Dobšík o protestech učitelů: Touto stávkou to zřejmě nekončí

Bylo úterní jednání s panem ministrem emotivní? Ani jste nepřišel na tiskovou konferenci.

Neberu to jako újmu. Asi si to chtěl obhájit sám a mediální prostor pro náš výstup nechal na nás. Ale pan ministr se mnou jednal seriózně a já jsem se také snažil nebýt emotivní. Jediné, co mě zaskočilo, bylo, když posléze do médií říkal, že nevíme, co chceme.

A měnily se vaše požadavky?

Ale vždyť my o tom mluvíme od června, kdy jsme vyzvali školy k zakládání stávkových výborů, protože jsme tušili, že se s rozpočtem školství děje něco velmi problematického. A to jsme ještě ani neznali návrh ministerstva financí, který připravil škrt 30 miliard.

V květnu nám na sjezd odborového svazu pan premiér Petr Fiala poslal dopis, ve kterém nás ujišťoval, že vzdělávání je prioritou této vlády, že konsolidační balíček ho nepostihne, že se žádné škrty neplánují. Nato přišel návrh ministerstva financí na škrt 30 miliard.

A nakonec to bohužel dopadlo tak, že z národních peněz byla kapitola školství navýšena o 1,4 miliardy, ale bylo tam tolik škrtů ať už v platech nepedagogů, ostatních pedagogů, v ostatních neinvestičních výdajích, z nichž se platí pomůcky, ve stovkách milionů ubývají peníze na Fond kulturních a sociálních potřeb. Některé škrty by se daly přijmout. Ale jsou tam škrty v platech a ministerstvo teď hledá úspory v omezení počtu odučených hodin.

Odsud pramení vaše obava ze snížení kvality vzdělávání?

Ano. Proběhlo připomínkové řízení, kde to všechna připomínková místa odmítla, ale ministerstvo si stojí za tím, že to bude dál nějak modifikovat. Ta obava není má osobní, ale ředitelů základních a středních škol.

A jsou to další asociace, které to vnímají také jako potenciální zhoršení. Řekli jsme, že jsme ochotni se bavit o nějaké úpravě zákona, která by umožnila ministerstvu počet hodin pružně upravovat, ale teď stojíme jen před nějakými přísliby. Žádné jasné rozhodnutí jsme neslyšeli, proto jsme panu ministrovi řekli, že stávka bude.

Ministr představil výsledek koaličního jednání tak, že k žádným velkým škrtům vyučovaných hodin nedojde. Uvedl, že peníze v průměru na 600 úvazků na ZŠ se přesunou ke školám, které to nevyužívaly.

Mě překvapuje, jak se najednou začne manipulovat s čísly. To ministerstvo nevědělo dopředu, že to bude jen 600 úvazků ze 75 tisíc? Pan ministr říkal, že to dopočítávají podle výkazů z 30. září. Ale proč pustili do připomínkového řízení takovou časovanou bombu, když museli vědět, že ten terén bude reagovat velmi negativně?

Také řekl, že o dělení hodin na menší skupiny, na specializovanou výuku či o tandemovou výuku není třeba mít obavy. To vás neuklidnilo?

Ty obavy se prolínají. Jde také o to, že teď máme stabilizované třídy. I když se říká, že ten průměr žáků ve třídě je velmi nízký, tímto opatřením by hrozilo, že se třídy zvětší. Těch obav je spousta.

Není to ale dáno tím, že ten systém financování nikdo po pět let neřešil?

Panu ministrovi jsem říkal, že sklízí, co nezasel. Ale pokud tři roky víme, jak říká s oblibou pan ministr financí, že tady dynamicky rostly počty zaměstnanců ve školství, tak je fér také říct, že tady rostly počty zejména asistentů pedagoga, kteří nemají se systémem financování učitelů a jejich úvazků nic společného.

Ano, pan ministr také říkal, že se asistentů nebudou změny týkat.

