ČVUT nemá nezaměstnané absolventy, říká rektor Petr Konvalinka

Domnívám se, že se není čeho obávat, protože se snažíme studentům, kteří přijdou do 1. ročníku, poskytnout všechny možnosti, aby si případně mohli doplnit látku, kterou na střední škole úplně neabsolvovali.

V zimním semestru poskytujeme doučování matematiky a fyziky, na některých fakultách také deskriptivní geometrie, protože to je předmět, který studenti nemají na všech typech středních škol.

Kromě toho jsme ještě posunuli začátek akademického roku na 1. října, a to tak, aby semestr nekončil před Vánoci, ale až v polovině ledna. Vánoce jsou období, kdy mají studenti čas na dohnání restů. Opravdu se snažíme, aby propadovost v 1. ročníku byla co nejmenší.

V 1. ročníku se může blížit ke 30 procentům.

Je to právě matematika a fyzika. Myslím si, že se na středních školách nevyučují úplně nejlépe nebo že k tomu studenti mají už odmalička určitou averzi.

My potřebujeme studenty, kteří umí matematiku a fyziku. Bez toho techniku neabsolvují. Mohou absolvovat některé ekonomické obory, kde matematiky a fyziky není tolik, ale je úplně iluzorní, aby člověk s odporem k matematice a fyzice mohl absolvovat jadernou, stavební či elektrotechnickou fakultu.

Uvedu konkrétní příklad: máme tu studenty, kteří přijdou k přijímacím zkouškám a z 20 příkladů z matematiky odpoví správně na jeden nebo na dva. Kdyby studenti zcela náhodně zaškrtávali odpovědi, tak by měli větší úspěšnost, než když to skutečně počítají a odpovídají tak, jak si myslí, že je to správně.

Na ČVUT na tyto předměty v 1. ročnících nasazujeme ty nejlepší učitele. Nejsou to žádní vědečtí pracovníci, jsou to skutečně pedagogové, kteří umí matematiku, fyziku a deskriptivu vysvětlit takovým způsobem, aby to pochopil průměrně nadaný student.

Jsem přesvědčen o tom, že my na univerzitě děláme téměř vše pro to, aby studenti získali v těchto předmětech takové znalosti, které jim umožní absolvovat další odborné předměty, například pružnost, pevnost, statiku nebo dynamiku.

Je to celkově vyvážené, zhruba 50 na 50 procent studenti gymnázií a studenti středních průmyslových škol. Ale je to samozřejmě různé podle oborů. Jsou obory, kde je 80 procent gymnazistů a 20 procent průmyslováků, a jiné, kde je to naopak.

Na všech fakultách máme přijímací řízení a ročně přijímáme ke studiu přes 6000 studentů. Máme osm fakult a jeden vysokoškolský ústav, který je zaměřen na studium ekonomických oborů. Celkově každý rok obdržíme okolo 12 tisíc přihlášek, tedy dvakrát více, než kolik studentů můžeme přijmout.

Největší zájem je o architekturu, ale také o obory na fakultě elektrotechnické a fakultě informačních technologií. Na fakultě biomedicínského inženýrství, která sídlí v Kladně, je velký zájem o fyzioterapeutické a rehabilitační obory.

Zájem je tedy velký, ale bohužel je velká část studentů, kteří ani neudělali maturitu, a přesto se hlásí ke studiu. Nebo maturovali se čtyřkami a myslí si, že budou schopni absolvovat technickou univerzitu. Nevylučuji, že takové případy mohou nastat – že si student po maturitě uvědomí, že se musí začít učit, ale takových případů je velmi málo.

My velmi stojíme o studenty, kteří mají velmi dobrý prospěch na střední škole a jsou technicky nadaní. Umí prostě matematiku, fyziku, mají dobrý vztah k přírodním vědám a k technice. Mezi 6000 přijatými studenty jsou takových zhruba dvě třetiny. Je tam sice třetina slabších, ale pořád ještě těch, kteří byli schopni projít přijímacím řízením úspěšně.

Kamkoliv. My nemáme nezaměstnané absolventy. To je obrovská výhoda technického vzdělání, že každý absolvent naší univerzity najde uplatnění v oboru. A dokonce můžu garantovat, že pokud by někdo zaměstnání nenašel, tak já osobně mu ho najdu.

Ano, třeba na fakultě architektury tvoří studentky více než polovinu studujících. Na fakultě biomedicínského inženýrství to bude podobné číslo, ale zase na oborech jako jaderná fyzika je studentek velice málo. Je to opravdu nevyvážené. Ale musím obecně říci, že počet studentek se za posledních dvacet let výrazně zvýšil, průměrně ke 30 procentům.

Cílů je spousta, úplně nejdůležitější jsou tři: prvním je kvalitní vzdělávání, druhým kvalitní věda, výzkum a inovace a třetím spolupráce s průmyslem. Na těchto cílech neustále pracuji se svými prorektory a spolupracuji s děkany.

