Hlavní obsah

Co je hyenám k smíchu? Totéž co rackům, jejich hlas se smíchu jen podobá

Právo, Alexandr Petrželka

Ve skutečnosti nic, jejich hlas se smíchu jen podobá. Smích v živočišné říši je extrémně vzácný, ani racek chechtavý se nesměje. Snad jen primáti jsou schopni dát najevo radost, přesněji řečeno uspokojení. Hyeny jsou opovrhované neprávem. Jsou to poměrně inteligentní zvířata, se složitým sociálním systémem a jak odhalily nedávné výzkumy, mají i vypracované komunikační projevy.

Článek

Zatím nejprostudovanější jsou hlasové projevy hyeny skvrnité (Crocuta crocuta). Zasloužili se o to zejména Frederic Theunissen z Kalifornské univerzity v Berkeley a Nicolas Mathevon z francouzské Universite Jean Monnet v St. Etienne. Podle jejich výzkumu hlas hyen odpovídá jejich sociálnímu statutu ve smečce a jejímu stáří.

Oba zoologové studovali smečku 26 zvířat v chovatelské stanici v Berkeley.

Zaznamenávali jejich hlasy při různých situacích, zejména během hašteření o žrádlo. Ve studii publikované v letním vydání magazínu BMC Ecology identifikovali deset typů hlasu s odlišným významem.

Jednotlivé, daleko slyšitelné „výkřiky“ například znamenají, že dva jedinci se navzájem ztratili. „Chrochtání“ nebo jemné mručení zase slouží jako dorozumívací signál, když se setkají dva jedinci ze stejné smečky.

Hlas vypovídá o věku a postavení

Jako první se vědcům podařilo prokázat, že výška hyeního chechotu odpovídá věku zvířete: mladší jedinci do tří let věku se „smáli“ ve vyšších tónech, zatímco stejný hlasový projev starších a výše postavených jedinců byl vždy posazen hlouběji a skládal se z méně tónů. Druhý základní rys hlasového projevu, počet a variabilita tónů, pak vypovídá o postavení jedince vůči ostatním členům smečky.

„Smích hyeny umožňuje vzdálenému posluchači určit sociální postavení ozývajícího se jedince,“ napsal Theunissen. „To má svůj význam pro stanovení pořadí při krmení a pomáhá organizovat společný lov.“

Podřízené hyeny mají kupodivu bohatší škálu tónů, obsahující více „samohlásek“ a celkově komplikovanější smích. Může se zdát až komickým, že starší a výše postavená zvířata svůj status oznamují stručněji, jako by stačilo jedno slovo. „Určitá upovídanost podřízených téměř připomíná projev frustrace,“ poznamenal Mathevon.

Ve smečkách vládne tvrdý matriarchát

Hyena skvrnitá je čistě africký druh, zatímco areály dalších dvou druhů hyen, čabrakové (hnědé) a žíhané, zasahují i do západní části Asie. Hyeny skvrnité váží až 85 kilogramů a i s ocasem dorůstají i dvou metrů. Žijí v párech nebo ve skupinách od deseti (širší rodina) až po devadesát jedinců (klan příbuzných). Samice bývají mohutnější, ale zbarvením ani tvarem těla se od samců nijak neliší. Dokonce i jejich pohlavní orgány na první pohled připomínají penis samců.

„Jsou to převážně noční živočichové, akustické signály jsou proto velmi důležité,“ upozornil Mathevon. Společný lov ve svých důsledcích vede ale k tomu, že samci by se v okamžiku skolení kořisti mohli servat o místo při hostině. Ve struktuře smečky však samci bez ohledu na svou velikost či sílu stojí až za samicemi. Hyeny jsou „matriarchální“ společností, i ta nejslabší samice je sociálně výš než nejsilnější samec. Proto jsou hlasy žeroucích zvířat, ukazující na jejich podřazenost či nadřazenost, významnou prevencí vnitroskupinových nesvárů.

Proč se prozrazují?