Ale také by měl říct, že už rok leží na ministerstvu návrh na změnu jejich financování a jejich pozic ve školách. Jednou už ten návrh spatřil světlo světa a ředitelé ho znají. Spočítali si, že tam, kde se školy zapojily intenzivně do inkluze, tak by jim to dopadlo tak, že tam bude ve třídě učitel s 25 dětmi a mezi nimi budou tři s nějakým problémem a k nim nebudou mít asistenta. A ještě tam budou mít navíc ukrajinské děti. Pokud se neozveme teď, tak nevíme, co nám ministerstvo a vláda připraví na příště.

Ministr rovněž uvedl, že by se nemělo nijak zvlášť omezit financování nepedagogických pracovníků. Nakonec nebudou peníze na 8000 pozic, které byly evidovány jako neobsazené.

To jsou údaje z prvního pololetí, takže nevíme, kolik pozic nebylo už od té doby obsazeno. Ale problém je v tom, že ten zájem o práci v úklidu není enormní. V kuchyních se těch pár neobsazených úvazků přetavilo v lepší odměňování těch ostatních kuchařek, které dělají práci za ty chybějící.

Tím škrtem tato možnost skončí. A pokud nebude mít ředitel jinou možnost, jak si tento personál udržet, tak je bude platit z peněz určených na odměňování učitelů. Ale kvůli tomu na barikády nejdeme, jsme s nepedagogy solidární. Jen upozorňujeme, že když vláda říká, že zlepšila odměňování učitelů, tak je třeba také říct, že to až takové není.

Čím by vás pan ministr uklidnil?

Teď by to měl těžké. Tato vláda si dala do programového prohlášení příslib, že pedagogickým pracovníkům se zvednou platy na 130 procent průměrné mzdy. Rovnou jsme vládu upozorňovali, že to bude stát desítky miliard. Když se platy loni příliš nezvedaly, byli jsme uklidňováni. „Nebojte se, bude tady zákon, který to zaručí jako mandatorní výdaj.“

Vláda zákon schválila podle našich představ, tedy že platy učitelů mají vždy odpovídat 1,4násobku průměrné mzdy předminulého roku. To by znamenalo, že by platy učitelů byly opravdu blízko 130 procentům průměrné mzdy v aktuálním roce.

Ale stálo by to řádově několik desítek miliard. Pak tedy poslanci navrhli změnu, že to nebude pro všechny pedagogy, ale jen pro učitele. Vynechali školní psychology, speciální pedagogy, vychovatelky či asistenty. Změnili kvůli tomu programové prohlášení a pak ještě nastavili takový mechanismus, že se k těm 130 procentům nikdy nedostaneme. To byl podvod, tak kde pak máme brát důvěru?

Při sestavování programového prohlášení vláda nemohla počítat s válkou na Ukrajině, energetickou krizí.

Při těch jednáních jsem vždy upozorňoval, že když bude zákon připraven podle původních kritérií, bude to stát několik desítek miliard. Navrhoval jsem jim, jestli to nechtějí rozložit v čase, že by se platy zvyšovaly průběžně každým rokem po deseti procentech.

Nedosáhli bychom hned na 130 procent, ale bylo by to pokračování toho trendu, kdy se snažíme pedagogy stabilizovat a motivovat do budoucna, aby byl o profesi zájem, aby byla chuť studovat pedagogiku. No zákon to nevyřešil.

Ministr odmítá, že by se mohla kvalita výuky nabourat.

Ta komunikace je nepřesvědčivá a žongluje se s různými čísly. Náš požadavek je, ať ministerstvo své návrhy na změnu financování stáhne a připraví změnu zákona, který ho zmocní to nějak regulovat.

Teď pan ministr říká 600 úvazků, což zní jako magické číslo, že je to strašně málo. Ale stále mu chybí těch pět miliard, o kterých mluvil. Ty tam prostě chybět budou, a proto máme obavu, co bude další rok.

A je otázka, jak by se přistoupilo k tomu dynamickému nárůstů počtu zaměstnanců. Oni to řešení hledají teď hned na koleni, protože ty peníze musejí mít ředitelé rozepsané už v lednu. A když ty peníze nemají, tak musí peníze stáhnout z budoucna. A pak tedy nesedí ta argumentace, že jim najednou těch pět miliard nechybí.

