Článek
Začněme od toho posledního – od nevhodného pravopisu. Tak třeba v deníku Sport z 24. listopadu 2010 si přečteme o jistém profesionálním tenistovi větu V úterý odpoledne to však vypadalo, jakoby potřeboval zpět do tenisové školy. Což je pravopisně vadné, mělo by zde být napsáno odděleně jako by.
V druhé větě tohoto souvětí se totiž zřetelně jedná o slovesný tvar podmiňovacího způsobu, jehož tvar je by potřeboval, tj. skládá se ze samostatně stojícího pomocného slovesa by a ze slova potřeboval, tedy minulého příčestí plnovýznamového slovesa potřebovat.
K tomu je ovšem vhodné poznamenat, že pravidlo o zcela samostatném psaní by v případech, kdy je součástí slovesného tvaru, má dvě výjimky. Těmi jsou slova aby a kdyby, v nichž se pomocné sloveso historicky spojilo s předcházející spojkou (a, kdy) do jediného slova – podivuhodného slepence, jenž je ve svém celku podřadicí spojkou i v jedné části pomocným slovesem by.
Je ovšem také pravda, že tahle zásada o odděleném psaní by neplatila vždy, například ne v r. 1820, kdy vyšla učebnice logiky od Antonína Marka s názvem Logika neboli Umnice.
V téhle opravdu slavné učebnici najdeme pasáž Prawidlům, podlé kterých mysljme, učj nás logika, gakoby řekl umnice, od řeckého logos=um. Gest tedy logika nauka pořádného myšlenj, a mohlaby proto česky též slauti myslitelstwj, nebo prawomysl. Jenže od začátku 19. století, kdy se moderní čeština a její pravopis teprve postupně konstituovaly, už uplynula dvě století... a mezitím se český pravopis psaní jakoby a jako by ustálil do následujícího systému pravidel:
(i) pokud je v takové konstrukci by součástí tvaru podmiňovacího způsobu slovesa, píše se odděleně: jako by,
(ii) ve všech ostatních případech, kdy jde o vyjádření určité dávky nejistoty, nejasnosti, přirovnání nebo předstírání, se píše dohromady jakoby – např. věta Kostel se jakoby ztrácel v mlze říká, že se kostel v té mlze neztrácel úplně, byť tak trochu ano, ve větě Měla čelo jakoby z ledu jde o přirovnání.
Asi nepřekvapí, že v některých větách nemusí být zcela zřejmé, zda se jedná či nejedná o podmiňovací způsob, takže v závislosti na tom, co autor textu má na mysli, může napsat by buď odděleně, nebo dohromady s jako.
Pro příklad si představme situaci z období násilné kolektivizace 50. let, v níž jednotka SNB dostala za úkol zajistit nalezení kompromitujícího materiálu na nějakého „kulaka“. Pak může takovým příkladem možného dvojího psaní být věta Esenbáci splnili úkol, jako by / jakoby ty zbraně na statku našli.
Důležitý je ovšem významový rozdíl: s odděleným psaním jako by ta věta říká, že žádné zbraně nenašli, ale i přesto svůj úkol splnili (např. nalezli jiné „důkazy” pro soudní proces s odpůrcem vstupu do JZD, tedy úkol splnili stejně úspěšně, jako kdyby ty zbraně byli našli), zatímco smysl věty se spojeným psaním jakoby je, že splnili úkol „nalézt” zbraně, které ovšem hledali jen předstíraně (hledali je „fingovaně“, hledali je „jen jakoby“), protože je na statku předtím někdo tajně umístil.
Je možná důležité si všimnout i toho, že v prvním případě jde o souvětí podřadné, v druhém o bezespojkové souvětí souřadné.
Ale psaní asi není to, co mnohé z nás na jakoby trápí. Alespoň pokud mohu mluvit za sebe, tak problém je daleko spíše v tom, že slovo jakoby se často chová, jako by :-) snad ztratilo jakýkoliv význam - stalo se jen slovním parazitem, plevelem, vatou, kterou pak lze ovšem vložit naprosto kamkoliv (když žádný význam nemá, tak ho ani nepřinese, ani nezmění), a umístit ji tam hlavně v těch chvílích, kdy rozumné slovo chybí.
