počet lidí, kteří dnes v tomto regionu žijí.

Jak připomněl list The Guardian, Auld-Thomas a jeho kolegové dali tomuto skrytému městu jméno Valeriana – podle nedaleké laguny. Jde o další potvrzení faktu, že mayská civilizace v jistém období rozkvétala a prosperovala a vytvářela komplexní sídla. Studie odhaduje, že v mayských nížinách mohlo celkem žít až 10 milionů lidí, což znamená, že mohla být zapotřebí produkce potravin ve velkém měřítku.

Valeriana měla doslova „punc hlavního města“. Toto sídlo bylo druhé v hustotě budov hned po velkolepém nalezišti Calakmul, které se nachází asi 100 km od něj. Donedávna o něm nikdo nevěděl, přestože se rozkládá jen 15 minut chůze od hlavní silnice poblíž Xpujilu, kde i nyní žijí a pracují převážně Mayové.

Nejsou zatím také známy žádné fotografie tohoto ztraceného města, i když místní lidé mohli mít podezření, že pod hromadami zeminy se nacházejí ruiny.

Město Valeriana se rozkládalo na ploše asi 16,6 km², mělo dvě hlavní centra s velkými budovami vzdálenými asi dva kilometry od sebe, propojená hustou zástavbou a hrázemi. Byla zde i dvě náměstí s chrámovými pyramidami, kde Mayové uctívali své bohy, ukrývali cennosti, jako například nefritové masky, a pohřbívali své mrtvé. Také několik hřišť, kde obyvatelé hráli starodávnou míčovou hru. Existují také důkazy o vodní nádrži, kterou zřejmě lidé využívali v rámci rozvinutého zemědělství.

Luke Auld-Thomas spolu s profesorem Marcellem Canutem prozkoumali podle zpravodajské stanice BBC celkem tři různá sousedící místa v džungli a našli na území Valeriany 6764 budov různých velikostí. Výzkumy naznačují, že když se mayská osídlení po roce 800 n. l. začala hroutit, bylo to částečně proto, že byly velmi hustě osídlené, a proto i málo odolné vůči klimatickým změnám, konkrétně proti tehdy nastupujícímu suchu.

„Vypadá to tak, že region byl na počátku sucha plný lidí a městskému osídlení nezbývalo mnoho možností, jak se přizpůsobit. A tak se možná celý systém v podstatě rozpadl, mimo jiné proto, že se lidé stěhovali pryč,“ říká Auld-Thomas.

Války mezi různými mayskými městy a invaze španělských dobyvatelů v 16. století také přispěly ke zničení mayských městských států.

Pomocí technologie LIDAR lze pochopitelně nalézt i řadu dalších dnes neznámých měst, nacházejících se v oblastech hustě pokrytých vegetací. Během deseti let od doby, kdy začal být LIDAR používán intenzivně v oblasti Mezoameriky (např. v Mexiku a Guatemale), byla zmapována asi desetkrát větší plocha než za zhruba sto let „ruční“ práce předtím.

Situace je dokonce taková, že LIDAR objevuje nová mayská sídliště tak rychle, že vědci nemají šanci je všechny stejně rychle studovat na místě, tedy vést tam skutečné vykopávky. Dokonce ani ve Valerianě podle Aulda-Thomase zatím neexistuje nějaký konkrétní vykopávkový projekt, nicméně se k němu schyluje.