Článek
V úterý o čínském ambiciózním plánu napsal hongkongský deník South China Morning Post (SCMP). V provincii Jün-nan začala podle něj čínská vláda v srpnu budovat více než šestisetkilometrový tunel určený k odklonu vody.
Bude jej tvořit šedesát úseků, každý z nich dost široký pro obousměrný vlakový provoz, přičemž obří potrubí povede skrz hory v oblasti s nestabilními geologickým podložím. Práce mají trvat osm let a vládu vyjdou zhruba na 78 miliard čínských jüanů (260 miliard Kč).
„Projekt v centrálním Jün-nanu je taková ukázka. Slouží k tomu, aby se vědělo, že máme znalosti a prostředky na stavbu superdlouhých tunelů v ošemetných terénech, zároveň za přijatelnou cenu,” řekl SCMP Čang Čchuan-čching z Čínské akademie věd, který se už v minulosti podílel na mnoha podobných projektech.
Snaha vzkřísit dříve zavrhovaný projekt
Odklon vody z horního toku Brahmaputry v Tibetu se dříve zavrhoval kvůli obrovské nákladnosti, nepřekonatelným stavebním výzvám, možným ekologickým dopadům a pravděpodobnosti odporu sousedních zemí. Řeka totiž teče podél severního úpatí Himálaje blízko hranice s Nepálem, následně se stáčí na jih do Indie a Bangladéše.
Podle Čanga nyní Peking nenápadně a systematicky pracuje na vzkříšení projektu.
Wang Wej, který spolupracoval na posledním návrhu tibetského tunelu, uvedl, že v různých výzkumných skupinách se na novém projektu podílí přes stovku odborníků.
Tým kolem vědce ze Sečuánské univerzity v Čcheng-tu vybral jako místo nejvhodnější pro jeho začátek okolí města Sangri ve východním Tibetu.
Odpor sousedů i cena
Věc má v tuto chvíli dva háčky. Jednak by stavba tunelu podle Wanga vyvolala pobouření Indie a Bangladéše, druhým problémem je cena. Wang odhaduje, že každý kilometr tunelu vedoucího složitým terénem by stál miliardu jüanů (3,32 miliardy korun).
Co se týče dopadu na tibetskou krajinu, vědec ze Sečuánské univerzity tvrdí, že bude minimální. „Nezanechá nějakou stopu na povrchu, na kterou budou moci ostatní země nebo ekologičtí aktivisté ukazovat,” uvedl Wang.
Čína si od megalomanského projektu slibuje zúrodnění provincie Sin-ťiang na sever od Tibetské náhorní plošiny označované za vodojem Asie. Sin-ťiang, jejíž velkou část tvoří poušť Taklamakan, trpí nedostatkem vláhy.
Čang Čchuan-čching situaci v regionu přirovnává ke stavu v Kalifornii na začátku 20. století, dokud americký vládní projekt nepřesměroval vodu ze severu státu do údolí Sv. Jáchyma (San Joaquin Valley), čímž se z oblasti stalo významné centrum zemědělství.
„S novou vodou z Tibetu bude Sin-ťiang vzkvétat jako Kalifornie,” věří inženýr Wang.
„Změní to celý region,” dodal vědec z pekingského Výzkumného ústavu Tibetské náhorní plošiny Čou Š’-čchiao. Možné dopady na životní prostředí jsou ale podle něj zatím velkou neznámou. „Nevím o tom, že by bylo provedeno jakékoli ekologické šetření," uzavřel Čou.
