Článek
„Naše metoda by mohla pomoci vyřešit záludnou výzvu udržet si přehled o biologické rozmanitosti,“ věří autoři studie citovaní ve vědeckém časopisu Current Biology.
Jak zvířata a rostliny procházejí svými životními cykly, zanechávají v prostředí vlastně své malé pozůstatky – šupiny, srst, peří, pyl –, které nesou jejich genetický podpis.
Nová zjištění naznačují, že údaje o biologické rozmanitosti byly shromažďovány „v masivním měřítku doslova po celá desetiletí – a nikdo si toho nevšiml“, uvedla podle AP hlavní autorka studie Elizabeth Clareová, bioložka z kanadské York University.
Téměř polovině ekosystémů v USA hrozí kolaps, varuje studie
Na výzkum se badatelé zaměřili na dvou místech ve Spojeném království, ve venkovské oblasti jižně od Edinburghu a v královském parku Bushy Park na okraji Londýna. Zvířata se zde totiž pohybují volně a nachází se zde také Národní fyzikální laboratoř, která spravuje síť monitorování kvality ovzduší v zemi.
K pozorování vědci používají filtr, na kterém se usazují částice vzduchu. To je podle vědce Jamese Allertona z britské National Physical Laboratory, který se podílel na studii organismů v ekosystémech, ideální prostředek k zachycení i zvířecí DNA.
Obří pás mořských řas v Atlantiku může zahltit floridské pláže
Výzkumem genetiky zvířat v přírodě se už roky zabývá také zmíněná vědkyně Clareová. Ve spolupráci s Allertonem a dalšími odborníky má nyní k dispozici vhodné nástroje.
Lidská DNA
Systém filtrování popisuje Allerton jako shromáždění buněčného materiálu, který zvířata zanechávají v přírodě. „Můžete si představit ptáky, které létají a máváním kolem sebe materiál pohazují,“ vysvětlil vědec.
Jak vzdálené vzorky mohou filtry zachytit, to zatím zůstává nejasné – podle Allertona může jít o stovky metrů až kilometr. Na dostupnost materiálu má vliv také počasí, např. větrné podmínky.
Úbytek živočichů narůstá ve větším měřítku, než se čekalo
Podle vědců je ve vzduchu přítomna také lidská DNA, to ale k výzkumným účelům příslušné studie neslouží – experti se naopak snaží při shromažďování dat různé „lidské signály“ ignorovat. „Že tu jsou lidé, to víme,“ glosovala Clareová.
Obecně se podle ní její tým snaží nacházet stále lepší a lepší nástroje, jak genetický materiál zachytit. „Jsou to bezplatné informace, které se můžeme pokusit využít pro ochranu přírody,“ dodala.
Podobné projekty vznikají třeba v Dánsku nebo ve Švýcarsku. Britští vědci proto nabádají výzkumníky i z jiných zemí, aby použité filtry k monitorování ovzduší bezpečně uložili, případně jim materiál poslali k dalším pozorováním.
Nejstarší DNA odhaluje dva miliony let starý ztracený svět. V Arktidě bylo teplo