Ale je i ve strategii 2030+, která popisuje, jak se má kvalita vzdělávání prohlubovat. K tomu patří i to, že se mají dělit hodiny na odborný výcvik, matematiku. Tandemová výuka se osvědčuje.

Ministerstvo se hájí tím, že nejsou spolehlivá data nasvědčující tomu, že dělení tříd má skutečný efekt.

Neznám tyto analýzy, ale pokud zmiňují Singapur, tak to je úplně jiný přístup, kde učitel zavelí a děcka prostě jedou. Zmiňují i Finsko. Když jsem tam byl, tak jsem viděl, že finská třída je velká. Ale mají tam i silný pomocný personál. Mají tam člověka, který jim dělá výkazy, kopíruje materiály a učitel dělá jen tu výuku. Když se to sečte a podtrhne, tak mají na učitele sice daleko víc dětí, ale u nás učitel odučí a jde dělat nějako papírovou nádeničinu.

A právě reforma financování se zaváděla proto, aby školy nemusely soutěžit o co největší počet dětí a aby třídy nepraskaly ve švech. Neměla by se nejprve vyhodnotit?

Ta reforma měla přinést zlepšení výsledků, ale do toho vstoupila masivně inkluze, pandemie a mluvit o kvalitě je pak velmi obtížné. Když pan ministr financí Stanjura kritizoval, že při zavádění nového systému financování už tehdy ministerstvo financí varovalo, že nebyla provedena dopadová studie, tak já bych k tomu pouze řekl, že jsme nevyhodnotili ani zrušení někdejších školských úřadů.

Neměli jsme je nechat padnout, protože přes ně ministerstvo napřímo školskou soustavu řídilo? A všechny tyto počty se mohly řídit z centra. Proč dnes musí ty lidi na dělení hodin shánět ředitelé sami?

Jaká je na vaše protesty odezva ze strany rodičů?

Je to různé. Při minulých stávkách jsem ale dostával mnohem víc agresivních podnětů, co si to vůbec dovolujeme. Dnes ale naopak máme podněty, že rodiče sepisují petice, že svou školu podporují. Dokonce nám lidé píšou, že na podporu stávky chtějí přijít i studenti podpořit své učitele.

Je nám jasné, že vláda neustoupí, ale máme obavy ze zvyšování úvazků přímé pedagogické činnosti, že budou omezováni asistenti pedagoga. Nevíme, jak to bude s počtem vyučovaných hodin.

Kolik stávek už jste zažil?

Myslím, že jich bylo šest sedm. Tato stávka ale má největší podporu z nich. V takovém rozsahu a takovou podporu napříč všemi stupni jsem za 20 let nezažil. Dříve se třeba mateřské školy stavěly k protestům vlažně. Ale tak silný pocit, že se musí ozvat, to je nové.

Učitelé si už zvykli na nějaký standard kvality. Progresivních učitelů je hodně, oni chtějí věci měnit. Doufali, že tento směr výuky se bude prosazovat. Ale toto vypadá jako velký zásah, který to bude utlumovat. A ještě se to kamufluje různými věcmi.

Já jsem nastupoval za paní ministryně Buzkové (ČSSD), která proti naší stávce vyrukovala s tím, že si bereme děti jako rukojmí. Tehdy hodně stávkovaly základní školy, ale střední a mateřské moc ne, protože ta mediální masáž, že si bereme děti jako rukojmí, zafungovala. Proto také dnes říkáme, že si děti za rukojmí bere vláda.

Byla to jednodenní stávka 1. září a dostávali jsme vynadáno, že chudákům prvňákům zkazíme život.

Toto je stále bráno jako výstražná stávka. Může se to ještě posílit?

Nechci nikomu vyhrožovat. Budeme dále s ministerstvem v kontaktu, ale pokud to bude stále v tom gardu, že bude vládní priorita vzdělávání nadále šizena, tak se asi budeme chtít opět ozvat.

Jsou tady skupiny progresivistů, kteří volají po vícedenní stávce, ale to nechci předjímat. Podle mě to touto akcí nekončí.