Jenže my, pro které to slovo pořád význam má, jsme z toho pak zmateni. Když někdo řekne Tak já 'sem tam jakoby přišel a voni mi to jakoby dali a pak 'sem teda zase jakoby vodešel ..., tak já si říkám – byl tam ten člověk, dostal něco, odešel? Nebo ne?
Na druhou stranu otvírá tohle napětí mezi plnovýznamovým a významově vyprázdněným porozuměním slovu jakoby možnou souvislost se „slovy roku“ 2016 v Německu (postfaktisch – postfaktický) a v Británii (post-truth – v době následující po pravdě). Protože když je něco jakoby, tak to není doopravdy, je to vlastně nutně odlišné od faktů, od pravdy.
Ale že bych si na to chtěl zvykat... Na druhou stranu je potřeba uznat, že zřejmě existují jakoby dobré důvody, aby jakoby bylo slovo roku - ale jen jakoby!
Novinky.cz vyhlašují anketu Slovo roku 2017 |
Redakce Novinek hledá slovo, které bude v českém jazyce nejlépe vystihovat rok 2017.
Redakce Novinek hledá slovo, které bude v českém jazyce nejlépe vystihovat rok 2017. Slovo, které se ve společnosti, médiích nebo třeba politice bude nejvíce pojit s uplynulým rokem.
Redakce Novinek hledá slovo, které bude v českém jazyce nejlépe vystihovat rok 2017. Slovo, které se ve společnosti, médiích nebo třeba politice bude nejvíce pojit s uplynulým rokem. Slovo, které se v souvislosti s událostmi, trendy nebo tématy bude objevovat nejčastěji.
Redakce Novinek hledá slovo, které bude v českém jazyce nejlépe vystihovat rok 2017. Slovo, které se ve společnosti, médiích nebo třeba politice bude nejvíce pojit s uplynulým rokem. Slovo, které se v souvislosti s událostmi, trendy nebo tématy bude objevovat nejčastěji. Slovo, které za uplynulý rok změní svůj význam.
Slovo, které pro vás znamená rok 2017.
Máte tip na Slovo roku 2017?
Pokud víte, co by podle vás mělo být slovem roku 2017 v České republice, tak pište celý rok svoje tipy na slovoroku@novinky.cz
Porota složená z jazykovědců a členů redakce vybere z vašich tipů 20 slov, ze kterých si vy, čtenáři Novinek, zvolíte v on-line anketě pět finalistů.
Z nich pak porota vybere Slovo roku 2017.
Karel Oliva
Karel Oliva vystudoval obor informatika se specializací na matematickou lingvistiku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. V letech 1983–1988 byl interním aspirantem téže fakulty, nebylo mu však umožněno již hotovou disertační práci obhájit (stalo se tak až v r. 1997 na Filozofické fakultě UK).
V lednu 1989 proto ilegálně odešel do Bulharska, kde pracoval jako vědecký pracovník sekce matematické lingvistiky Koordinačního centra pro informatiku a výpočetní techniku Bulharské akademie věd, v říjnu téhož roku svůj pobyt legalizoval.
Od dubna 1990 působil v Ústavu matematické lingvistiky Sárské univerzity v Saarbrücken (SRN), kde se r. 2001 habilitoval v oboru všeobecná lingvistika. Od listopadu téhož roku působil v oddělení matematické lingvistiky Rakouského ústavu pro výzkum umělé inteligence (OeFAI) ve Vídni. Od června 2003 do září 2016 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR.
Hlavní oblastí jeho odborného zájmu je formální syntax přirozených jazyků, včetně inovativních přístupů vedoucích k praktickým (počítačovým) aplikacím. Publikoval přes 90 původních vědeckých prací v časopisech a sbornících odborných konferencí, byl vedoucím výzkumných týmů a spoluautorem implementací řady softwarových celků (mj. Korektoru české gramatiky pro Microsoft Office).
Hovoří anglicky, bulharsky, italsky, německy a rusky, částečně ovládá i řadu dalších jazyků.