Čeština už není cool

Pro začátek příklad, jak se dá říci totéž dvěma způsoby:

1. „Můj boss mi dal home office, tak jsem měl čas čeknout trailer na ten nový blockbuster od Spielberga. Je to must see! I když mně přišel trochu over a crazy a je kolem něj zbytečný hype, tak nechápu, proč ho tolik lidí hejtuje. Být teenager, užil bych si ho ještě víc, ale asi si rovnou zabookuju lístky, pokud můj budget bude stačit. Enjoy!“

2. „Můj šéf mi dal práci z domu, tak jsem měl čas mrknout na upoutávku na ten nový trhák od Spielberga. To musíte vidět! I když mně přišel trochu přes míru a šílený a je kolem něj zbytečný rozruch, tak nechápu, proč ho tolik lidí odsuzuje. Být náctiletý, užil bych si ho ještě víc, ale asi rovnou zamluvím lístky, pokud můj rozpočet bude stačit. Užijte si to!“

Ačkoli se to nezdá, oba odstavce jsou napsané česky. Snad i zarytí milovníci anglicismů by řekli, že v tom prvním je jich až moc a že takovou změť by dohromady nikdo soudný nedal. Možná. Zatím. Je to však především ukázka výrazů, které do češtiny běžně pronikají. Některé z nich i do médií, všechny však do hovorové mluvy, do článků na internetu nebo do komunikace skrze sociální sítě.

Nikdo jako milovník anglicismů z přesvědčení však ve skutečnosti neexistuje. Všichni, kteří je používají, tak činí ne z lásky k cizí řeči, ale naprosto přirozeně a bez přemýšlení. V tom tkví „zákeřnost“ angličtiny, která z titulu mezinárodně srozumitelné řeči proniká i do národních jazyků.

Naše mateřština je vlivu cizích jazyků vystavena odjakživa, takže se nejedná o žádný nový trend. Mluvit česky, a přitom se vyhnout výrazům, které nemají původ za hranicemi, je prakticky nemožné. Třeba výraz šofér k nám doputoval z Francie, vesmír z Ruska, bunda z Maďarska. A ještě před porevolučním nástupem angličtiny se u nás běžně používaly anglické výrazy víkend, svetr, manažer nebo koktejl.

„Je pravda, že v současné době přejímáme hodně slov z angličtiny, ale dříve tomu tak nebylo. Čeština přejímala i slova z řečtiny, latiny, němčiny a francouzštiny. A než se k nám některá dostala, urazila často i dlouhý kus cesty,“ podotýká Markéta Pravdová, jazykovědkyně a zástupkyně ředitele Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.

Své tvrzení dokládá na příkladech: „Slovo bageta přišlo z francouzštiny, která ho převzala z italštiny. Slova manžeta a pinzeta se k nám dostala přes němčinu, ta je převzala z francouzštiny. Balet a špalír také přes němčinu, ale z italštiny. A co mají bageta, manžeta, pinzeta, balet i špalír společného? U všech najdeme základ latinský. Ze severogermánských jazyků jsme získali slovo sleď, z turkotatarských slona, ze španělštiny mačetu, z maďarštiny guláš a debrecínku a z polštiny kelímek.“

Z tohoto pohledu je vše v pořádku. Cizí slova si do češtiny vždy nacházela cestu a obohacovala ji o výrazy, které jsme do té doby neznali. Jenže u současných anglicismů dochází k tomu, že velmi často vytlačují fungující české ekvivalenty, a navíc si ponechávají svůj původní zápis. Někdy prostě proto, že se jejich uživatelům zdají víc kůl, tedy vlastně cool…

Požádal jsem přátele, aby se podělili o pár anglicismů, které zachytili.

Vojtěch: „Vyzoomuj mi tenhle detail.“

David: „Kolega před chviličkou: Davide, už tě Honza briefoval?“

Jitka: „Tak jsem to čeknul a ty lejblíky jsou potrhaný. Máme to přeflešnout?“

Jitka pak ještě přidala vyslechnutý rozhovor a zároveň příklad toho, jak některá cizí slova už přestáváme vnímat jako cizí. „Večer budem dělat barbecue.“ - „Co že budete?“ - „Dělat barbecue.“ - „A co to je?“ - „No grilování přece!“ - „A to to nemůžeš rovnou říct normálně česky, že budete grilovat?!“

K téhle ukázce se ještě sluší dodat, že úplně na začátku jsme opékali a rožnili, poté grilovali a dnes už děláme barbecue. A to je nejvíc cool.

Markétu Pravdovou v poslední době zaujalo, že něco „má swag“, tedy volně přeloženo, že to má styl nebo že je to skvělé. „Přiznám se, že jsem tenhle výraz neznala, ale byla jsem poučena, že ho používají mileniálové (lidé narození na konci minulého tisíciletí - pozn. red.).“ Zaujal ji nejen proto, že pro ni byl nový. „Jistě bychom si v dané situaci vystačili i s jednoslovnými plnovýznamovými výrazy - prima, hustý, skvělý, cool, ale na tomto případě je vidět, že si při hodnocení klidně dáme práci i s opisem, má to swag.”

