Článek
Jen poloviční potěšení, ale přece jen nějaké, jsem měl i z toho, že moderátorka večerních zpráv České televize toho dne vyslovovala jméno Chemnitz správně německy – tedy nikoli v „českém“ čtení [chemnic], ale ve zvukově náležité podobě [kemnic] či ještě přesněji s aspirací, tedy s malinkým přídechem v podobě ch: [kchemnic].
Chemnitz totiž nemá nic společného s chemií – na tu měla Německá demokratická republika Bitterfeld a další oblasti, které se z toho i přes masivní finanční injekce ještě dodnes úplně nevzpamatovaly (ale psaní o tom přenechám jiným kolegům). Název Chemnitz dokonce nemá ani – či přesněji alespoň ve svých počátcích neměl – nic společného s němčinou. Zato vykazuje hluboké souvislosti s češtinou nebo s nějakou její starší formou.
Městem totiž protéká stejnojmenná řeka, jejíž původní jméno, které jí dalo místní – tedy tehdejší místní – slovanské obyvatelstvo, znělo Kamenica (ostatně v lužické srbštině je to Kamjenica dodnes). Že se tak stalo podle kamenitého dna či okolí řeky, se dnes můžeme už jen domnívat, důkazy pro to nejsou, ale proč či jak by to bývalo mohlo být jinak...
Podle řeky byla pak pojmenována osada, která u ní ležela, a aby se odlišila od spousty jiných Kamenic (jen v České republice je jich několik), přidalo se jí později do názvu slovo Saská. Nesmyslné přejmenování na Karl-Marx-Stadt, které hyzdilo všechny městské tabule v letech 1953–1990, ovšem v češtině tuto historickou sounáležitost mezi Chemnitz a Saskou Kamenicí do značné míry setřelo, a dnes si na ni už jen málokdo vzpomene – ale když se to stane, je to pak ovšem o to potěšitelnější.
Odlišnost českého a německého pojmenování a potřeba (v německé verzi) vyslovovat ch jako [kch] ale nejsou nějaké výlučnosti Saské Kamenice alias Chemnitz (či vyskloňováno Chemnitzu). Například bavorský Cham, který leží jen kousek od dálnice A6 z Plzně do Norimberku, je potřeba vyslovovat [kcham].
Výslovnosti [chám] by Němec těžko rozuměl a sečtělejší Čech by si připomněl biblického Cháma, Noemova syna, jenž byl Bohem zlořečen za to, že se posmíval svému otci, který, jak se praví v Bibli kralické pěknou přechodníkovou konstrukcí „pije víno opil se a obnažil se u prostřed stanu svého“, k čemuž je pro znalce a milovníky češtiny ještě možno doplnit, že z téhle historky se klikatou cestou vyvinulo české slovo chám (s malým „ch“) ve významu „sperma“.
Karel Oliva
Karel Oliva vystudoval obor informatika se specializací na matematickou lingvistiku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. V letech 1983–1988 byl interním aspirantem téže fakulty, nebylo mu však umožněno již hotovou disertační práci obhájit (stalo se tak až v r. 1997 na Filozofické fakultě UK).
V lednu 1989 proto ilegálně odešel do Bulharska, kde pracoval jako vědecký pracovník sekce matematické lingvistiky Koordinačního centra pro informatiku a výpočetní techniku Bulharské akademie věd, v říjnu téhož roku svůj pobyt legalizoval.
Od dubna 1990 působil v Ústavu matematické lingvistiky Sárské univerzity v Saarbrücken (SRN), kde se r. 2001 habilitoval v oboru všeobecná lingvistika. Od listopadu téhož roku působil v oddělení matematické lingvistiky Rakouského ústavu pro výzkum umělé inteligence (OeFAI) ve Vídni. Od června 2003 do září 2016 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR.
Hlavní oblastí jeho odborného zájmu je formální syntax přirozených jazyků, včetně inovativních přístupů vedoucích k praktickým (počítačovým) aplikacím. Publikoval přes 90 původních vědeckých prací v časopisech a sbornících odborných konferencí, byl vedoucím výzkumných týmů a spoluautorem implementací řady softwarových celků (mj. Korektoru české gramatiky pro Microsoft Office).
Hovoří anglicky, bulharsky, italsky, německy a rusky, částečně ovládá i řadu dalších jazyků.
Takže je k úvaze, jestli by možná nebylo rozumnější vrátit se k českému, dnes už ovšem téměř neužívanému názvu pro Cham, totiž jménu Kouba, které ovšem dobře znali husité, když na svých spanilých jízdách jezdili přes bavorskou hranici spížovat (či jadrněji vyjádřeno loupit).
