Co brání učitelům stát se ředitelem? Administrativa a dohodnuté konkurzy

Podle šéfa organizace Učitel naživo Martina Kozla si mohou ředitelé lépe zorganizovat čas, aby jim zbyl i na práci s učiteli.

„Všechna data ukazují, že čeští ředitelé i v mezinárodním srovnání mimořádně velkou část agendy tráví papírováním. Učitelé to vidí a nechtějí se stát tímhle typem byrokrata. I za současných podmínek se to ale dá dělat s mnohem menší mírou byrokracie, ale to málokterý ředitel skutečně udělá,“ řekl Novinkám Kozel.

Nedávný průzkum agentury PAQ Research ukázal, že hrozba zavalení administrativou odrazuje tři čtvrtiny učitelů od konkurzů na ředitele. Pro polovinu z nich je to zásadní problém.

Padesát čtyři procent respondentů se obává, že by se museli zorientovat v nových odvětvích, a více než polovina učitelů má strach, že by tím přišli o přímý kontakt s dětmi a výukou. Čtyřicet pět procent učitelů se obává vysoké odpovědnosti, 37 procent vysoké pracovní zátěže a více než třetina se nechce účastnit výběrových řízení, protože o nich nerozhodují odborníci, ale politici.

„Víme, že u nás velká část ředitelů svou roli chápe víc provozně, což je v souladu s očekáváním zřizovatelů. Ti po nich nechtějí kvalitu výuky, ani tomu nerozumí. Chtějí ale, aby škola hladce fungovala a aby se s majetkem zřizovatele korektně hospodařilo,“ uvedl Kozel.

„Proto to nechtějí dělat zejména ti, kteří by mohli školu odborně někam posunout. Protože to jsou typicky lidé, kterým se učení daří, mají rádi děti a jsou ve škole kvůli nim,“ dodal.

Podle dat PAQ Research se do poloviny konkurzů na ředitele školy hlásí jeden kandidát. V minulosti podle autorů průzkumu nejvyšší funkci ve škole zvažovalo 17 procent pedagogů s potřebnou praxí a jen 16 procent považovalo za pravděpodobné, že se do konkurzu v dalších deseti letech přihlásí.

„Zájem není výrazně vyšší ani mezi kvalitními kandidáty (hodnoceno přístupem k dětem a výuce, úrovní profesní spolupráce a zkušeností s vedením),“ stojí ve zprávě z průzkumu.

Pokud odrazuje učitele netransparentnost výběru ze strany zřizovatele, jimiž jsou především obce, pak to podle Kozla souvisí zejména s těmi malými.

„A těch je u nás velká většina. Všichni se tam znají a dost často se ví, kdo bude ředitel, a pak konkurz není úplně otevřený. Starostové, kteří jej otevřený chtějí, musí vynaložit docela velké úsilí, aby přesvědčili místní komunitu, že to tak skutečně má být,“ uvedl.

Organizace Učitel naživo připravuje pro ředitele škol různé programy, jak jim v jejich postavení pomoci. V rámci projektů se mají zaměřovat hlavně na věci, které mohou ovlivnit. Nejprve si ředitelé vytvoří časový harmonogram, kolik času s čím stráví, ale na konci kurzu zjistí, že až o desítky procent dokážou přesměrovat svou pozornost od administrativy k pedagogickému vedení. „Výsledky jsou opravdu překvapivé,“ poznamenal Kozel.

Podle něj se naučí delegovat byrokratické úkoly na jiné zaměstnance, případně požádají zřizovatele o pomoc s účetnictvím a podobně.

„Lidé, kterým jde o děti, ale už jim nestačí dopad na vlastní třídu a chtěli by mít větší vliv, zjistí, že v roli pedagogického lídra se jejich dopad násobí. A to většina z nich má ráda. Když se jim daří dobře pracovat s učiteli a vidí výsledky na dětech, přináší jim to velké uspokojení,“ dodal Kozel.

Ředitel ZŠ Pečky a šéf Asociace ředitelů ZŠ Luboš Zajíc stojí v čele své školy už sedmnáct let. „Je to jako když naskočíte do vlaku, ale nejste v osobáku, ale v rychlíku - a nedá se z toho vystoupit,“ řekl Novinkám.

Připustil, že pro učitele je to velká změna a pro ty, které práce s dětmi opravdu baví, není vhodná. „Ale zase je to různorodá a zajímavá práce a stojí za to, když člověk za sebou vidí výsledky,“ vysvětlil.

O tom, že by se role ředitele měla proměnit, aby byl garantem moderní výuky a práce s dětmi, se v poslední době hovoří stále častěji v odborných i politických kruzích. Trend potvrzuje i Zajíc.

„Dlouho nám tvrdili, že ředitel je hlavně manažer a musí ekonomicky a správně řídit, ale teprve v poslední době se vracíme k tomu, že by měl být i pedagogický lídr, který by se měl věnovat hlavně tomu, kam škola směřuje a jak se tam bude učit. Tak to bylo kdysi dávno, že byl takzvaný řídící učitel, který řídil učitele a výuku. Něco v tomto smyslu by se mělo opět vrátit,“ uzavřel Zajíc.