Lavina anglicismů se podle ní po revoluci svezla s příchodem mnoha nových oborů nebo koníčků s termíny, které dosud neměly české pojmenování. „V oborech, jako jsou informační technologie nebo marketing, se angličtina už natolik vžila, že i kdyby se nějaké české slovo našlo, nemělo by moc šanci zdomácnět. Navíc se z angličtiny stala módní záležitost a v některých oborech zakořenila natolik, že takové mluvě nezasvěcení nemají šanci rozumět.“

Stejný vliv přisuzuje změně životního stylu a přijímání západních vzorů. Angličtina se k nám nemusela nijak násilně prodírat. Přijali jsme ji ochotně a světácky jsme si profese na vizitkách měnili z vedoucích na managery a z prodavačů na sales assistanty.

Uživatelé anglicismů mají často pocit, že se s jejich pomocí vyjadřují přesněji a že by český překlad plně nevystihl, co se snaží sdělit. Dochází i k paradoxním situacím, kdy nejedna česká firma nabízí kromě poradenství také consulting, tedy dvakrát totéž.

V Praze mě nedávno zaujal plakát lákající na „Rybí a seafood festival“. Zavolal jsem jeho pořadateli Štefanu Oršošovi z agentury Food Event, aby mi osvětlil, jak na tenhle kombinovaný název přišli a proč je „seafood“ víc cool než „mořské plody“.

„Když se řekne ,rybí‘, tak si každý představí kapra nebo pstruha. Ale když potřebujete obsáhnout co nejširší škálu mořských plodů, ryb a všeho, tak na to žádný ekvivalent v češtině není,“ domnívá se. Festival ryb a mořských plodů by nepopisoval totéž? „Ne, ne. Název ,mořské plody‘ je celý takový ublemcaný. A plody vám můžou růst i na zahrádce. Pod seafoodem si představíte mušle, krevety, mořské ryby.“

Při vymýšlení názvů festivalů zvažuje, na koho cílí. V Praze podle jeho názoru lidé snášejí anglicismy lépe než mimo ni. Název na billboardu pak musí zaujmout během pár vteřin, než kolem něj člověk projede. „Nemůžete na něj dát nic dlouhého, proto všechny tyhle věci fungují ve zkratkách.“

Zatímco o názvu rybího festivalu se podle něj dá diskutovat, u Food Truck Show, tedy přehlídky vozů s občerstvením, obvykle dodávek nebo malých nákladních aut, je čistý anglicismus nutný. „Jen si zkuste v Česku udělat festival jídelních vozů. Jejich kultura u nás nikdy nebyla, takže jediný jídelní vůz, který známe, je ten z vlaku.“

Šíření cizích výrazů v češtině by šlo zabránit, kdyby někdo „osvícený“ včas vymyslel jejich českou podobu. Kdysi to šlo, dnes v době internetu, kdy se každá novota šíří jako blesk a rychle se zavrtává do našeho podvědomí, už jen těžko.

Spisovatel Ondřej Sekora ve 30. letech minulého století vymyslel české názvosloví pro tehdy u nás téměř neznámý sport, jenž ho zaujal ve Francii - ragby. Ačkoli vycházel z francouzsky psaných pravidel hry, dnes jí na mezinárodní úrovni vládne angličtina. Díky Sekorovi však u nás zakořenila česká terminologie.

„Myslím, že z 90 procent se jeho překlad v ragby používá. Nějaké anglicismy do něj pronikají, ale v zásadě se používají názvy, které zavedl. Tříčtvrtka, spojka, pilíř, mlynář, rváček,“ vyjmenovává pozice hráčů Filip Vacek, sportovní ředitel a trenér Rugby Clubu Tatra Smíchov. Potvrzuje dokonce, že zatímco pro hráče na pozici číslo osm neexistuje v angličtině zvláštní označení, u nás je to vazač. Přiznává ovšem, že sám někdy - i pod dojmem různých školení, kde se angličtina používá - podlehne.

„Tříčtvrtka je vnitřní a vnější, a i já se někdy přistihnu, že na tréninku použiju Inside a Outside Centre,“ vychází z anglického pojmenování pozice, které je přece jen jednodušší na vyslovení.

Nejvíc se dosud v používání anglicismů krotí veřejnoprávní média. S jazykovým korektorem České televize Janem Šetkem jsme se toho dotkli už při loňském rozhovoru k článku „Bojuj, češtino!“.

„Snažíme se, aby se anglicismy a vůbec cizí slova v České televizi moc neobjevovaly. Někdy je ale problém přesvědčit redaktora, aby je do reportáže nedával, zvlášť u zahraničních respondentů,“ přiznal. Některá nová slova však korektoři musejí vzít na milost i proto, že se často objevují i v jiných médiích. Například start-up.

