Divoké kočky na Moravě se kříží s domácími, ohrožuje je to

„Křížení s kočkou domácí je jeden z faktorů, který významně ohrožuje evropské populace vzácné kočky divoké. Míra hybridizace se mezi různými oblastmi Evropy liší. Díky společnému přeshraničnímu projektu jsou dnes k dispozici první důkazy o tom, že ke křížení dochází i v karpatské populaci na moravsko-slovenském pomezí,“ shrnul zoolog Martin Duľa z Hnutí DUHA Šelmy a Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Duľa koordinuje monitoring kočky divoké v Javorníkách, kde zatím kříženci zachyceni nebyli.

Křížení kočky divoké s domácími kočkami je každopádně podle odborníků problém.

„Ztráta genetické čistoty kvůli křížení s kočkou domácí může způsobit ztrátu některých lokálních adaptací nebo zvýšit přítomnost škodlivých mutací, které se ve vyšší míře vyskytují u přešlechtěných domácích koček,“ vysvětlila zooložka Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, která se dlouhodobě věnuje genetickým analýzám u kočky divoké a rysa ostrovida.

„Naše výsledky ukazují, že výskyt hybridů je alespoň v některých oblastech Slovenska vyšší než například v Německu,“ pokračovala.

Nejvyšší výskyt hybridních jedinců byl vykázán v oblasti Strážovských vrchů, které leží naproti Bílým Karpatům přes údolí řeky Váh. Vědci zde zaznamenali čtyři hybridy, jež tvoří 15 procent z celkové populace zdokumentované v oblasti.

V Německu přitom rozsáhlý monitoring odhalil, že podíl hybridních jedinců činí maximálně 3,5 procenta.

Z evropských zemí je nejhorší situace ve Skotsku, kde daný problém způsobil zánik geneticky čisté populace kočky divoké a skotské lesy nyní obývají vesměs kříženci. O záchranu druhu se tam snaží pomocí reintrodukce z chovů v zoologických zahradách.

V Česku se kočka divoká vyskytuje v jihozápadních Čechách, kam se šíří z Německa, a právě na moravsko-slovenském pomezí, kam se karpatská populace rozšiřuje ze Slovenska. Jde o skrytě žijící druh, který může snadno unikat pozornosti, a to i v důsledku záměny s domácími mazlíčky.

„Rozlišování koček divokých a koček domácích na základě vzhledu může být problematické, obzvláště pro laickou veřejnost. Výskyt hybridů toto rozlišování významně komplikuje i odborníkům,“ upozornil Duľa.

„Jistotu při určení míry hybridizace nám poskytuje až správně provedená analýza DNA. Zatím byli hybridní jedinci zachyceni jen v karpatské populaci, nikoli v populaci v jihozápadních Čechách. Tam je ale monitoring zatím mnohem méně intenzivní,“ poznamenala Krojerová.

Ke křížení dochází většinou v oblastech, kde je divokých koček méně a zároveň se v lesním prostředí vyskytují zdivočelé nebo toulající se kočky domácí. V Bílých Karpatech (na slovenské straně) dokonce fotopast zachytila hybridního samce při páření se samicí kočky divoké.

Podle Branislava Táma ze slovenské Národní zoologické zahrady Bojnice, která na projektu spolupracuje s Ústavem biologie obratlovců AV a Hnutím Duha, tým pro výzkum využívá kombinace monitoringu, chlupových pastí, fotopastí a analýzy DNA.

„Páření dokazuje, že se hybridní jedinci dále zapojují do reprodukce, čímž šíří cizorodé geny do dalších generací,“ doplnil Pavel Dekař z Hnutí DUHA Šelmy, který se monitoringu kočky divoké v Bílých Karpatech věnuje již několik let.

Kočka domácí pochází z příbuzného druhu – kočky plavé, která se vyskytuje v severní Africe a na Blízkém východě. Dnes je považována za samostatný druh. Do kontaktu s evropskou kočkou divokou se dostala zhruba před 2000 lety, kdy ji do Evropy přivezli starověcí Římané. Oba druhy se mohou bez problémů vzájemně křížit a mít plodné potomstvo.

Příslušný projekt Hledáme kočku, pozor, divokou!, o kterém jsme informovali i dříve, má skončit letos, vědci však chtějí v monitoringu pokračovat.

Do mapování druhu se podle nich může zapojit i veřejnost. Lidé, kteří uvidí živou či uhynulou kočku se znaky kočky divoké, to mohou sdělit na webu či přes e-mail stopy@selmy.cz.