Výborně. V prvním roce, když jsme se rozhodli, že založíme základní školu, se nám úplně nedařilo přesvědčit rodiče, že ta škola poskytne dětem takové vzdělání, takže v 1. třídě máme 15 dětí. Ale medializace základní školy ČVUT a současně i zkušenost rodičů, kteří mají děti v mateřské škole Lvíčata ČVUT, vedly k tomu, že dnes máme 50 přihlášek do první třídy a můžeme přijmout 15 dětí.

Ty děti se budou muset podrobit nějakému povídání, kreslení, takovému dětskému přijímacímu řízení, abychom si z nich vybrali ty, které mají největší předpoklady pro studium technicky a přírodovědně zaměřené základní školy.

Odlišnost tady je. Vyhlásili jsme výběrové řízení pro studenty naší univerzity na to, aby těm dětem dělali takzvané mentory. Každý z těch studentů dostal k sobě jednoho prvňáčka a s ním pracoval na projektu.

Mají třeba navrhnout rodinný dům. Student vysokoškolák a žáček první třídy spolu pracují na projektu rodinného domu, samozřejmě na úrovni té první třídy. Kreslí si, jak bude vypadat zahrada, dětský pokoj, ložnice rodičů, koupelna, obývací pokoj, kde bude televize, jak bude vypadat ten domek zvenku, kde budou stromy.

V lednu po půlroční práci proběhla prezentace před všemi i před rodiči, kde prvňáček s vysokoškolákem prezentují svůj projekt.

Mělo to úžasný úspěch, a i tohle přispělo k tomu, že o základní školu je takový zájem. Současně jsme dali i na doporučení lidí, kteří se zabývají didaktikou, a v první třídě nemáme výuku angličtiny.

Zatímco v mateřské školce mají takovou dětskou a hravou angličtinu, tak pro první třídu nám didaktici doporučili, že by bylo lepší, kdyby se děti nejprve naučily správně komunikovat v českém jazyce. Od druhé třídy nabízíme angličtinu, francouzštinu, španělštinu, němčinu a další jazyky.

Určitě jich je celá řada. Máme málo zahraničních studentů, i když mezi veřejnými vysokými školami patříme k prvním dvěma nebo třem, kteří mají zahraniční studenty na takové úrovni. Z celkového počtu 25 tisíc studentů je u nás více než 3200 studentů ze zahraničí. To je 13 procent, špičková úroveň v porovnání se světem by byla kolem 30.

Další velké rezervy jsou v získávání nových akademických pracovníků, zejména těch zahraničních. Nepřichází sem dostatek lidí s pedagogickými nebo vědecko výzkumnými zkušenostmi. Neumíme je přilákat, aby tu nějakou, byť jen krátkou dobu působili.

Je to otázka peněz. V minulém období čerpání strukturálních fondů se to regionálním univerzitám velmi dobře podařilo, protože se čerpaly desítky miliard korun jednak na výstavbu nových infrastruktur, ale byly tam i peníze, které sloužily k najmutí profesora z Cambridge či z Oxfordu, který přijel na rok, na dva nebo na tři.

Tyto možnosti pražské univerzity neměly, protože Praha jako bohatý region byla vyloučena z čerpání strukturálních fondů. Ale už jsou případy význačných profesorů přicházejících do Čech, protože tady dostávají profesně zajímavé nabídky.

Kupříkladu projekt Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky, který teď realizujeme a pro který dostavujeme novou budovu, láká pracovníky ze zahraničí.

Jsme připraveni proinvestovat miliardy korun, protože ČVUT za posledních deset let nemělo šanci proinvestovat téměř žádné peníze. Prostředky od ministerstva školství v řádu stovky miliónů korun ročně nestačí ani na běžnou údržbu a opravy objektů.

V minulém roce se nám podařilo získat ze státní dotace miliardu na výstavbu budovy ČVUT, kde bude sídlit kromě Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky také rektorát, některé katedry a také část výpočetního centra.

Máme připravený projekt na revitalizaci halových laboratoří. Náklady se mohou vyšplhat až na miliardu a půl. Do těch laboratoří se přes 50 let neinvestovalo. Už je nám i trapné do některých z nich studenty vodit.

Nedávno se objevilo prohlášení ministryně školství, že bude v letošním roce podporovat humanitní vzdělávání. Rok 2015 byl vyhlášen rokem průmyslu a technického vzdělávání. Když se mě novináři ptali, jak komentuji rozhodnutí paní ministryně podporovat humanitní obory, tak jsem na to řekl, že pokud bude humanitní vzdělávání podporováno stejně, jako bylo v loňském roce podporováno to technické, tak se nikdo nemusí ničeho bát, protože my jsme na podporu technického vzdělávání nedostali ani korunu.

Myslím, že skutečně jsou humanitní obory trochu podfinancované, ale současně zase vidím, že se na ně hlásí velká spousta lidí, z nichž značná část nezíská uplatnění. Ale možná to jako technik vidím příliš skepticky. Současně je dobře, že každý, kdo o to má zájem, získá vzdělání. Společnost to jednoznačně posouvá na vyšší úroveň.