Tyto deklarace sociálního postavení jsou důležité i pro nové samce ve smečce. Čím dříve pochopí, „kdo je kdo“, tím lepší naději mají na postup.

Nad kořistí vydávají hyeny hlasitý „chechtot“. Zůstává záhadou, proč hyeny tento zvuk vydávají vždy s takovou intenzitou – je snadno identifikovatelným oznámením, že se někde koná hostina. Toho využívají potravní konkurenti hyen, zejména lvi. V naprosté většině případů střetu hyen a lvů nad kořistí vítězí lvi a hyeny musí ustoupit. Aby chechtot byl preventivním voláním o posily se zdá absurdní, protože nakonec je spíše kontraproduktivní.

Sociální strukturu hyeních smeček zkoumal německo-britský tým, který své poznatky získané dvacetiletým pozorováním zvířat v afrických parcích Serengeti a Ngorongoro a genetickou analýzou zveřejnil v loňském roce v magazínu Behavioral Ecology. Vědci se zaměřili na to, jak se mladé hyeny zařazovaly do sociální struktury.

Místo ve smečce

V lidské společnosti stejně jako u společensky organizovaných druhů savců je společenský status velmi důležitý. Určuje přístup ke zdrojům, možnost přežití a šance na reprodukci. „U vysoce organizovaných zvířat, jako jsou právě hyeny, je význam sociálního postavení pro přežití a reprodukční úspěch dokonce důležitější než vliv životního prostředí, nemoci nebo tlak predátorů,“ upozornil Heribert Hofer z Liebnitzova institutu v Berlíně.

Ve společenství hyen vychovávají štěňata často náhradní matky. Takto vychovaná zvířata zaujímají postavení stejné nebo jen o stupínek nižší než samice, která je vychovala, a to bez ohledu na to, jak vysoko v hierarchii stála genetická matka štěňat. To je však v rozporu s oběma hypotézami o tom, jak se u savců postavení ve skupině dědí: podle první matka na svého potomka přenáší specifické geny, které odpovídají jejímu postavení, podle druhé status matky rozhoduje o koncentraci androgenů (zejména testosteronu), jimž je plod vystaven, a tím o jeho budoucím statutu.

Jenže u hyen to neplatí. Znamená to, že u hyen platí vliv výchovy. „Tady je zřejmé, že chování reálné matky rozhoduje,“ uvedla Marion Eastová. Ta totiž „své“ štěně chrání ve střetech s vyspělejšími, ale níže postavenými členy smečky. V dospělosti pak jedinec těží ze své získané „modré krve“.

Nejsou zbabělé, ani kruté

Při pohledu do dávné minulosti je však překvapující, že při tak dokonalé společenské organizaci a schopnosti vokální komunikace tolik druhů prehistorických hyen vymizelo – ještě před několika stovkami tisíc let žilo na Zemi devět rodů. Sedm zmizelo úplně, ze dvou přežívajících rodů „zbyly“ jen tři z deseti druhů.

Podle studie v časopisu Journal Quaternary Science Reviews takovou redukci má na svědomí synergické působení několika vlivů. Klimatické změny během poslední doby ledové sice hyenu skvrnitou vytlačily z jižní Evropy, ale byl to teprve úbytek megafauny a nástup moderních lidí, co katastrofu dovršilo.

Hyeny skvrnité se vyskytují jen v Africe, hyeny čabrakové jsou vytlačovány ze svých areálů v Asii i na Blízkém východě a spolu s hyenami žíhanými jsou klasifikovány jako blízké ohrožení. Všechny lidské kultury jim připisují ty nejodpornější vlastnosti: mají je za kruté, hltavé, špinavé a zbabělé. Díky vědeckému poznání snad už byly „očištěny“ od domnělého hermafroditismu, homosexuálních praktik a sexuální nezřízenosti. Přitom jde o pozoruhodné tvory, nezastupitelné a ve svém ekosystému „užitečné“.

Související témata:

Výběr článků

Načítám