Čínská analýza lunárního povrchu prokázala přítomnost vody na Měsíci

Přistávací modul našel důkazy o molekulách H2O v povrchu, a to zejména v koncentraci 120 částic na milion (ppm).

„Modul Čchang-e 5 tak byl prvním plavidlem na měsíčním povrchu, které detekovalo známky vody uvnitř měsíčních hornin a podloží,“ cituje čínské vědce server The Daily Mail.

Když byl lander na Měsíci, použil své palubní přístroje k řadě vědeckých měření, mj. i spektrální odrazivosti tamních hornin. Jedná se o proces, kdy světlo odražené od hornin může indikovat chemické složení – včetně úrovní molekul, jako je kyslík a vodík.

Čínský tým zjistil, že v některých typech hornin ve střední zeměpisné šířce na Měsíci byly molekuly vody přítomny v množství asi 120 ppm a v jiných až 180 ppm.

Konkrétně vzorky analyzoval lunární mineralogický spektrometr (LMS) na přistávacím modulu. Číňané nyní uvádějí výsledky oné analýzy spekter odrazivosti získané modulem v oblasti Oceanus Procellarum („Oceán bouří”) na přivrácené straně Měsíce.

Měření spektrální odrazivosti regolitu a horniny proběhlo ještě před samotným odběrem vzorků.

„Odhadujeme až 120 dílů na milion (ppm) vody v lunárním regolitu, přičemž většina z nich tam byla přivedena slunečními větry. Je to v souladu s určitou předběžnou analýzou hornin, které sonda dopravila na Zemi. Poblíž přistávacího modulu je pak dále patrná světlá skála s důlky na povrchu. Spektra odrazivosti naznačují, že by tyto lehké kameny mohly být transportovány ze starší čedičové jednotky. Tato část vykazuje silnější absorpci než okolní regolit, s odhadem 180 ppm vody – to může naznačovat další zdroj vody z měsíčního nitra. Výsledky dalších analýz ukazují, že hornina mohla být vytlačena z podzemí Měsíce,“ shrnuje nově zveřejněná studie v odborném časopise Science Advances.

Nižší obsah vody v „půdě” ve srovnání s vyšším obsahem vody v úlomku horniny proto podle výzkumníků naznačuje, že došlo k jakémusi „odplynění“ pod místem přistání Čchang-e 5.

To vše potvrzuje dřívější zjištění amerického vesmírného úřadu NASA pomocí teleskopů na pozemských observatořích i létající observatoře SOFIA, které provedly dálkové měření měsíčních hornin, aby našly důkazy o molekulách vody. Ovšem ne přímo na samotném lunárním povrchu.

Odborníci doufají, že astronauti působící v budoucnu na Měsíci budou schopni extrahovat molekulární kyslík a vodík a produkovat vodu a čistý kyslík.

Nový objev každopádně podle čínských expertů rovněž odpovídá nedávnému zjištění o „prodloužených sopečných erupcích v raném vývoji Měsíce“ a zároveň „poskytuje zásadní geologický kontext pro další analýzu vzorků“.

Jak jsme psali už loni v říjnu, podle mezinárodního výzkumu jsou vzorky odebrané z Měsíce čínskou lunární sondou Čchang-e 5 identifikovány jako ty nejmladší sopečné horniny na Měsíci. Mají být nejméně o miliardu let mladší než horniny v 70. letech minulého století shromážděné na naší přirozené družici a dopravené na Zemi.

Říjnová studie v časopise Science uvedla, že čedičové vulkanické horniny shromážděné během mise Čchang-e 5 v prosinci 2020 jsou staré asi dvě miliardy let, což z nich činí dosud nejmladší sopečné horniny identifikované na Měsíci. V oblasti Oceanus Procellarum tak podle tohoto zkoumání prokazatelně existovaly sopečné aktivity ještě před 1,96 miliardy let, tedy o jednu miliardu let později, než naznačovaly rané objevy.

Sonda Čchang-e 5 vzorky měsíční horniny dopravila na naši planetu předloni v prosinci. Čína se tím stala po USA a bývalém SSSR třetí zemí, která z Měsíce odebrala vzorky povrchu a vrátila se s nimi na Zemi.

„Kapsle vesmírné sondy přivezla místo plánovaných zhruba dvou kilogramů vzorků jen 1,731 kilogramu. Důvodem je zřejmě nižší hustota hornin,“ sdělil tehdy mluvčí mise Pchej Čao-jü.

Na základě vzorků vrácených programy Apollo a Luna jsme již měli důkazy o sopečných erupcích na Měsíci trvajících více než čtyři miliardy let, přičemž k většině došlo před 3,8 miliardy až třemi miliardami let. Žádná mise však nepřistála v tak mladé oblasti jako Čchang-e 5, tj. v Oceanus Procellarum, která se na přivrácené straně Měsíce táhne od severu k jihu v délce kolem 2500 km. Stáří oblasti se odhadovalo na 1,2 miliardy let, zatímco u vzorků hornin od Američanů a Sovětů je stáří kolem 3,1 a 4,4 miliardy.

„Stáří oblasti 1,2 miliardy (ještě mladší než výše zmíněné ‚čínské' vzorky) jsme odhadovali na základě počítání množství impaktních kráterů. Což je statistická metoda, která na základě toho, kolik různě velkých kráterů se na některé jednotce nachází, dokáže odhadnout, jak je ta oblast přibližně stará,“ objasnil loni pro Novinky geolog Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

Obecně platí, že měsíční krajinu utvořila primárně sopečná aktivita, načež ji poté mohly dále dotvářet ony tzv. impakty asteroidů a dalších kosmických těles.