Další úspěch české egyptologie. Archeologové našli hrobku královského písaře

Expedice Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze uskutečnila letos v dubnu a květnu v Abúsíru další část terénního výzkumu šachtových hrobek z poloviny 1. tisíciletí před naším letopočtem.

Příslušná část abúsírského pohřebiště, kde leží věčné příbytky vysokých hodnostářů a vojenských velitelů 26. a 27. dynastie, představuje podle vědců jedinečný zdroj nových poznatků a informací pro studium a pochopení dějin Egypta v pozdní a následně řecko-římské době.

O objevu hrobky Džehutiemhata informovali zástupci FF UK tento pátek v tiskové zprávě.

„Spolu s dalšími objevy z poslední doby, jako je např. velká šachtová hrobka generála Vahibremerineita, umožňuje tato nově nalezená hrobka lépe porozumět změnám, které se odehrály v Egyptě i okolních státech v 6. až 5. století před naším letopočtem,“ doplnil Bareš, který dlouhodobě koordinuje výzkum abúsírských šachtových hrobek

Z aktuální hrobky, jejíž nadzemní část byla zničena již dávno, se zachovala pouze hlavní šachta o rozměrech 6,6 × 6,6 metru, na jejímž dně v hloubce 14 metrů ležela pohřební komora postavená z vápencových bloků. Zdobená komora je 3,2 m dlouhá, 2,6 m široká a 1,9 m vysoká.

Přístup do ní umožňovala malá, severněji ležící šachta (1,2 × 1 m) a přibližně tři metry dlouhá úzká chodba spojující přístupovou šachtu s pohřební komorou.

Ze zatím neznámých důvodů byla tato přístupová šachta z velké části zaplněna několika desítkami zdobených vápencových bloků pocházejících z rozebrané nadzemní části nedaleké majestátní hrobky generála Menechibnekona.

Pohřební komora je bohatě zdobena texty a scénami, což mělo mj. chránit zemřelého a jeho mumii.

„Zatímco vstup do nedaleké Menechinekonovy pohřební komory chránili strážci bran 144. kapitoly Knihy mrtvých, v případě Džehutiemhata hrají tuto roli hadi z Textů pyramid,“ konstatovala ředitelka Českého egyptologického ústavu FF UK a odbornice na staroegyptský jazyk a texty Renata Landgráfová.

Jižní a západní stěnu pak pokrývá obětní rituál a rozsáhlý oběťní seznam. Na stropě pohřební komory se nacházejí vyobrazení poutě slunečního boha Rea oblohou.

Uvnitř pohřební komory je velký kamenný sarkofág, který rovněž nese hieroglyfické nápisy a zobrazení bohů.

Na dně vnitřní stěny vany sarkofágu je např. vyobrazena bohyně Západu a její vnitřní strany nesou tzv. kanopická říkání, pronášená touto bohyní a bohem země Gebem.

„Bohyně Západu uvnitř sarkofágu zastupuje ochránkyni, průvodkyni a symbolickou matku zesnulého,“ vysvětlil Jiří Janák, který v rámci terénního výzkumu analyzuje a interpretuje náboženské a magické texty.

Hrobka písaře Džehutiemhata byla jinak objevena téměř prázdná, neboť byla - podobně jako další hrobky na tomto pohřebišti - vykradena, a to pravděpodobně již v 5. století našeho letopočtu.

„Vzhledem k tomu, že gramotná byla tak dvě procenta tehdejší společnosti, tak už i písař sám o sobě byla významná funkce. U královského písaře pak byla umocněna ještě blízkostí panovníkovi,“ doplnila Landgráfová pro Právo.

Funkce tak podle ní ve starověkém Egyptě patřila mezi ty nejvýznamnější. „Kdybychom to přirovnali k české státní správě, jednalo by se o vysoce postaveného odborníka. Pravděpodobně ministra bez portfeje,“ poznamenala.

Z antropologické analýzy kosterních pozůstatků, kterou provedli přední egyptští odborníci, se podařilo zjistit, že Džehutiemhat zemřel v poměrně raném věku kolem 25 let, nesl znaky jakési nemoci z povolání (opotřebení páteře při sedavém zaměstnání) a trpěl silnou osteoporózou. Džehutiemhat zemřel pravděpodobně v důsledku vrozených vad.

I přes relativní mládí mohl mít za sebou dlouhou kariéru. „Lidé začínali pracovat mnohem dříve než my. Už v patnácti letech mohl být integrován do úřednického aparátu,“ vysvětlila egyptoložka.

Podle badatelů je možné, že většina majitelů hrobek pohřbených na této části abúsírské nekropole patřila do jedné širší rodiny, pevně ukotvené ve vojenské elitě pozdně sajského Egypta.

Džehutiemhatova matka však nejspíš pocházela ze zcela jiných kruhů a jiné části tehdejšího Egypta, možná byla i neegyptského původu.

Ještě více nám řekne další zkoumání. Taktéž fotodokumentace i analýza nálezů a textů bude ještě pokračovat. Nalezený soubor keramiky pocházel téměř výhradně z malé severní šachty a sestával především z misek, džbánů či pokliček.

„Šachtové hrobky představují zvláštní typ hrobek této doby. Vznikly jako specifický pokus staroegyptských elit o renesanci a vycházejí z předobrazu hrobky panovníka Džosera, zakladatele slavné Staré říše, doby stavitelů pyramid v 3. tis. př. n. l.,“ poznamenal k objevu Miroslav Bárta, ředitel českých archeologických výzkumů v Abúsíru.