„Ve zpravodajství to děláme tak, že divákovi řekneme: Vznikl start-up, tedy nová, rychle se rozvíjející společnost.“ Připouští také, že mnoho cizích výrazů nemá jednoslovný český ekvivalent a musely by být nahrazeny výčtem slov, což vzhledem k omezenému prostoru ve vysílání není možné.

Co kdyby se jazykoví korektoři přece jen domluvili, zahráli si na obrozence, vymysleli by nějaký hezký český výraz namísto anglicismu a moderátoři zpravodajství by jej pak večer co večer opakovali, aby jej uvedli v život?

„Ano, je to možné, že by pak takový výraz měl vyšší šanci se v češtině uchytit. Ale záleželo by samozřejmě na tom, jak významné médium by to bylo, jak často by se takový výraz objevoval, zda by ho důsledně používala celá redakce, a zda by ho pak hlavně přijali posluchači nebo čtenáři. Každé médium by mělo nést odpovědnost za úroveň jazyka, který používá,“ tvrdí Markéta Pravdová. Je přesvědčená, že by jazykovému vývoji neměl nepřirozeně bránit žádný zákon nebo nařízení.

„Vítám současný stav, tedy že jazyk není pod žádným politickým tlakem. Samozřejmě není dobré, když právě na politické scéně vidíme příklady jeho užívání, které zrovna netáhnou.“

Angličtina je cool hlavně pro mladé, kteří část svého života tráví virtuálně na internetu a sociálních sítích. Tam je pro ně angličtina druhou mateřštinou. Není divu, že když devětkrát zaregistrují slovo fight, podesáté už je nenapadne říct souboj.

Na to pak reagují marketingová oddělení výrobců, která na ně cílí reklamu. Pokud chtějí hovořit jejich řečí, není nic jednoduššího než si osvojit jejich výrazy. Vše se tak zacyklí, protože když dětem vytkneme, že ničí rodnou řeč, můžou namítnout, že se tak přece mluví i v reklamách. A jejich tvůrci namítnou, že jen reagují na to, jak mluví děti. Příkladem je třeba uši trhající slogan limonády Mirinda k souboji dvou jejích příchutí: „Nejepičtější ovocný fight“.

Anglicismy získají na síle tím spíš, když je používají největší dětští hrdinové současnosti, což nejsou ani tak sportovci nebo herci, jako spíš youtubeři. Správné používání jazyka ale není zrovna to, co by svým fanouškům chtěli hlásat. Ani ti, kteří se ve svých videích zabývají vážnějšími tématy, však nereagovali na žádost o rozhovor na téma češtiny.

Třeba miláček pubertálních děvčat Teri Blitzen, jejíž tvorbu na serveru YouTube pravidelně sleduje přes 430 000 lidí, ve svých příspěvcích trousí perly typu „To není ta message, kterou já chci šířit“, „Ty lidi jsou tam trochu víc real“, „Chci to zvednout na další level“ nebo „Je to vlastně strašně random video, prostě úplně random povídám“.

Pokud některým výrazům nerozumíte, najdete je ve sloupku se slovníkem. Možná si při jeho pročítání povšimnete, v čem ještě tkví důvod, proč se anglicismy v češtině tak snadno uhnízďují. Jsou totiž téměř vždy kratší než české ekvivalenty nebo se alespoň snadněji vyslovují. A to je v dnešní době nezanedbatelná výhoda.

Všichni pořád někam spěchají, snaží se vyjadřovat co nejjednodušeji, samozřejmě bez diakritiky a nejlépe ještě ve zkratkách, takže leckdy podvědomě sáhnou po anglickém slovíčku, které dobře znají. Ostatně i cool je kratší než skvělý, hustý nebo úžasný.

„U mladých je to vždycky dáno módností, snaží se odlišit zálibami, oblékáním, mluvou. Druhou motivací je zařazení k sociální skupině. Pokud všichni v rámci ní používají nějaké módní slovo, jako teenager, nebudete chtít vybočovat tím, že použijete tradiční výraz,“ říká Markéta Pravdová. Podle ní nahrává anglicismům i fakt, že čeština je dokáže bez problému začlenit do morfologického systému, tedy skloňovat je i časovat a přidávat k nim předpony a přípony.

Má dnešní mladá generace šanci přenést svou mluvu i do dospělosti a do spisovného vyjadřování, a definitivně tak některá česká slova vystrnadit? Podle doktorky Pravdové nikoliv. „Věřím, že v dospělém životě přece jen uberou na jazykové módnosti a snaze odlišit se jazykem, jemuž okolí nerozumí. Pokud taková slova zakoření, budou jich podle mě desítky, maximálně stovky. Není možné všechna slova nahradit anglickými, to bychom pak všichni mohli rovnou mluvit anglicky.“

Přejímání slov z cizích jazyků dle jejího názoru naší mateřštině z pohledu vývoje jazyka neškodí. „Obohacuje ji o další a další slova, která se sice jedné generaci mohou zdát nepřijatelná, ale následující generace je bude používat již bez zábran. Nebo nebude - to ale předvídat nedokážeme.“